Navigace
Obsah
Za roletou (dívčí strach)
Říkáš,co je strádání a jak já Tě moc bolím
a já marně zaháním chvíli,kdy svolím.
Čert ví,co mě nabádá
(a šeptá)-"ještě chvíli"
pak dřív slunce zapadá
a duše se zpily.
Jak slepec bez hůlky
rukama šátráš
noc s prázdnými důlky
a po mně pátráš.
Ne,nejsem k mání!
Já se Tě bojím
a snad víc děsí mě,že o Tebe stojím.
Má asi obrnu má pevná vůle,
mám zlomit hůl nad celým svým bytím?
Něco jsem prošvihla,ale při vší smůle
Tvůj hlad a Tebe pořád cítím.
Mám strach,že shořela má ochranná zóna
a hrozně toužím vidět,jak Apollóna.
U mne jsi vyhrál,rozum to dá,
že teď už víc,než Ty-trápím se já.
Jak zvonkohra z Lorety zníš mojí hlavou,
jak divnej nápad,co mě napadá.
Zmatený myšlenky na vlnách plavou
a ostražitost ve mně uvadá.
Dobře! Tak smíš! Schovej svět za roletou.
Leť se mnou výš,jen ať nás nechytí.
A dech a prsty a vlasy se propletou
a někde v nás něco hoří a svítí.
