Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Anketa

Která současná politická strana by od vás dostal hlas u voleb?

Celkem hlasů:
7152
Hlasování začalo:
21. 7. 2020
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Váš nejoblíbenější politik od Sametové revoluce?

Kdo, nebo co nás v současnosti nejvíc ohrožuje?

Co si myslíte o současné vlně imigrace?

Fotogalerie

Náhodná fotogalerie

Náhodná fotogalerie

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Panoramatické Foto

Panoramatické fotografie

      Prodejna v Chebu-zrušena v březnu 2011Prodejna Sokolov

Prodejna SokolovProdejna v Chebu

Prodejna Sokolov

Facebook

Azbestu na Facebooku

Aktuální počasí

Počasí dnes:

7. 12. 2024

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo déšť, od 400m srážky sněhové. Denní teploty 3 až 7°C. Noční teploty 2 až -2°C.

Přehrát/ZastavitDalší

Svátek

Dnes je 7.12.2024

Svátek má Ambrož, Benjamín

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Mezinárodní den civilního letectva

Zítra má svátek Květoslava

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Obsah

ABY BYLO JASNO.
 
Tento článek nezasvěceným mnoho nepoví a je určen především lidem, kteří vědí, oč se jedná.
 
Na jednom z nedávných závodů vystoupil veřejně jeden z funkcionářů a kromě jiného prohlásil, že jsem konfliktní člověk.
Nezachovám se jako on a nebudu jej jmenovat.
Zdůvodnil svůj výrok tím, že mne viděl za posledního pět a půl roku u pěti až šesti konfliktů.
Když jsem se jej zeptal, které má na mysli, tak i vyjmenoval tyto:
1)Moje pořezaná ruka před třemi lety
2)Spor se sousedy v chatce předloni v kempu
3)Spor s mladíkem
4)Prohlásil, že slyšel,(všímáte si toho, jak se získávají relevantní informace, na jejichž základě lze někoho veřejně očernit?) že jsem se aktivně vmísil do sporu jiných dvou lidí den před bodem 5.
5)Můj konflikt ve Všenorech.
6)Už si nepamatuji
 
Pokud někdo prohlásí veřejně, že někoho při něčem viděl, pak by zřejmě měl být akci přítomen-že?
 
Nedomnívám, že platí apriori, že pokud má někdo funkci-má také pravdu.
 
Jelikož JÁ jsem skutečně byl všem uvedeným záležitostem přítomen, pak mne překvapuje, že uvedeného funkcionáře jsem ani u jedné neviděl-jak tedy mohl něco vidět?
Jedna paní povídala?
Nebo ženské v mlíkárně?
 
Usoudil jsem po tom, co jsem se dozvěděl, že se o mně v určitých kruzích vykládá, jak jsem agresivní, že uvedu věci na pravou míru, protože pomluva (jak známo) má křídla a já nehodlám nečinně přihlížet, což není mým zvykem.
 
Zeptal jsem se onoho funkcionáře, proč tyto věci říká teď a tady věřejně (mohl si o tom nejdřív třeba promluvit se mnou a dozvědět se spoustu věcí).
Odpověď zněla takto:“Protože jsem to chtěl říct.“
Tak teď já chci něco napsat.
 
Takže:
 
