Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Anketa

Která současná politická strana by od vás dostal hlas u voleb?

Celkem hlasů:
5035
Hlasování začalo:
21. 7. 2020
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Váš nejoblíbenější politik od Sametové revoluce?

Kdo, nebo co nás v současnosti nejvíc ohrožuje?

Co si myslíte o současné vlně imigrace?

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Panoramatické Foto

Panoramatické fotografie

      Prodejna v Chebu-zrušena v březnu 2011Prodejna Sokolov

Prodejna SokolovProdejna v Chebu

Prodejna Sokolov

Facebook

Azbestu na Facebooku

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 2. 2024

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo déšť. Denní teploty 6 až 10°C. Noční teploty 7 až 3°C.

Přehrát/ZastavitDalší

Svátek

Dnes je 23.2.2024

Svátek má Svatopluk

Zítra má svátek Matěj

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 1 2 3

Navigace

Obsah

2009 Letošní první.

letošní prvníUž je pár dní duben a já ještě letos vůbec nenahodil.
Řeky jsou plné horské vody z odtávajícího sněhu, ale rozmrzlé stojáky už by mohly mít co nabídnout.
Volám tedy kamarádovi Zdeňkovi, který je majitelem sokolovského skvělého obchodu s rybařinou a zároveň znalcem místních poměrů na všech vodách.

Doporučuje mi zaměřit se na přehradní nádrže Jesenice a Skalka, kde už se udajně chytá. Tak jsem zvolil první Jesenici, která je blíž a v sobotu 4. 4. 2009 tam sice až po poledni, ale konečně vyrazil.
Dojel jsem na místo, které znám z rybaření před pár lety a udělal první letošní zápis do povolenky o příchodu k vodě.

letošní prvníMusel jsem cestou projet přes nudistickou pláž, kde už se vyskytovalo několik naháčů, kteří si opékali na jarním sluníčku celulitidu a zároveň tak trochu prověřil, jak se bude můj nový povoz Audi Q7 chovat v terénu, protože v těch místech jsou letité výmoly, na kterých jsem omlátil spodek předešlých aut víc, než brutálně, za což mě vůbec neměl rád kamarád, který se mi o auta (coby technickému analfabetovi) obětavě stará.
Výmoly jsou plné vody, i když dávno nepršelo a tak nevidím, jak jsou hluboké, ale doufal jsem, že auto zvednuté na měchách do páté-nejvyšší úrovně, trpět nebude.
Jednou to trochu duclo, ale snad žádná katastrofa.
Potěšilo mne, že vyhrabávání bylo absolutně v klidu, i když se mi potvrdilo, to prostě offroad není a že při své délce prostě žádné hloubky zdolávat nemůže, protože střed je vždycky nejnižším bodem a s tím se musí počítat.

Voda je dost nízko, takže na holý břeh není úplně romantický pohled, ale zase si v klidu vyberu, kam se usadím.
Vynáším z auta cajky a pouštím se do sestavení stanoviště.
Budu chytat na jeden feeder a protože vítr zatím polehává v houštinách, dopřeju si luxus lovu na anglický splávek.
Feeder je sestaven v cukuletu a nahozen. Volím Middy Live High Carbon, což je fajnovej proutek, kterej ale už nikde nekoupíte. Zkracuju ho o vkládaný 30 cm díl, protože nebudu chytat dál, než 30m.

Doma jsem z mrazničky v lednici vypáčil zamrzlou igelitku s krmením (jednu ze dvou), které tam pobývaly blíže neurčenou dobu, která ale nebyla rozhodně kratší, než dva roky.
Tak dlouho jsem totiž ten kastlík v lednici neotevřel, protože používám za tímto účelem šuplíkový mrazák.
Je sice divné, že jsem se tam celou dobu nepodíval, i když mrazák odmražuji tak jednou za půl roku, ale tak mám prostě historické krmení, které bude určitě značky Lorpio, kterou jsem v té době používal výhradně.

