Navigace
Obsah
O PUTOVNÍ POHÁR KUKAJÍCÍCH VLKŮ
Tak, jako loni Kukačky dělaly závod o svůj putovní pohár dost narychlo, tak tentokrát na přípravě pracovali chlapci od začátku roku a já sám jsem s nimi byl na prvním testování vod kolem Týna nad Vltavou, kam chtěli závod situovat.
Jelikož jsem za nimi odjížděl značně nachlazen a vlastně pod nátlakem (z jedný strany mi vyhrožoval doktor a z druhý Kukajdy) a tak jsem jako mezi dvěma kameny nakonec povolil Kukačkám, protože doktor na mě tolik nemůže:-)).
S kukačkami jsme se srazili u píseckého Kauflandu (kdyby se jednalo o řetězec Bígl, tak bych jméno ani nenapsal, jaký jsou to hajzové) ke mně přeskočil Čugi a mazali jsme směr Týn a ke břehu Lužnice.
Místo bylo pěkné, jen tam nějací nepřizpůsobiví občané zkoušeli chytat vedle místního kamaráda, který už na nás čekal. Vybalili jsme herberk a za půl hodiny bylo namícháno a nahozeno.
Neděly se žádné zázraky a dost brzo se setmělo - co byste taky v březnu čekali.
Takže jsme se svorně sešli u ohně. Malá kukaččata jsme zahnali spát a klábosili do noci.
Nakonec jsem si u ohně ustlal spacák a Čugi vytuhnul v křesle.
Spal ale tak hlasitě, že jsem ho musel vypudit bombardováním a hvízdáním do auta, jinak bych neusnul. Tím jsem mu udělal značnou službu, protože se k ránu tak děsivě ochladilo, že jsem se proklepal do svítání a byl jsem si vědom, že jsem si toho na sebe vzal sakra málo a že doktor bude zuřit a zřejmě na mě bude i trochu vulgární - poprávu…
Ráno jsme vstali, najedli se a pak se šli věnovat rybařině.
Museli jsme házet za koryto, ve kterém byla ukrutná hloubka, ale žádné ryby. Na mělčině to občas sebral nějaký cejn, nebo malý kapřík a tak to šlo vlastně celý den.
Během dne přijel další místní kamarád Pavel, který se vyznačoval tím, že nezavřel hubu a jak našel nějaké ochotné ucho, tak ho krmil nonstop tak vydatně, že po nějaké době ochotné být přestalo a prchlo do hlubin lesa i s majitelem. Já osobně jsem to vydržel ze slušnosti skoro hodinu, ale pak (přestože jsem známý flegmatický pohodář) už jsem byl tak vynervován, že jsem Pavla (jinak velice milý člověk a opravdu kamarádský tvor) téměř zavraždil vidličkou, něco na něj zařval a pak už jsem důsledně dodržoval mezi mnou a ním distanc aspoň 10m, bez ohledu na to, kde jsou pruty a že třeba i zrovna hlásí záběr.
K večeru se do mě už natvrdo pustila horečka a tak i když mi místní kamarádi nabízeli i spaní na chatě, musel jsem odmítnout a odjel domů přesto, že mi bylo jasné, pokud odjedu, tak to druhý den bude opravdu brát.
Tak to také bylo….jak jinak.
Uběhly měsíce příprav.
Kukačky vzorně jezdily do Jižních Čech dál hledat vodu nakonec se rozhodli pro Vltavu hned za Týnem. Byl jsem rád, protože jsem tam byl na svém prvním republikovém závodu před pár lety a i když jsem neuspěl, tak jsem si pamatoval, že tam ryby jsou.
Dokonce se Honzovi podařilo vymámit slib od Lucie Bílé, že jim přijede na závěr vyhlásit vítěze - který teda bohužel nesplnila, ale to vůbec nevadí. Vždyť kdo by mohl nahradit Honzu s Čugim, když vyhlašujou výsledky a provádějí připravené šprýmy a taškařice.
Dorazil jsem odpoledne v pátek a po srdečném a také hlasitém přivítání se s osazenstvem na břehu jsem zakempoval auto.
