Navigace
Obsah
Expedice Brazíliie-Amazonie leden/únor 2010.
Jak to vzniklo+přípravy.
Někdy na podzim jsem se zúčastnil na MRKu (rybářský server www.mrk.cz asi nejnavštěvovanější rybářský portál v republice) diskuse ohledně jednoho veleslavného „rybáře“, který točí dvd o svých rekordech a bájných výkonech.
Dávno vím, že je to podvodník a lhář, takže mne podobné diskuse vždy nakopnou a tak jsem oponoval jeho obdivovatelům, jak je mým zvykem.
Lidé, kteří neoplývají přílišnou inteligencí a také informacemi, baští svému blonďatému idolu vše i s navijákem přesto, že ten má neskutečné rozměry (tím je myšlena přifouknutost, neřkuli vymyšlenost historek) a ještě mu za to platí.
To je jejich věc, ale mne nějak z principu irituje skutečnost, že někdo může veřejně prezentovat nepravdu a nechat si za to, že dělá z lidí blby, platit stejně, jako politici.
Diskuse probíhala za přítomnosti mimojiné člověka, který řekl své (v podobném duchu, jako já) a pak prohlásil:“Pojďte se na něj vykašlat a pojeďte se mnou někdo do Amazonie na ryby“.
Výzva vyzněla skoro absurdně a také bez reakcí a i já jsem se tomu nejdřív zasmál, ale po chvilce se mi nastěhoval do hlavy brouk a já najednou viděl před sebou netušenou krajinu a záplavy obřích ryb.
Tak jsem se mu soukromě ozval a zeptal se na detaily, protože jsem věděl, že si legraci nedělá, jelikož tam už byl.
Začali jsme na to téma komunikovat a kromě jeho kamaráda byl ve hře ještě jeden člověk, který se nakonec nezařadil, protože nedostal dovolenou.
Takže to vypadalo na tři lidi-Roman, Honza a já.
Sešli jsme se v Praze na bojovou poradu, kde jsme si vyjasnili cíle, podmínky, výbavu, termíny, fárplán a vůbec praktické detaily.
Oba kolegové už v Brazílii byli nejednou, takže jsem měl výhodu v tom, že nejedu do neznáma s lidmi stejně neznalými.
Roman slušně mluví portugalsky a Honza už leccos také pochytil, což bylo důležité, protože já si mohl anglicky požvanit jen s personálem na letištích, či v hotelu.
Domluvili jsme se, že Roman přes své konexe sežene ubytování, loď a že strávíme první tři dny v Manausu v hotelu, pak deset dní na lodi a poslední den zase v hotelu v Manausu, abychom stihli nakoupit nějaké suvenýry a ještě se před letem vykrmit.
Domluvili jsme se také na penězích za letenky, za loď a kolik si kdo objednáme na loď piv.
Nakonec jsme se shodli na 10 ks 0,3l plechovek denně na hlavu.
Spokojeně jsme se rozešli, já poslal druhej den Romanovi peníze na letenku a vypukly přípravy.
Roman nám poslal fotku lodi na který se budeme nacházet a já byl docela rád, že to nebude nějaká supermoderní skořepinová jachta, ale bytelná dřevěná poctivá bárka.
Kluci už mají vercajk uzpůsoben tak, že ho dostanou do bagáže.
Roman rozřezal a naspojkoval vláčecí i sumcové pruty a mušák má čtyřdílnej, takže nemají problém.
Já na tom byl hůř.
Sice jsem koupil od Technika (Jirka Smutný provozovatel novýho speciál feederovýho obchodu v Praze-Vysočanech telefon:604631112. Otevírá asi v březnu) za naprosto skvělou cenu čtyřdílnej vláčák na těžkou vláčku, ale sumčák ani mušák do ničeho nedám, tak jsem se obrátil na Danka (Daniel Šplíchal-stavěč skvělejch muškařskejch prutů-teď už i ze štípanýho bambusu a vazač hmyzu. Hlavně taky kamarád, se kterým jsem jezdil na vandry a na vodu…v neposlední řadě, taky několikaletej kolega ze závodního feeder teamu) o radu a ten mi nabídnul, že si nechává dělat někde u nějakých šikuláků tubusy na pruty, který postaví.