1)Před třemi lety jsem seděl večer ve stánku, popíjeje s přáteli pivo.
Když jsem se odebral do blízkého křoví vykonat malou potřebu a ovlažit jeho vyprahlý kořenový systém, ocitl se vedle mne jakýsi mladík, kterého vůbec neznám a nikdy jsem jej neviděl, natož abych s ním třeba mluvil.
Náhle se skácel k zemi.
Sklonil jsem se k němu, abych zjistil, co se mu stalo (kdysi jsem zasahoval u epileptického záchvatu coby řidič MHD a není to legrace) a když na můj dotaz nereagoval, otočil jsem ho tváří k sobě, abych zjistil, jak je na tom.
Vypadalo to jen na pokročilou únavu, tak jsem se rozhodl pomoci mu na nohy, aby v noci neprochladl, případně aby se nestal terčem potřeby někoho dalšího.
Řekl jsem mu, že mu pomohu vstát, uchopil jsem jej za předloktí a rameno, načež jsem jej postavil na nohy.
Když už stál, tak sebou najednou podivně cuknul a vytrhl se mi.
Řekl jsem si:“Fajn, už stojíš, tak já zase jdu“
Když jsem docházel zpět ke stánku, cítil jsem, že mi teče cosi po ruce.
Byla to krev.
Udiveně jsem to sdělil kamarádům, kteří hledali zdroj krve a zjistili, že je má a zdrojem jsou mé dva přeříznuté prsty.
Onen mladík měl celou dobu v ruce nůž a když jsem ho postavil, tak mi prostě nějakým záhadným způsobem tím prudkým přeříznul malíček a prsteník levé ruky včetně částečně přeťatých šlach.
Pro mne jako muzikanta to znamenalo skoro na rok úplné vyřazení z provozu, (a mohlo to být na trvalo) ale i v běžném životě mi to pochopitelně neprospělo, ale to už je jedno.
Nevím, jestli šlo z jeho strany o útok, či nešťastnou náhodu, jen konstatuju fakt, že jsem nikdy s nožem v ruce nečůral, protože by taky nemuselo být čím…
Spíš mne zajímá toto-co na tom bylo z mé strany konfliktního?
Uvedeného funkcionáře jsem u této události skutečně neviděl-jak je možné, že on mne ano?
 
2)Na jednom závodě jsme nocovali v chatkách a když jsem se několik hodin marně snažil usnout, protože sousedi na sebe hulákali hrozným způsobem, zašel jsem za nimi a požádal je o zmírnění hlasitosti.
Oni chápavě souhlasili a já si šel lehnout.
Do pěti minut znova.
Chápu, že v pokročilých nočních hodinách se člověk občas dostane do mírně nekontrolovatelného stavu, tak jsem za nimi šel ještě několikrát a vždy mi slíbili, že budou tišeji.
Po čtvrté už mi říkali:“Tak si dej s náma kafe a cigáro a my pak už půjdeme taky spát“.
Souhlasil jsem a po splnění slibu, kdy mi znovu potvrdili, že dokouří a půjdou spát, jsem spokojeně odešel s pocitem, že jsme to krásně vyřešili-jako lidiJ
Nicméně-hluk nejen že neutichal, ale rostl.
Nedalo se to vydržet, tak jsem je šel znovu požádat a připomenout naši domluvu.
Najednou se vše otočilo a oba mne velice nevybíravými slovy, z nichž je „prdel“ ještě jen jadrně český výraz poslali….kamsi a řvali na mne nehezky.
I usoudil jsem, že jejich únava je již tak značná, že nevědí, čeho mluví a protože jsem nepřítelem fyzického násilí, rozhodl jsem se je osvěžit.
Odebral jsem k řece Sázavě, která zrovna náhodou tekla kolem s nejmenším závodnickým kbelíkem (pouze 17l) a nabral čerstvé vody pro ty dobré muže.
Vrátil jsem se k jejich chtě a otevřel dveře na verandu, kde seděli s dotazem, jestli si to skutečně nerozmysleli.
Odpovědí mi byly další hrubosti, tak jsem na ně kbelík jedním mávnutím vyprázdnil a s přáním dobré noci se odebral na kutě.
Po několika hodinách mne probudil ukrutný kravál, který jsem asi dost dlouho nevnímal, protože jsem narval do uší špunty tak hluboko, že se mi uprostřed hlavy srazily.
Když jsem se probral, zjistil jsem, že několik chlapů lítá kolem mé zamčené chaty, kope do ní mlátí do dveří i okna a do toho hulákají, ať vylezu, že si to se mnou vyřídí.
I povzdechl jsem si „ach jo“ a jal se obouvat.
Odemkl jsem chatu, vyšel ven a otázal jsem se jich, co tedy bude.
Odpověď zněla:“Budeš vytírat“.
Tomu jsem se zasmál a šel si připravovat věci.
Pak se mne jeden kolega u snídaně ptal, co jsem v noci zaléval a tak jsem opáčil, že magory, ale že pořád nerostou.
Oni byli přítomni a koukali po mně dost nevraživě a tak jsem jim nabídl okamžité řešení, ale k tomu naštěstí nedošlo-opravdu nejsem příznivcem násilí.
Situace se zklidnila a bylo vyřízeno-nic se nestalo.
Naopak když tito sousedi odpoledne zjistili, že ztratili klíče,(od auta, baráku a lecčeho) tak jsem jim šel pomoct hledat i ruce jsme si podali a usmířili se, takže konec dobrý-všechno dobré.
 
