Navigace
Obsah
Expedice Brazílie-Amazonie 3
Tři dny v Manausu.
Den první.
Po pár hodinách spánku v hotelu jsme se sešli na poradu a dorazila i Raquel, což je bývalá pracovnice jednoho kempu a přes ni se nám povedlo všechno zorganizovat.
Pochopitelně jela s náma celou trasu, protože jednak umí pár slov anglicky (ale ano….vím, že pár znamená dvě-ono jich fakt o moc víc nebylo.
Povídala, že angličtinu studuje teprve půl roku) a člověk který nás bral pak na loď je její soused, kterýmu bychom při jeho kadenci a stylu mluvy neměli nárok vůbec rozumět.Poradili jsme se co dál a rozhodli se vyrazit do města.
Jednak jsme museli směnit dolary za reály (reál=10kč-zhruba), pak jsme se chtěli trochu podívat po městě a zajít do přístavu.
Nejdřív jsme šli do směnárny a já očekával nějakou banku…..jenže!!!
Pokud čech přijde s balíkem dolarů k brazilský bance, podívá se na její jméno a uvidí tohle:
tak zavrávorá a odchází krokem „jako že se nic neděje“ a tváří se, že jde na maliny.
Vůbec se nedoporučuje ukazovat kdekoli peníze, drahý hodinky a i s elektronikou, jako jsou foťáky a kamery jsme trochu riskovali.
Jednou mne jakási dobrá žena upozornila, že mám pouzdro na kameru otevřené a že ho nemám nosit na prdeli, ale na břiše-což jsem promptně napravil.
Roman měl vyhlídnutou směnárnu s nejlepšíma cenama a tak jsme do ní dorazili.
Byl to malej kutloch v přízemí městskýho obytnýho bloku.
Dva boxy s okýnkem a jinak nic.
Tak jsme mu předali peníze, který jsme měli různě po kapsách…jen ne v peněžence.
Směna proběhla v pohodě, ale protože se tam používají nejvíc padesátky, byly balíky mnohem větší, než v dolarech,takže jsme kvapně zamířili na hotel a šup s tím do trezoru.
Dolary jsme s sebou vezli proto, že z bankomatu se dá vydolovat nejvíc 50 realů denně, což je opatření proti zlodějům.
Jako připomínka asi mělo fungovat ministerstvo financí, kolem kterýho jsme náhodou šli taky.
Pak jsme vyrazili na procházku do města, kterou jsme završili posezením v přístavu,kde se pije pivo ze džbánů, který vypadaj jako velkej starej mixér.
Je to zhruba na 4l piva a uprostřed je silnostěnná chromovaná trubka, kterou vám personál každou chvíli vymění za jinou, kterou vytáhne z mrazáku.
V tom horku by bylo pivo za půl hodiny jen teplou břečkou, která by nebyla k pití, ale maximálně k mytí.
Vyslopali jsme dva džbány a museli jsme hospodařit se „chcacíma lístkama“ který na požádání ke džbánu vyfasujete zdarma.
Jinak se na záchodě platí a to jsme neměli v úmyslu.
Řeka Rio Negro je v přístavu široká 4,5 km, takže největší řeka, jakou jsem kdy zblízka viděl (což je Dunaj) vedle toho vypadá nepatrně.
Amazonka pak je ještě mohutnější, ale na ni jsme až tolik zvědaví nebyli, protože je špinavá a připomíná hustou gulášovou polívku.
Na konstrukci můžete pozorovat slušný hejno kormoránů-to jsou ty bestue, co nám tady plundrujou vody.
Cestou jsme zakoupili nějaký háčky (no spíš háky) a olova.
Já koupil nějaký pohledy, na který ale známky koupíte jen na poště.
Měl jsem tušit, o mě čeká a nikdo by pohled nedostal.
Fronta u jediný přepážky a ouřada, kterej asni znal jen jedno slovo-maňana-což znamená něco jako "žádnej spěch", protože zejtra je taky den.
Navíc byl důležitější, než prezident a všichni ho měli ve vážnosti, páč ovládal počítač.
Byl bych ho velice rád pomaličku popravil hodně tupým nožem....
Po dopití džbánopiva jsme zašli ještě pojíst do jedné z jídelen, kde si prostě nandáte, co hrdlo ráčí a oni vám pak zváží talíř a vyplivnou na konzumačku cenu.
Jednoduchý a účelný.
Po návratu na hotel jsme se svalili přežraný do pelechů a čučeli chvíli na televizi, která je velice…velice stupidní na všech programech.
Seriály, telenovely, akční blbofilmy a reklamy.
Jediný, na co se dá v Brazílii koukat furt je logicky fotbal.
Našteloval jsem klimatizaci tak, aby nám bylo příjemno a pak jsme svorně pochcípali spánkem spravedlivýchJ
