Policie ČR vtipkováním skrze svůj FB účet připoměla, že i ve virtuálním prostoru platí jisté zákony, stejně jako v tom reálném, a strhla se divoká diskuse. Nejbizarnější je z řad českých libertariánů, kteří dlouhodobě razí tezi o "absolutní svobodě slova" ("svoboda je jako panenství, buď je anebo není", "svoboda slova musí být absolutní a platit pro všechno a všechny - i pro nacisty, komunisty a jiné zhovadilé myšlenky, protože kdo je arbitrem, aby určoval správné a spatné?"), a zároveň ústy Romana Kříže volají, aby byl administrátor policejních postů okamžitě propuštěn z práce! 
Tak si to rozeberme popořádku.
1) Může vůbec někde platit "absolutní svoboda"? To je navýsost filosofický (a už od antiky řešený a vyřešený) problém. Svoboda konání jednoho člověka se vždy potýká jednak s vlastní nedokonalostí, čili omezenými schopnostmi konat, a jednak naráží na svobodné konání člověka druhého, se kterým je jen vyjímečně v souladu. Řešení tohoto věčného rozporu je pouze mimo zemi - buď v Nebi, (kde velmi mocné nehmotné bytosti jsou dokonalé harmonii s nejmocnější bytostí Vesmíru, Bohem, podle spontánně dodržovaných zákonů dokonalé Lásky), anebo v Pekle, kde mezi nesmírně mocnými nehmotnými bytostmi vládne dokonalý Chaos, neboli anarchie. Každý zde má téměř nekonečné schopnosti cokoli konat podle své libovůle, ty však narážejí při absenci jakéhokoli řádu na vůli jiných, což vede k nekonečným tenzím, které někdo může nazvat rozkoší, jiný utrpením, podle uhlu pohledu.
V pozemských podmínkách to prakticky znamenalo, že lidé, kteří anarchii jen vzdáleně zažili, z ní měli takovou hrůzu, že volili raději sebezhovadilejší diktaturu, jen aby se ji vyhnuli. Kdo anarchii adoruje, většinou neví o čem vlastně mluví. Anarchie nepanuje v Somálsku (tam panuje striktní kmenový řád), ani na středověkém Islandu (řád volného svazu rybářských komunit s vlastními pevnými zvykovými pravidly). Záblesky anarchie bylo možno spatřit mezi relativně autonomními jednotkami oddílů SS, když vstupovali do ukrajinských a ruských vesnic a páchaly tam, co se jim zamanulo. Anarchii si užívaly mladićovy jednotky v některých bosenských enklávách. Anarchie propukala na krátkou dobu po revolučním pádu nějaké státní moci, dokud je nepřevzala svých rukou nová moc okupační nebo revoluční. Anarchie je tak nestabilní, že vyšlehne obvykle jen na hodiny nebo dny. Je tak nesnesitelná, že se spontánně přerodí do nějakého řádu. Volají po tom všichni, oběti, ale i držitelé momentální moci, neboť i oni bez řádu obracejí svoji moc vůči sobě a začínají se olupovat, znásilňovat a vraždit navzájem.
Touha po nějakém elementárním řádu je tedy elementární lidskou vlastností a potřebou. Elementární řád z principu omezuje absolutní svobodu, omezuje ji v dobrém smyslu, neboť absolutní svoboda bez řádu znamená absolutní zlo.
2) Je svoboda slova odlišná od jiných svobod? "Aby jiné svobody mohly být alespoň relativně zachovány, musí být svoboda slova absolutní! Slovo je přeci nehmotné, slovo neubližuje, ubližuje čin!" Zde anarchisté, anarchokapitalisté a libertariáni (kteří se jejich hranice dotýkají) selektivně zapomínají na slavný titul "Ideje mají následky" Richarda Weavera, kterým se jinak zašťiťují při polemikách proti totalitním ideologiím. V kostce každý čin (dobrý či špatný) má svůj počátek v myšlence, ideji neboli slovu. Myšlenka je dosud nerealizovaný čin, čin je realizovaná myšlenka, jde o jen různé strany jedné mince. Pokud chceme z dobrých důvodů zabránit určitým činům (například zplynování Židů) nemůžeme z toho zákazu vyloučit přípravné práce na tento čin (jako je stavba plynových komor, rekrutace personálu, medialní přípravu společenského klimatu, zadání ideových a reklamních spotů do tisku, ...).
Jinak řečeno, pokud má smysl nějaký elementární omezující řád v běžném světě, aby nás chránil před anarchickými "absolutními svobodami" druhých, má stejný smysl ve sféře svobody slova. Svoboda slova má být široká, co nejširší, ale běda, pokud by se zvrhla v absolutní.
Zdroj:Vít Kučík
3) Je virtuální kyberprostor jiný než běžný prostor? "Kyberprostor je novodobé nebe, je nehmotný, lze v něm díky tomu uskutečnit věci, které v běžném světě nejdou. Třeba absolutní svoboda anebo alespoň podstatně větší míra svobody. Svobodný internet!"
- Je Bruntál zcela odlišnou zónou, než Praha?
- Je prostor uvnitř soukromé restaurace zcela jiný, než prostor na veřejném chodníku před ní?
- Je polemika na stránkách tištěných novin zásadně odlišná od hádky před dveřmi našeho domu?
- Je zóna naší reputace ve škole či v práci zásadně odlišná od zóny, kde nás ještě neznají?
Na všechny ty otázky lze odpovědět Ano i Ne, jsou to prostory, které jsou odlišné, zároveň je mnohé spojuje. Tím hlavním spojníkem je jeden a týž člověk, který je obývá, sdílí s jinými, vytváří, jsou to jen různými prostory pro realizaci potřeb téhož lidského života. Ten kybernetický virtuální není vyjímkou. Je to jen jeden z mnoha sociálních prostorů, které si lidé ve společnosti odedávna vytvářejí, a do kterého přirozeně projektují i svá pravidla chování. Každý prostor je trochu specifický (protože vzniká k uspokojení specifických potřeb jeho obyvatel), zároveň však v nich platí stejná pravidla, jako v jiných prostorech, neboť je obývají stejní lidé. Pokud není dobré plynovat Židy ve státním či veřejném prostoru, není dobré je plynovat ani v soukromé restauraci, byť "soukromý prostor je přeci něco zcela odlišného než ten veřejný". Pokud jsou rasistické a nenávistné výroky z dobrých důvodů stíhatelné, když je na Vaše děti pokřikují holé lebky na reálné ulici, jsou logicky stíhatelné i ve virtuálním kyberprostoru.
Neboť to, že je "virtuální" je jen zavádějící mýtus. Užívají ho zcela konkrétní lidé z masa a kostí a jejich činnost má zcela hmotné a konkrétní důsledky. Kyberprostor nespadl z nebe, neexistuje sám o sobě, je jen námi aktuálně vytvořenou pomůckou našich zcela reálných životů. A jsou-li v nich určitá pravidla dobrá, logicky se promítnou i do kyberprostoru. Spontánně, lidé si to vynutí. Stejně, jako si vynutili prevenci proti loupení svého majetku (policii), pojistky proti nenávistnému systému (demokratické instituce) či prevenci proti násilným rejdům nepřátelských mocností (armádu, rozvědku a mezinárodní smlouvy) v reálném životě, budou totéž chtít i v jeho elektronické odnoži. Že se tak ještě ve všech detailech nestalo, je dáno jen tím, jak nový a čerstvý fenomén internet stále je.
Vtípky policejních adminů jsou jen veselými výhonky tohoto hlubšiho procesu. Kyberprostor je náš reálný život.