Uvedeného funkcionáře jsem u této události skutečně neviděl-jak je možné, že on mne ano?
 
 
3)Na stejných závodech jsme večer seděli u ohně a povídali si s několika kamarády.
Jeden kolega přivezl s sebou mladého adepta, který s námi tiše seděl a onen starší kolega o něm říkal:
„Vy jste takový jeho modly. On si o vás čte a obdivuje vás…..“
Znělo nám to značně nadneseně, ale neřešili jsme to se skromností sobě vlastní a hezký večer se v poklidu chýlil k závěrečné.
Mladík však upíjel asi příliš a pak najednou došlo ke změně, když prohlásil:“Stejně jste všichni čůráci“.
Udiveně jsem vzhlédl a pochopil, že chlapec asi překročil svou míru a že bude lepší jej uložit.
Vstal jsem a vlídně mu řekl:“Půjdeme si asi lehnout viď?“
Kupodivu ani neprotestoval, tak jsem ho vzal kolem ramen a odváděl ho k chatě, protože mu kemp byl trochu úzký.
Když jsme došli k chatě, tak se v něm najednou probudila jakási fůrie a začal dělat kravál.
Došlo mi, že to je komplikace, protože kolega, co s ním spal je diabetik a potřebuje se vyspat, tak jsem chlapci oznámil, že s takovou bude muset spát v autě.
On se postavil na zadní a začal hulákat, že jede pryč.
Když jsem si ho představil, jak opilý letí v autě dolů k Sázavě a ……….radši nedomýšlet, takže jsem své uvažování zastavil na tom, že prostě nikam nepojede.
Po chvíli dohadování jsem mu dal pár facek, sebral jsem mu klíče od auta, do kterého jsem ho nacpal s tím, že bude pro něho lepší nevylézat-což dodržel a bylo.
Kolegu jsem pro sichr radši vzal spát ke mně a vše bylo v pohodě.
Ráno mladík přišel za mnou se svěšenou hlavou a s omluvou.
Bylo vidět, že ho mrzí, jak se uvedl a že je mu trapně.
Otočil jsem to v legraci, že se přece nic nestalo, podal jsem mu ruku, klíče a vyřízeno.
Ještě teď, se mi ježí chlupy při pomyšlení na to, co se mohlo stát, kdybych mu klíče nesebral….
 
Zvláštní je, že jsem mladíka potkal letos znova (aniž bych věděl, že je to on, protože už bych si ho nepamatoval) a on se ke mně sám přihlásil a historku mi připomněl.
Poděkoval mi a ještě jednou se omluvil.
Podali jsme si ruce a já měl skutečně hodně dobrý pocit.
Bylo to od něho velice dospělé gesto.
 
Uvedeného funkcionáře jsem u této události skutečně neviděl-jak je možné, že on mne ano?
 
4)Na jedné akci se do sebe pustili dva lidé, které vlastně neznám.
Došlo ke šťouchanici a já se ani nehnul.
Hráli jsme s kamarády karty a v klidu rozprávěli.
Nikdo z nás se nezvedl a dokonce věc ani nekomentoval.
 
Uvedeného funkcionáře jsem u této události skutečně neviděl-jak je možné, že on mne ano?
 
5)Na stejné akci druhý večer jsem seděl u stolu s přáteli a byl mezi námi mladík, který vyvolal konflikt už půl roku před tím, když jsme ho vzali do hry v karty.
Hráli jsme „prší“ o desetníky a každý si počítal kolik a komu zaplatí.
Zčista jasna mi oznámil tento člověk, že chce vidět moje karty.
Jindy bych na to klidně přistoupil, ale tady jsem cítil jasnou provokaci a pokus o drama.
Jsme parta kamarádů, kteří nemají důvod si nevěřit, ani se okrádat o pár korun.
Byla naše dobrá vůle, že jsme ho do hry vzali, ale takhle zase ne.
Vysvětlil jsem mu, že pokud má problém, tak ať odejde.
Urazil se a odešel.
 