Tak jsem mu zadal rozměry složenýho sumcovým prutu a průměr roury a o nic jsem se dál nemusel starat-teda….myslel jsem si to.
Podle Romanových instrukcí jsem začal shánět velký woblery a popy, jenže se v tom pendrek vyznám, páč vláčku moc nedělám, ale bylo jasný, že v Amazonii to bude hlavní rybolovná technika, tak se nedalo nic dělat.
V tom mi hodně pomohl Denny, kterej mi z Ameriky dodal zdarma 20 krásnejch wobů v asi pěti barvách-na testování.
Technik je mimoto, že se mnou chytá v teamu feederový závody, taky zdatnej vláčkař, takže výběr popů jsem nechal na něm.
Takže jsem úspěšně rozdal práci tak, aby na mne žádná nezbyla a mohl jsem se oddat snění o brutálních záběrech tukunare (amazonští okouni několika druhů), piraň-co užvejknou prst neopatrnýmu rybáři na jedno cvaknutí, pirarára (krásný sumci), atd., ale hlavně mne zaměstnávaly myšlenky na tajnej sen….PIRARUKU což je Arapaima Gigas.
Piraruku-Arapaima gigas letišti v Manausu.
Bájná ryba, která dorůstá obrovských rozměrů a hlavně je velice zajímavá. Má jednak žábry, ale zároveň ještě přidejchává vzdušnej kyslík.
Měl jsem tajné přání ulovit aspoň mrňavou, abych ji prostě viděl a skutečně chytil.
No a pak ještě jedno tajnější, aby byla větší, než má největší ryba, což není žádnej obr.
Kapr 82 cm a 10 kg, kterého jsem kdysi ulovil na Ohři v Lokti (kde jsou ty časy…), to není zas takovej gigant, aby někoho oslnil, ale panečku takhle velká arapaima, to už by byla rarita….., ale bral bych i menšíJ
Další představy se týkaly toho, jak to v Amazonii asi skutečně vypadá a co tam zažijeme, nebo aspoň uvidíme.
Bylo mi jasný, že prales ve spojení se systémem lagun, bude pastva pro oko.
S oblečením jsem si starosti nedělal, protože když člověk není línej, tak si těch pár trenýrek a trik vypere třeba v řece. Stačí trochu nějakého pracího přípravku a člověk ušetří místo a váhu do letadla.
Navíc tam se dá koupit také všechno.
Důležitá však je na rovníku košile s dlouhým rukávem, plátěné kalhoty a to nemám na mysli kraťasy, protože tropické slunce je zcela něco jiného, než ta sranda tady u nás v největších „pařácích“.
Důležité jsou i opalovací přípravky se silným faktorem a něco na květák-nejlíp plátěnej klobouk se střechou, aby vám neupadly za dva dny uši upečený na škvarek.
To se týká jen estrangeros (cizinců), protože domorodci jsou pochopitelně zvyklí a nevadí jim nic.
Podstatná záležitost je také očkování.
Člověk musí do těchto končin být naočkován proti žluté zimnici, tyfu, hepatitidě A+B (žloutenky) a nejlépe taky proti malárii.
Kluci už byli naočkováni z minula a tak jsem se musel nechat vopíchat od doktora (kdyby aspoň hezká schwester) jen já.
To mi bylo skoro líto za takový píchání kolem bůra vysolit…
Začátkem ledna jsme měli ještě jedno setkání v Praze,kde jsme doladili detaily a bylo jasný, že 20.1.2010 je den D.
Návrat pak 6.2. téhož roku.