Všichni se po břehu sháněli po repelentu, tak jsem volal kamarádce, která se za mnou jela podívat, aby vykoupila pumpy, což udělala, protože my s Bárou (krásnou to Kukačkou dívčího vydání) jsme v celém Týně nad Vltavou nesehnali ani jeden exemplář.
Večer jsme poseděli u svíčkových lamp, které jsme naštěstí sehnali a s Georgem, který pak také dorazil a dalšími jsme žvanili o rybačce, zpívali při kytarách a lehce popíjeli. Pak začalo lejt a to mi připomnělo, že jsem nepostavil stan a že ve dvou se do auta nevejdeme, tak jsem ho stavěl v dešti a při baterce - což se vyplatí.
Nakonec nás déšť rozehnal a tak jsme pozalejzali do nor, abychom aspoň něco naspali.
Když jsem vstal - a bylo to dost brzo, tak Kukačky už byli v plný práci a stavěly trať. Kdosi se pokoušel uspokojit občerstveníchtivé, ale to byl asi jediný slabší bod, což se nedalo předpokládat.
Pak dorazila zvědavě očekávaná výprava ze Slovenska, což bylo šest surovců, kteří se s ničím moc nemontujou vedených Milanem Melichárem, se kterým jsem už minimálně půl roku komunikoval po netu a dost jsme si rozuměli, takže jsem na všechny těšil, protože to většinou bývá tak, že dobrý člověk hovada nedoveze.
Věděl jsem, že doveze část slovenské feederové špičky a byl zvědav na srovnání s námi.
Navíc mi celý půlrok Milan vyhrožoval, že si jedou vlastně pro poháry, jen nevědí, jestli je poberou do aut….
Tahle banda mě ospalého neprobuzeného přišla pozdravit a hned mne odtáhla ke stánku. Rum byl jediné, co se dalo konzumovat rovnou.
Narvali ho do mne nalačno a sami se ho taky nebáli přesto, že vlastně vůbec nespali a jeli z Bratislavy celou noc. Po prvním panáku jsem vzal nohy na ramena a chtěl emigrovat, ale nakonec se stačilo zdekovat od stánku:-).
Tak jsem si začal chystat věci, snídat a pak už přišlo zahájení s tradiční kukačkovskou hymnou, která jest celá ne nahraná, ne nazpívaná, ale naprděná.
Pak losování a transport na lovná místa do sektorů. Vylosoval jsem si místo ve stráni tak strmé, že vůbec nehrozilo, aby mi stál kýbl a i s polohovatelnou sedačkou jsem měl co dělat, abych vůbec zůstal na břehu. Navíc sypaná navigace byla z kamene a dostat do země vidličku, nebo píchák, bylo dost unikum.
Po vysekání břehu, přípravě krmení a rozestavění vějíře z prutů, jsem se došel ještě prolít pivkem, protože pařák začínal kulminovat a za chvíli byl čas, začít tvořit krmné koule.
Nedělal jsem jich moc, protože jsem to tipoval spíš na vodu, kde je lépe koulemi neplašit.
Po signálu jsem nastřílel pár koulí na střed, ale věděl jsem , že budu začínat chytat hned u břehu.
Odpoledne v pátek jsem si totiž řeku přeplaval a věděl jsem, že je jako vana hluboká tak od 1,5 do 2 m s nejmenší hloubkou uprostřed.
Po druhém signálu jsem nahodil přece jen kousek dál od břehu-tak 12m a zkoušel to tam, ale bez úspěchu.
Tak jsem nahodil hned ke břehu 3-4 m a záběr se dostavil a s ním i první plotice. Nelenil jsem a hned se tam vrátil. Začal jsem těžit ryby a to kolem nikdo neměl ani drrbanec.
Šlo to víc, než půl hodiny a já měl nahráno, ale pak to skončilo a já marně zkoušel všechno možný. Už se nevrátily a tak jsem zkoušel prostředek.
Ani tam se nic nedělo. Pak jsem za půlkou vytáhl tlouště.
Střílel jsem slepené červy, ale nic to nepomohlo. Jen občas náhodová rybka, ale nic,co by mi pomohlo udržet počáteční náskok.
Nakonec to byla bída, protože jsem při vážení očekával 2x tolik ryb, než jich ve vezírku bylo. Nevím, jak je to možné. Díra žádná, ale nějak se mi asi vysublimovaly.