Půl roku na to jsme seděli opět u řeky ve stánku a zábava příjemně plynula.
Jeden z kamarádů mírně přebral a jeho vestibulární systém nezvládal balancovat jeho tělo, tak jsme se rozhodli, že ho uložíme.
To se nám nakonec podařilo a on se uvelebil do půjčeného spacáku, protože přijel nevybaven vlakem jen na návštěvu.
Po půl hodině jsem ho šel zkontrolovat, jestli je v pořádku a zjistil jsem, že je sice v mumii skoro celý, ale místo hlavy mu z ní koukají lýtkaJ).
To mne pobavilo a šel jsem to říct kamarádům.
A opět tento mladík, kterýkdysi provokoval u karet, na mne plivl slovo:“Kecáš!“
Já nemám ve zvyku lhát a hodně nemám rád, když mne někdo znevěrohodňuje.
Ale protože nejsem přítel konfliktů, vyzval jsem ho, ať se jde se mnou přesvědčit, že je vše tak, jak jsem vylíčil.
Zvedl se a šel.
Když uviděl to, co jsem komentoval u stolu, že souhlasí s realitou, tak obrátil.
Začal mi vykládat, že proti mně nic nemá, že mne obdivuje, čte moje stránky, atd. a blablabla.
Zeptal jsem se ho tedy, proč do mne ryje a on odpověděl, že neví, že se omlouvá a že už se to nestane.
V pohodě a s úsměvem jsme se vrátili ke stolu-vše vysvětleno.
Pak jsme probírali závodní strategii a mluvili jsme o tom, na co kdo dnes chytal.
Onen mladík mi oznámil:“Tys chytal na kukly“
Odpověděl jsem, že ne, protože jsem zapomněl kukly doma, takže jsem je prostě neměl do krmení.
Pár kukel jsem dostal od souseda na háček, ale stejně mi nefungovaly, takže po dvou pokusech jsem je zavrhnul a prostě jsem je už vůbec nepoužil.
Takto jsem to vysvětlil, načež zaznělo:“Kecáš!“.
Požádal jsem ho, aby mi toto neříkal, protože mluvím pravdu.
„Kecáš!“.
Řečeno výhrůžně s vysunutou bradou.
Nechápal jsem.
Znovu jsem akcentoval žádost o to, aby mne neurážel.
„Kecáááš!!!“.
Obešel jsem stůl, abych mu řekl do očí, že tudy cesta nepovede a že už to vážně stačilo, když v tom vyskočil a napadl mne.
Začaly létat pěsti a nadávky a tak jsem se musel chtě nechtě bránit.
Nebudu rozebírat všechny podrobnosti, ale třikrát jsem měl toho člověka zpacifikovaného pod sebou na zemi.
Třikrát jsem se vyjádřil v tom smyslu, že nemám v úmyslu pokračovat, pustil jsem ho a odcházel.
Pokaždé mne znovu napadl zezadu.
V jednu chvíli mu dokonce přišel na pomoc jeho kolega, který mi zezadu sevřel ruce a já byl bezbranný.
Dostal jsem úder do obličeje, který mi přerazil zub a nehty, kterými zaútočil na můj obličej mi vytvořily působivé škrábance, roztrhly oční víčko a málem jsem přišel o oko.
Musel jsem na sobě roztrhnout mikinu, abych si uvolnil ruce potřebné k obraně a měl jsem co dělat, abych kolegu nepraštil za tu zákeřnost.
(mimochodem jsem mu napsal mail, ve které jsem vyčíslil škodu, kterou mi svým zásahem způsobil.Zub-2000 kč a mikina 1000kč. Dodnes mi ani neodpověděl...)
Je to ale kamarád……….
 Agresor řval, že mne zabije, že mi zabije mámu a další hnusy…., pokousal mne na několika místech těla a vůbec to bylo něco, co se vymyká z představ normálního člověka o pranici dvou chlapů.
Nakonec byl vyhozen dalšími kolegy ze stánku a věc byla u konce.
 
