Navigace
Obsah
ZÁTOŇ
Nesmrtelný zážitek dalas´mi v Zátoni
když jsem získal očima tvé oči a pak tělo.
Nevraživost ostatních mou radost nezacloní
nám dvěma se líbilo to,co potom se dělo.
Přepad jsem tě u boudy,jak barbar z hloubi lesa
četla jsi mé úmysly –v očích strach z pokušení.
Zmámenou v mém náručí tě potom cítím klesat
pak už ústa,dlaně navzájem si těla plení.
Ta nejdelší noc pod tísícem hvězd
ve spacáku mravenci a k tomu tvůj smích.
Přesto až později směl jsem tě svést
srdce se vzpínalo,až málem tep ztich.
Navždy si ponesu s sebou tu vzpomínku
a detaily dopodrobna v sobě mám.
Svěřuji se dnes jen tvých vlasů pramínku
a je mi hezky.Přesto,že jsem sám.
