Navigace
Obsah
Bezmocná (pro Michélle)
Byla jsi má první holka,já tvůj snad třetí kluk
i když jsem měl o dva roky víc.
Jako raketovej motor jsem k tobě zahořel
chtěl jsem tebe,jinak nic.
Tobě jsem napsal první písničku,smutnou,jako já z tebe
o tom,že mě máš ráda míň,než déšť.
Nejen proto,že máš oči jak italský nebe
já neumím říct:“no tak vem to nešť“.
Byla jsi má sedmá žena,já tvůj bůhví kolikátej muž
a za stěnou spali tví rodiče.
Čert vem,že se to tak nemá,mohli nám hrát svatební tuš
a najednou nebylo nic po ničem.
Oba jsme poznali,když osud kostky míchá,
pak hodí dvojku a dvě jedničky.
Když kolem slunce nesvítí a všechno pospíchá
a nějak nejde utéct ze smyčky.
Byla jsi má první láska a vlastně jediná
za kterou bych i šest litrů krve dal.
Ani nevím,jestlis´vůbec někdy byla nevinná,
vždyť já bych tě stejně vždycky bral.
Ať se dívám sem,či dopředu a nebo i zpátky,
vím,že ty tam vždycky někde jsi.
A dobře vím,že budu z tebe zas mít v hlavě zmatky,
ale už neumím prosit,nejsem procesí.
