Krmení raketou klasickou a raketou speciální – SPOMB.
Po zhlédnutí Martinova videa na MRKu jsem dostal do hlavy hmyz ve tvaru brouka na téma-ZKUSIT TO.
Tak jsem popátral na netu a našel prodejce klasických raket.
Protože jsem enormně šikovný, objednal jsem radši hned tři pro případ, že nějakou upálím.
Do týdne přišel balík s rachejtlemi a další věci, které jsem si odfajfkoval v e-shopu.
Byl jsem nadšen, ale protože jsem si vybral větší model, vyvstaly u mne obavy, jestli tím budu moci házet 3lb prutem.
Mám 3,60 kaprové dvoudílné děličky Ultimate Novell a takové monstrum jsem nikdy nenahazoval, ale pak jsem si řekl, že když jsem mohl házet feederovou Amnesií čtvrtkilové krmítko-tohle půjde taky.
Navařil jsem kukuřici a řepku, přichystal boilies a pelety, takže nic nebránilo testovací návštěvě u vody.
V zimě jsem dohodil kamarádovi srub s pozemkem u velké vody, kde mám nyní částečně domovské právo a protože pozemek se táhne až do vody, nemám problém s konkurencí, protože tam si fakt nikdo nesedne.
Je to asi jedno z mála míst, kde je pozemek až do vody a ani 2m pásmo tam údajně neplatí.
Nemusím to řešit už proto, že tam prostě není přístup jinak, než z pozemku, od něhož mám klíče, a nebo z vody.
Nicméně lokalizovat jej z pochopitelných důvodů nebudu.
Dům předtím obýval taky rybář a vím, že tam byly poměrně úspěchy, i když bylo krmeno jen sporadicky a to brambory a řepkou.
Takže jsem pobral nádoby s krmením a vyrazil.
Postavil jsem tripod, abych měl kam odkládat prut při plnění rakety, na šokovku navázal zátěžovej obratlík s karabinou a dal se do práce.
Věděl jsem, že raketa se po dopadu na vodu otočí a zůstane viset ne hladině hlavicí nahoru, následkem čehož se vysype.
Prvních pár náhozů mne příjemně překvapilo.
Netušil jsem, jak úžasně to lítá.
Nemám sice odvahu se do prutu opřít úplně na plno, ale dostává zabrat slušně. Plná raketa lítá bez problémů, jan si netroufnu tipnout dálku, protože s jejím odhadem na velké vodě mám trochu problém.
Potíže jsou ale po několika hodech s vysypáváním rakety.
Při švihu se setrvačností obsah v raketě utáhne a pak se mu moc ven nechce zřejmě i vlivem náklonu rakety, za kterou tahá voda, případně vítr.
Ani pomocí poškubávání se nedaří vždy ji zcela vyprázdnit.
Nechal jsem si na MRKu poradit od náčelníka a zavěsil do poutacího očka zátěž dokonce 2x takovou, než radil, (takže 10g), ale ani to není úplně řešení.
Záhada je, že prvních několik (3-5) náhozů je v pořádku, ale pak to začne haprovat.
No a ona je to docela dřina, pokud chcete vyházet kbelík 3l a když pořád stahujete raketu, ve které zbude někdy i 1/3 obsahu.
Ne tak nahazování, ale zdolávání rakety, kterou je potřeba dostat co nejrychleji na hladinu, protože pozadu nemám zrovna proudnicový tvar.
Sice se tím krmit dá, ale počáteční nadšení mne po týdnu opustilo.
Jednu raketu jsem dokonce upálil, protože jsem při náhozu zabral trochu víc a roztáhl jsem zátěžovou karabinku.
Vítr sice foukal šikmo ke mně, ale procházka po břehu za dvě hodiny nic nevyřešila.
Pak mi kamarád vyprávěl o jakési krmné raketě, která se po dopadu nárazem do hladiny otevře.
Sice je to nákladnější věc, ale že údajně je to velký hit.
Neváhal jsem, a protože jsem se dozvěděl, že v Sokolově je nová kaprařská speciálka Buvon, rozhodl jsem se ji navštívit.
Raketu tam měli a prodavač mi dokonce tvrdil, že touto raketou „SPOMB“ háže kolem 150m. Jsem v tomto ohledu trochu skeptik, ale je fakt, že jsem slyšel, jak tím někdo hodil přes 170m, takže-kdoví.
Cena je tedy s obyčejnou raketou nesouměřitelná, ale každá sranda něco stojí.
Tak jsem vypláznul čtyřstovku a jel k vodě.
Po prvních náhozech jsem byl ohromen.
Raketa funguje bezvadně.
Dá se do ní naložit skutečně slušná dávka čehokoli, lítá ještě líp, než ta předchozí, ale hlavně se po dopadu otevře na dvě půlky, okamžitě se vysype a vypláchne, načež se cestou zpátky ještě umyje, protože se obě půlky vzájemně ostřikují.
Krmil jsem její pomocí vařenou kukuřici, řepku, konopí, pelety, boilies a vše je naprosto bez problémů.
Jediná chyba, kterou toto zařízení má, je skutečnost, že neplave, takže po dopadu má tendenci se potopit.
Je tedy nutné okamžitě začít stahovat a udržet ji na hladině, kde pak už neklade žádný odpor.
