Navigace
Obsah
O snech.
Do papíru moje ruka zapisuje rýmy
jak mi kanou z očí,když jdou cestou ven z mé hlavy
a do nich se proplétají pošahané dreamy
o tom,jaké podivné zas noc přinesla zprávy.
Jak zachraňuju svět.O vlas unikávám smrti
jak se kácí dům,v němž žiju,v pekle zemětřasu.
Jak se hezké holky(až to bolí) v chůzi vrtí
a já prostě nemůžu mít jich všech svěží krásu.
Někdy sním i o létání-většinou však padám.
Nejčastěji v autě z mostu,avšak beze strachu.
Posledním jsem mužem světa,jak pozpátku Adam.
Evy se mi poztrácely ve večerním nachu.
Ne vždycky však probuzení nese vykoupení.
Někdy ráno pokrade mé zasloužené slasti.
Mívám ve snech to,co nikde jinde nikdy není.
Sny a ráno netuší,že nemá se lhát-krásti.