Druhý den jsem při vyhlášení výsledků vystoupil a požádal vedení, aby tento člověk nebyl do závodů nadále připuštěn, protože je agresívní, nebezpečný a zákeřný.
Následně jsem byl požádán o písemné vyjádření k události, což jsem učinil.
U události bylo přítomno dost svědků, kteří viděli od začátku do konce, co se stalo.
Chápu, že někdo může mít zájem celou událost zkreslit a vypráví ji tendenčně a lživě, ale byli u toho minimálně ČTYŘI svědkové.
Nikdy jsem nechtěl tuto věc rozpitvávat a také jsem to dodnes neudělal.
Konzultoval jsem tuto historku s velice dobrým psychologem, který se vyjádřil v tom smyslu, že tento člověk je skutečně nebezpečný (i jeho věci přítomný kolega přiznal, že to nebyl zdaleka první konflikt pod vlivem alkoholu a že tento člověk alkohol prostě nezvládá) a že se od něho dá očekávat skutečně cokoli.
Jezdím na závody zhruba šest a půl roku.
Nikdy jsem nic podobného nezažil a to ani z doslechu.
Nikterak jsem konflikt neinicioval a nevyvolal.
Svědků je skutečně dost.
Patnáct let jsem se nepopral.
 
Funkcionář, který mne očernil na veřejnosti, neřekl agresorovi ani slovo a označil za problémového člověka mne.
Důvody neznám.
Není to minimálně zvláštní?
Za takového člověka, jako je dotyčný agresor se nikdo nemůže zaručit.
Lidé se nemění.
Nemusí se nic stát klidně rok…dva…pět, ale pak se stát může to, že přijde sklenička, dvě, tři….a démon se probudí (i u člověka normálně mírného a pohodového) a pokud nastoupí na někoho, kdo ho nezvládne, tak mu může i velice ublížit a nebo i hůř.
Já jsem na to upozornil dostatečně.
Na triku to bude mít někdo jiný.
 
Uvedeného funkcionáře jsem u této události skutečně neviděl-jak je možné, že on mne ano?
 
6)Už si nepamatuji ale klidně se obhájím.
 
Nemusel jsem se tady teď otravovat se psaním tohoto elaborátu, ale nehodlám na sobě nechat něco, co není tak, jak je podáváno a navíc veřejně a OFICIÁLNĚ.
Mne by osobně silně interesovalo, jak by se v oněch situacích zachoval inkriminovaný funkcionář.
 
Není to poprvé, co se mne někdo pokouší umravňovat a upozornit, že bych se měl "polepšit" protože nezapadám do obecně schváleného vzorce chování.
Pro někoho mohu být společensky nepohodlný a je pravda, že si prostě na hlavu kálet nenechám.
Jsem už velkej a nikdo mi nevelí a taky nikdo mne nebude měnit.
Rodiče mne vychovali jako slušného člověka, který nelže, nekrade a má mravní zásady, jichž se drží.

Například ve společnosti dam a dětí nepoužívám oplzlé a vulgární výrazy, atd.
 
Nikdo další už mne vychovávat nebude.

Na závody se všichni jezdíme odreagovat, zachytat si ryby a pobavit se.
Pokud tam někdo jezdí za adrenalinam ve formě konfliktů-já to nejsem.
A jsem proti tomu, aby se mezi námi mohl vyskytovat.

Dole je aktivní diskuse a Vaše názory uvítám.
Díky.

Feederův Zdar!
 
 
 
Petr Hahn

Ahoj-vítej na mých webových stránkách.

Krátce se představím a víc si o mně přečteš na webu v životopisu.

Jmenuju se Petr (to je údajně skála) Hahn (to je určitě německy kohout), ale vlastně všichni, kdo mne znají mi říkají – Azbest. To je přezdívka, kterou jsem dostal někdy kolem r. 1985 na vandru.

Z rubrik na webu vyplývá, že mne baví muzika, příroda, cestování, rybařina (hlavně momentálně feederové závody od r.2004), vodáctví, poezie, psaní, a některé další věci, na které se možná časem i zde dostane.

Mám osobní problém při kontaktu s blbostí, hajzlovstvím, levičáctvím (i když s politikou tak nějak komplet), nespolehlivostí, lhaním, ……bohužel se s tím vším dnes a denně setkávám a občas mi nedá to nekomentovat, nebo si z toho aspoň dělat srandu.

Některé texty, které uznám za zajímavé, vtipné, nebo jinak přínosné otiskuju i od jiných autorů-někdy i z anonymních přeposílek.

Jsem tvor společenský, ale nějak nemám kliku, takže žiju sám.

Stránky už běžely víc než rok na jiném redakčním systému, ale tyhle mi vyhovují více a taky se mi víc líbí.

Přeju příjemný pobyt, a pokud Tě něco zaujme, máš možnost se zeptat, nebo komentovat v pokecu.

Takže……VEJDI