Zrovna na tu schůzku mi volal Danek, že má pro mne tubus hotov a že postavil mušák ve třídílu 6AFTMA, kterej mi dá s sebou na testování a to jsem měl velkou radost, tak jsem k němu do Řevnic vyrazil i když teda byla zrovna nejhorší kalamita z celý zimy, která letos konečně zase jednou byla skutečná.
Když jsem k němu dorazil, tak mě počastoval čajem, podrbal jsem Ringa (hovádo, co se už mnoho let neúspěšně vydává za psa, páč je to medvěd kříženej s Yettim)) a od Danka dostal na cestu k tubusu a prutům (stavěl mi ještě jeden klasickej mušák, ze kterýho mám velkou radost, protože o ten co mi postavil jako první, jsem přišel) ještě škatuli streamerů, který mi do Amazonie uvázal a to až oči přecházelyJ)).
Tubus měl rozměry 175x15x15cm a i když byl těžší, než jsem čekal, doufal jsem, že se do váhy 20kg vejdu.
Tak jsem vše radostně dovezl domů a pokračoval v přípravách.
Dva dny před odletem mne napadlo ověřit si, je-li délka tubusu přípustná…abych se nedočkal nějakého překvapení.
Když jsem zavolal na Deltu (letecká společnost, se kterou jsme letěli),dozvěděl jsem se nepříjemnou věc.
Maximální délka je 158cm,jinak se za zavazadlo připlácí 2000 eur.
To byl zásek.
Volal jsem hned klukům, protože bylo jasný, že to bych si radši pruty koupil v Brazílii a pak je třeba nechal na místě-to pořád vyšlo levněji.
Roman prohlásil, že mi půjčí sumčák i s navijákem a Honza vláčák s tím, že si je ale musím přepravit sám-logicky.
Takže jsem začal řešit novej tubus.
Zavolal jsem kamarádovi, kterej má instalatérskou firmu a vysvětlil mu problém.
Jen se zasmál a já měl doma druhrj den PVC rouru z jedný strany napevno zadeklovanou a z druhý s odklápěcím víkem-naprostej luxus….neměl jsem doma ale pruty kluků, takže jsem nemohl vyzkoušet, co se mi tam vejde, protože jsem nechal udělat průměr 11 cm, tak jsem mu brnknul jsem jednou, jestli by mi dělal pro sichr ještě stopadesátku.
Zaznělo:“žádnej problém“ a za pár hodin mi to přivezl-a zdarma.
Kamarádi jsou někdy k nezaplaceníJ.
Tak jsem nabouchal do brašny woblery, léky, mazivo proti slunci, trochu oblečení, sandále, kroksy, brejle proti slunci, nože, pean, kleště, boga grip (vylovovací kleště), doklady, peníze a vyrazil ku Praze, kde jsem měl domluven nocleh u Seleků, který se v listopadu rozmnožili o Barborku, kterou jsem ještě neviděl.
Jako správnej kmotr jsem se ještě zastavil koupit dárek pro ni a upaloval, protože jsem ještě v Praze musel vyzvednout pruty od kluků, woblery a obratlíky s karabinou od Technika a zajet za Selekem do hospody.
Všechno jsem stihnul, Seleke mě nakrmil, odjeli jsme k němu a po spánku mne ráno dovezl na letiště, když jsem před tím ještě naskládal pruty do tubusu a v pohodě se vešly do menšího i s prutem na dírky.
Tubus jsem pojistil páskami a taky z parašňůry vyrobil ucho, aby na letišti měli kam pověsit visačku.
Prut na dírky jsem s sebou vzal jako pytlačku, protože lovit nástražní ryby na sumčák by moc nešlo-tedy to jsem si myslel, ale bylo mi souzeno zjistit, že ani to by nebyl problém.
Na letišti jsme měli být už v osm, ale byl jsem tam jen já, protože kluci viseli v dopravní zácpě, nicméně pohovor se kterým nám bylo vyhrožováno se stejně nekonal, takže vše v pohodě.
Takže-HURÁ DO SVĚTA!