Aby krmení povolilo z velké hroudy o oběmu tak 3-4 litry, rozbíjím je v kbelíku kamenem na menší kusy.
Zlouším kousek hodit do vody, jestli bude plavat, ale jde ke dnu jako šutr, takže nebudu čekat, až rozmrzne, abych mohl střílet koule.
Rozmlátím to na kousky, které bude možné střílet prakem a mám po starostech.
Jak řekli-tak udělali.
Nastřílel jsem dvě krmná místa pro feeder a anglána.
letošní prvníTrochu krmení jsem rozmělnil na drobno pro rychlejší rozmražení, abych pomocí koulí dostal na místo také živou.
Zatím se daří vše v pohodě.

 


Pouštím se do sestavování matchky a zjišťuji, že nemám žabku na měření hloubky.
Problém.
Nemám ani velké broky. Stačilo by jeden zakousnout přes kousek igelitu na háček…
Teď hlavo-raď!
Prohrabuju se závažími a dumám, jak to zařídit, abych jej nejen s anglánem nahodil, ale také vytáhnul.
Mám jen průchozí olova, feederová krmítka, a olova s očkem. Rozhoduju se pro 10g hrušku s očkem.
Vykoumávám, že sroluju kousek silného igelitu, prostrčím ho očkem, ohnu do podkovy a propíchnu oba konce háčkem.
To musí fungovat! Heuréka!!
Nojo, jenže očko je malý.
Igelit je sice dostatečně silnej, ale zase nedostatečně svolnej k rolování a o prostrkování už vůbec nechce mluvit.
Morguju se s tím hajzlem asi 20 minut.
Až je je usilovnou manipulací celej prohřátej, tak trochu měkne a mě se po částečném smotání daří špičičku prostrčit očkem, ale protáhnout to nechce jít.
Zkouším prostrčenej koneček chytit do zubů , ale několikrát ho ukousnu.
Zvláštní je, že i když jsem poměrně nervák a cholerik, tak při podobných věcech pracuju se zavilou trpělivostí a úsilím a to většinou tak dlouho, až dosáhnu svého.
Stejné je to třeba když se mi zamotá vlasec. Co já už rozmotal paruk a třeba i kamarádům, kteří vztekle chtěli trhat, kousat, řezat, stříhat.
Nakonec skutečně protahuju bránící se igelit očkem a vítězně se pochechtávám. Zpívám si vlastní ódu na sebe (génia) a vítězoslavně propichuju oba konce háčkem.
Naměření hloubky je už pak věcí několika náhozů a posunutí téčka splávku.
Hotovo.
Odpojím novou pomůcku a málem jsem jako idiot neprozřetelně ten kousek igelitu z očka zase vytáhnul.
Taková blbost!!! Kdepak. Půjde do krabičky pěkně připravenej na další měření hloubky.
Hned jsem musel geniovi vynadat do idiotů a zase jsem tam, kde jsem byl…

No nic tak šup nahodit, zakrmit a hlídat.
Bohužel voda táhne doleva a stejným směrem jde i vítr, takže jelikož moc neumím utápět vlasec, tak mi anglán cestuje a tak musím častěji přehazovat.
Asi po půlhodince registruju záběr na feederu, který jsem postavil, ale sklonil tak, abych jej měl v zorném poli periferního vidění.
Bleskově zaseknu a cítím odpor, který říká, že se nejedná o úplně nástražní rybku.

letošní prvníZdolávám pěknou plotici a vítám ji, protože jejím puštěním splním svou povinnost k první rybě v roce, takže bohové budou ke mně jistě milosrdní a tuto sezónu mi nebudou házet haluze pod dolní končetiny.

 

letošní prvníNastřílím pár kuliček na obě lovná místa a pokračuju v usilování o záběr na anglána, což se nakonec stane po další půlhodině skutečností a já spokojeně vytahuju pidiplotičku, která to s anglickým splávkem naprala nekompromisně pod vodu.
 

letošní prvníAsi přicházím o spoustu záběrů, ale zvedl se vítr a zvedáky prostě vůbec neidentifikuju.

