Navigace
Obsah
Carpe Diem
Tak se stává,každých pár dní,
že nevím,proč mám tu být.
Sem tam chodím,nemám stání
přemýšlím,jak správně žít.
Před září svý oči chráním
a řeč sladkou mý uši neslyší.
Bolí mě víc,kdy koho zraním,
touhy tvý se nad mý povýší.
Až osedláš křídla mraků
a poletíš bůhví kam,
vem smutek můj,rozdej ho ptákům
Ať odnesou ho ke hvězdám.
Modrou mám duši svou
upsanou snad andělům.
Dokořán důvěřivou,
někdy se cítím,jak z karet dům.
Odmykám komoru přání,
přemítám si o čem sním.
Většinou nejsou k mání
Carpe Diem-nevím,co s tím.