Stahuje se snáze, než 20g kapka.
Ale při představě, že i tuto raketu nějakou chybou, nebo smůlou upálím a ztratím, se mi jako alternativa vůbec nelíbila.
Tahle se totiž od obyčejné plovoucí rakety ke břehu nedostane nikdy.
Našel jsem na břehu kousek montážní pěny a tak jsem z ní neuměle vykrouhal jakýsi kónický půloblouček, který by se dal mezi přepážky vlepit, protože je tam akorát na něj místo.
Neměl jsem ale s sebou lepidlo, tak jsem to nechal na zítra.
Musel jsem odjet a zbyly mi ještě asi dvě rakety krmení, tak jsem se rozhodl je tam poslat a sbalit.
První nához úplně nedoletěl a já cítil v první fázi vypouštění střely trochu odpor, který jsem přisoudil tření uzlíku na šokovém návazci o očka.
Při druhém náhozu jsem přidal na švihu a ejhle…!
Raketa po několika metrech prudce zabrzdila, skoro mi vyškubla prut z rukou a – utrhla se.
Odletěla nějakých 20-25 m a dopadla na vodu naplacato, takže ji otevírací mechanismus neotevřel a ona zmizela, jako kámen.
Koukám na šokovku a je mi jasné, že už v předchozím náhozu se na ní vytvořila smyčka, která se teď kousla za očko, které to zázrakem vydrželo, ale pletenka praskla v uzlu, kterým jsem ji přivázal ke 100kg zátěžovému obratlíku s karabinkou.
Přesně to, čeho jsem se obával a před čím jsem se chtěl kouskem pěny pojistit, se stalo.
Okamžitě jsem vletěl v trenkách a košili do vody, ale jak jsem zkalil jílovité dno, nebylo nic vidět, navíc se stmívalo a ani nohama jsem zmateně brodící nenahmatal nic.
Do pr….!!!
Skutečně nasrán jsem shodil trenky, vzal si kraťasy na holé tělo a sbalil vercajk. Ještě jsem měl naštěstí dost rozumu, že jsem čerstvě zakoupený kontrabas uložený v trávě před autem (kvůli sluníčku), vzal a dal stranou, protože bych ho určitě přejel.
Naložil jsem auto a odjel koukat na hokej, který mi náladu zase vrátil, protože jsme seřezali rusáky do bezvědomí:-))
Druhý den jsem zajel do obchodu pro novou raketu a domluvil se, že pokud bych tu původní našel, vezmou mi ji zpět.
Cestou k vodě jsem vymyslel plán, který jsem pak beze zbytku realizoval.
Na břehu jsem zarazil do země rouru od deštníku a na ni přivázal konec vlasce z rezervní cívky.
Vstoupil jsem do vody a odešel asi 15m od břehu, načež jsem začal v půlobloucích chodit a nohama propátrávat dno.
Po každém obratu jsem si na cívce povolil tak půl metru.
Hrozné bylo, jak pomalu jsem se dostával do hloubky, protože normálně do vody skočím vždy najednou a mám osmělování za sebou hned. To teď nešlo, protože bych si zase zkalil dno.
Voda byla naprosto ledová, i když už pár dní svítilo slunce a já necítil nohy. Když jsem byl ponořen do pasu, stal jsem se po chvilce majitelem rampouchu mezi nohama, který se marně chtěl schovat do břicha a vydávat se neúspěšně za apendix.
Když jsem byl ve vodě po prsa, došlo mi, že se možná snažím úplně zbytečně a raketu nenajdu.
No nic – ještě dejchám. Dokud je huba nad hladinou, naděje žije.
Po pár krocích jsem na ni nohou narazil. Poznal jsem okamžitě, že je to ona.
Chvilku jsem lavíroval, než se mi podařilo ji zmrzlou nohou přizvednout do sloupce, abych na ni dosáhl. Vyrazil jsem ze sebe vítězný pokřik a mazal z vody do tepla slunečního svitu.
Po usušení jsem do rakety konečně vlepil onen kousek montážní pěny a po drobných úpravách začal fungovat i otevírací mechanismus.
VYHRÁNO!
Takže jsem pokračoval v krmení, a i když cena rakety 400kč (kdežto za obyč jsem platil 85kč) je proti výrobním nákladům, které vidím tak kolen dvacky, neskutečná – stojí za to.
Po pár dnech jsem si ještě vylepšil nahazovací strategii o zlepšovák.
Stopnu vlasec tak metr-dva před dopadem (podle toho, jak moc fouká z boku).
Tím se napruží vlasec i prut a bomba, která se otevřením vyprázdní a odlehčí, vyletí hned na hladinu, takže se vůbec nestačí potopit a není třeba ji dolovat zpod vody.
Pak už stačí jen lehce navíjet a jde to samo. Jinak je dost práce, než ji člověk vyheveruje na hladinu.
Je to nenahraditelný pomocník pro přesné krmení (pokud nemáte loď, nebo zavážecí loďku)a hlavně jeho účinnost při vyprazdňování je 100%.
Nepochybuji o tom, že to číňani velice rychle zkopírujou a pak už bude ke koupi za pár kaček, i když plná ftalátů.
I když možná ne, protože tohle vyrábět po milionech asi nebude mít smysl.