Stahuju teda matchku a vybaluju druhej feeder.
Beru Amnesii 3,90, protože zkusím dát 40g bombičku a pošlu ho dál na plochu.
Pak je asi hodina a půl bezvládí a klid bez záběrů, což mi vůbec nevadí, protože odkládám po vzoru nudistů oděv a sluním se-teda úplně po jejich vzoru ne.
Trenky si nechám, páč jsem cudný a taky-do by tomu řekly ryby.

V jednom okamžiku, kdy se zvedám, abych se protáhnul, odpálí kousek přede mnou od břehu velká ryba a pak poklidně a pomalu směřuje do hloubky.
Je to kapr určitě přes 60 cm, který se asi stejně jako já slunil v mělké vodě u břehu.
Po chvíli zleva pomaličku připlouvají dvě štiky zhruba 40 cm.
Nachlup stejné a jako siamská dvojčata jedou pod hladinou k sobě přilepené.
Hrozně stojím o fotku a tak se moje pravá ruka pomaličku vydá směrem, kde tuším odložený foťák.
Jsou tak tři metry ode mne, ale pořád se pohybují pomalu vpřed. Takhle to nestihnu a ony mne přejedou, aniž bych fotku stihl!
Tak jsem pohyb ruky trochu urychlil a vtom mne zaregistrovaly. Jako my byly obě napojeny na stejnou roznětku-explodovaly současně úderem ocasních ploutví a byly v mžiku pryč.
Škoda.
Po nějaké době přichází záběr na blíže nahozený prut, ale já ve své roztěkanosti reaguju pozdě a do ryby se netrefuju.
letošní prvníVůbec mi to nevadí.
Napichuju čerstvé červíky a v tom se Amnesia prudce ohýbá a sklání k vodě.
Okamžitě zaječí brzda a já si v duchu děkuju, že není natvrdo utažená.
Vím, že není třeba zasekávat a jen prut zvedám z fenclovky.
Tah je neuvěřitelný. Nekompromisní, ale jakoby klidný. Ta ryba prostě jede pryč a já s ní nic neudělám.
Neudělám s kmenem 0,18 a forpasem 0,12 asi nic moc zásadního.
Na cívce mám tak 250-300m i s podvinem a půlka už je pryč během chvilky.
Zkouším rybu zabrzdit a otočit, ale nemám šanci.
Naopak registruje odpor a zrychluje. Na cívce vidím, že kmen je pryč a teď už se odmotává podvinutá pětadvacítka.
Modlím se, aby vydržel uzel, ale není mi jasné, jak to udělat, aby za chvíli nebyl konec i toho podvinu a pak už bude následovat jen lupnutí a já ani nebudu mít asi moc práce s navíjením zbytku.
Rozhodl jsem se udělat pokus.
Odklopil jsem překlapěč a úplně otevřel cívku, jako při náhozu.
Ryba jela dál ještě asi 15-20m a pak najednou zastavila.
Vyšlo to!
Přestala cítit odpor a zřejmě došla k názoru, že se vymanila a nebezpečí pominulo.
Chtěl jsem pomaličku navíjet tak, abych ji zase nevyplašil a aby to zase nenarvala směrem ode mne.
Dával jsem pozor na sebemenší odpor a pomaličku navíjel.
Bál jsem se i vln, které šťouchaly do vlasce, aby nepřenesl vlasec ty rázy do háčku.
Ale nedělo se nic.
Pomalu jsem přidával na rychlosti, ale odpor nepřicházel.
Tak jsem ještě zrychlil, ale nic se nedělo.
Došlo mi, že se ta obluda vydala na cestu zpátky a začal jsem se bát, aby se vlasec nezachytil na dně.
Dno je tam poměrně čisté a bez vázek, ale stačí šutr a je konec.
Tak jsem začal rychle navíjet.
Podvin už byl dávno zpět na cívce a pořád jsem volně navíjel.
Přemýšlel jsem, jestli se ryba nemohla vyprostit, ale to bych cítil montáž a krmítko.
Nebo jestli se nemohla prostě utrhnout o nějakou zaháknutou vázku, zatímco já nebyl v kontaktu s ní, když byl naviják otevřenej.
Ale nezdálo se mi to a tak jsem doufal, jenže jsem točil takovým fofrem, že mě najednou napadlo, že ta nasraná velryba najednou vyjede přede mnou z vody a sestřelí mě ze židle…
Pak jsem ucítil a i viděl, že vlasec začíná uhýbat doprava a to už bylo jasné, že tam Mobydick pořád je.
Dno je tam v pohodě, ale právě vpravo je utopená plechová polorozpadlá pramice, o které vím.
letošní prvníNa tohle místo jsem před lety jezdil s pár kamarády zkoušet kaprařit a nejednou jsme vyjížděli s lodí nad ten vrak vyprošťovat montáže - se střídavým úspěchem.
