Navigace
Obsah
Osud
Já kamaráda oplakal a postavil mu kříž,
že čistej byl a rovnej to smrt málo zajímá.
Já nikdy nebyl v kostele a ty to dobře víš.
Mý kroky vedou tam,kde předák chlapy najímá.
Já táhnu dál tou cestou dlouhou
co před sebou ještě mám.
Kdo se mi smál,má šanci pouhou
když jsem tu já,držet se o kus dál.
Sto koní jednou budu mít a pět ostrejch psů,
dva kvéry a pak ženskou,co mě kdyžtak ošetří.
Co čeká na mě jednou někde na konci mejch dnů
jen osud ví,tak ať mě klidně vůbec nešetří.