Trochu jsem přitáhl a obával se, že ryba vyrazí směrem ode mne, ale jen se otočila a s mírným tahem mířila zpátky doleva.
To se opakovalo ještě několikrát, ale vždycky se mi podařilo ukrást několik metrů vlasce.
To už byla ryba na nějakých třiceti metrech a boj začal tuhnout.
Už bylo jasné oběma, oč jde, ale oba jsme také už byli poměrně unavení, protože celá legrace už trvala hodně přes půl hodiny určitě.
Zdolával jsem s nejvyšší opatrností a bojová brzda byla nastavena tak, že i při jen trochu větším tahu proklouzla.
Je jasné, že vlasec bude na vyhození, protože jeho průtažnost byla vyzkoušena poměrně dost.
Ryba stále ještě měla sílu na výpady a pokud se rozhodla, že odjede na plochu, tak jsem jí v tom nezabránil a pokaždé vytáhla z cívky zase metry kontaktního materiálu.
Modlil jsem se, aby se háček velikosti 10 nevyřízl, nebo nevypadnul a také jsem měl obavy z té utopené pramice, ke které se ryba vracela podezřele ráda.
Začal jsem na ni působit psychologicky a vysvětloval zapřaženému tahounovi, že focení nebolí.
Že mu nic jiného nehrozí a tak ať toho nechá, aby si zbytečně neublížil.
Pak jsem nabízet úplatky v podobě hrsti červů kombinovaných s medovými kuličkami a sladkými burbony.
Ani slib umístění fotky na prestižním místě titulní strany mých stránek nebyl dostatečným argumentem a tak tělocvik nebral konce.
letošní prvníDostal jsem občas rybu až na deset metrů a dokonce vyfotil její ocasní ploutev pod vodou, ale je velmi špatně vidět-kdo jej na fotce uvidí, má velice dobrý zrak a také představivost.
Ale znovu mi odjížděla.
V tu chvíli jsem si uvědomil slušný průser - totiž, že při své lenosti jsem nerozbalil podběrák, bez něhož nemám vůbec žádnou šanci.
Celé akci sice přihlížel rybář, který přišel s teleskopy, ale bylo na něm poměrně jasně patrné, že plavačkový podběrák zřejmě nikdy ani neviděl a že bych ho požádal o podržení prutu s trofejní rybou, to vůbec nehrozilo.
Tak jsem se pustil do montáže a skládání jednou rukou, což je docela groteska, když vás za druhou tahá jakési hovado pomocí prutu, jakoby vás chtělo vytáhnout na pivo.
Pomocí držení mezi koleny a pod paží jsem nakonec děličku tyče složil, natočil i největší podběrákové oko a oddechl si.
V tu chvíli jsem ale zjistil, že síť na oku je prožrána od myší, jelikož brašna zůstala celou zimu u kamaráda na hradě v rytířském sálu, kde si hověla na klavíru a já myslel, že ji mám v bezpečí svého sklepa.
Bleskově jsem zkontroloval druhé oko a zjistil stejný stav.
Jestli nějaká díra povolí a ryba propadne, tak jsem v hajzlu, jak Baťa s cvičkami zn. Jarmila…
Ta ryba byl velký kapr a už jsem ho několikrát zahlédl.
Měl toho dost, ale ještě bojoval.
Do podběráku se mu vůbec nechtělo a moc se o tom se mnou nebavil.
Jakmile zavětřil jeho blízkost, opřel se do svého mocného pádla ocasní ploutve a byl v trapu.
Sil mu ale ubývalo a tak jsem pod něj nakonec podsunul podběrák, protože o nějakém navádění do oka nemohla být vůbec řeč.
Skoro se tam nevešel a to je oko 80 cm.
Musel jsem do vody, abych ho nevláčel po kamenech a abych nezlámal podběrákovou ručku.
Byl to kolos.
Odnesl jsem ho na břeh do trávy, abych jej mohl změřit a vyfotit.
Měřil 94cm a vážil odhadem kolem 20 kg.
Bylo dobojováno a oba jsme si utírali pot z čela. Krásná chvíle…
Pak se ale stala divná věc.
Když jsem šel pro foťák a vracel se s ním ke kaprovi, tak najednou roztáhl křídla, zakrákal něco masařích a odletěl do jižních krajin…
Nojo, no…
Prostě jsem si kapra i celej ten cirkus kolem vymyslel, ale berte to jako ukázku toho, jak se dá na rybářském křesle snít a prožívat fiktivní rybářský příběh.
Omlouvám se těm, co mne teď proklínají a sprostá slova, jako bych neslyšel :-)

letošní prvníKrásnej den se chýlil ke konci a sluníčko začalo sklánět hlavu do Německa.
Kapra jsem nakonec na feeder skutečně chytil, ale byl nepatrně menší a také práce s ním nebylo zdaleka tolik.
Měl 41 cm, ale byl to pěknej lysáček.

Začalo se ochlazovat a mě už se chtělo domů, protože mě večery u vody o samotě nebaví a hlavně balení za tmy - to nemám rád vůbec.
To už bych radši přespal.

letošní prvníDen to byl ale luxusní a protože se mi do života nepočítá, tak jsem zase ušetřil…:-)

 

 

 

P.S.:Kdo tu ocasní ploutev na fotce fakt uviděl nemá zdaleka tak kvalitní zrak, jako představivost :-))

Předchozí                                                                                                            Další

Zpět

Petr Hahn

Ahoj-vítej na mých webových stránkách.

Krátce se představím a víc si o mně přečteš na webu v životopisu.

Jmenuju se Petr (to je údajně skála) Hahn (to je určitě německy kohout), ale vlastně všichni, kdo mne znají mi říkají – Azbest. To je přezdívka, kterou jsem dostal někdy kolem r. 1985 na vandru.

Z rubrik na webu vyplývá, že mne baví muzika, příroda, cestování, rybařina (hlavně momentálně feederové závody od r.2004), vodáctví, poezie, psaní, a některé další věci, na které se možná časem i zde dostane.

Mám osobní problém při kontaktu s blbostí, hajzlovstvím, levičáctvím (i když s politikou tak nějak komplet), nespolehlivostí, lhaním, ……bohužel se s tím vším dnes a denně setkávám a občas mi nedá to nekomentovat, nebo si z toho aspoň dělat srandu.

Některé texty, které uznám za zajímavé, vtipné, nebo jinak přínosné otiskuju i od jiných autorů-někdy i z anonymních přeposílek.

Jsem tvor společenský, ale nějak nemám kliku, takže žiju sám.

Stránky už běžely víc než rok na jiném redakčním systému, ale tyhle mi vyhovují více a taky se mi víc líbí.

Přeju příjemný pobyt, a pokud Tě něco zaujme, máš možnost se zeptat, nebo komentovat v pokecu.

Takže……VEJDI