Navážil jsem 4350 a víc to prostě nedalo.
Tak jsem to sbalil a jel ke stanům.Po cestě byly různě pohozený hezký ženský :-))
Tam jsme to pak do noci rozebírali a je zvláštní a vždycky mne to znova překvapí, že každý chytal na něco jiného a jinou montáž a jiným způsobem a s jiným krmení. Pochopitelně taky na jiné dálce atd.A šlo mu to jen na to jediný! - každýmu jiný.
Večer jsme zase zažehli svíčkovou vatru na stole plavačkový královny Ivušky a příjemně poseděli.Ta bude mimochodem coby feederařka taky asi velice rychle ve špici, pokud se pro toto závodění rozhodne.
Únava skolila každého v jinou dobu a snad jen naši kamarádi ze Slovenska se doplazili po tom úmorném dni beze spánku a oddechu na večeři a pak (jak mi Milan referoval si dali každý jedno pivko a popadali do pelechů, kde usnuli spánkem spravedlivých).
Ráno obvyklý rituál.
Záchod, snídaně, přiměřená hygiena, míchání krmení, dohánění restů ze včerejška, losování, počmárání rukou, přesun do sektorů, příprava a čekání na závod.
Vylosoval jsem si místo přímo vedle toho,kde jsem chytal v sobotu. To mě nepotěšilo, protože jsem tím pádem očekával podobný průběh závodu.
Protože začátek byl včera famózní a to až když jsem začal chytat pod nohama, šel jsem na krátko hned.
Jak odhoukali začátek krmení, tak jsem silným prakem poslal několik koulí za půlku a po startu začal chytat u břehu. Šlo to okamžitě.
Plotice a skaláci spolehlivě transparentně brali červy s kuklami, takže jsem nic neprošvihnul a podebíral rybu za rybou.
Tušil jsem ale, že je to zase dočasná záležitost a už dopředu jsem rozvažoval ,co podniknu pak.
Žně trvaly tak třičtvrtě hodiny.
Pak začala aktivita ryb slábnout a nepomáhala ani změna místa u břehu.
Za půlkou jsem sice dostal cejna a plotici, ale trvalo to dlouho. Rozhodl jsem se přezbrojit.
Odložil jsem Middy Live a sáhl po prutech Sema Amnesia 3,90. Voda příliš netáhla, takže šlo hlavně o to, dostat nástrahu ke druhému břehu, kde jsem se rozhodl pokoušet štěstí.
Udělal jsem malé kuličky krmení a také červů lepených se štěrkem, které jsem tam pak dopravoval prakem.
Amnesie jsou skvělé pruty na dlouhé hody, ale chvíli mi trvalo, než jsem se zastřílel tak, abych nerozptyloval krmení a neroztahoval krmné místo.
Nastal ale problém, se kterým jsem nepočítal.
Začal jsem trhat při náhozech vlasec. Pruty držely, ale 0,18 vlasec to pokaždé nevydržel. Ve strmém svahu jsem měl pořád na klíně jeden prut, který jsem navazoval a při tom jsem sledoval druhý nahozený, nebo ho přehazoval.Při tom jsem musel držet v zubech konec utrženého vlasce, aby mi ho nevzal vítr a já pak nemusel ručkovat celý prut.
Začali mi jít tloušti a někteří z nich byli i kolem půl metru, ale statisticky to bylo asi tak, že na jednu ryby vycházelo minimálně troje navazování a výroba montáže.
Několik pěkných tloušťů jsem vytáhl, ale než jsem přišel na to, jak na ně - blížil se konec, takže jsem neustále freneticky nahazoval (pokud to nevzal do minuty, muselo to ven a znova…).
Pak se ozvalo zahoukání posledních pěti minut, ve kterém jsem ještě stihnul dva náhozy, ale už jsem rybu neukecal.
Když přišli rozhodčí s váhou, tak jsem doufal, že budu kolem 10 kg, ale je stará známá pravda, že tloušť i když je velkej, tak moc neváží a tak jsem zklamaně podepsal 7,5 kg. Nebyl to špatnej výsledek, ale znamenal jen dvojku a jednička je lepší:-)).
Pak vypukl utrápený balení. Stěhování do lágru a další balení stanu a všeho ostatního.
Kolem Kukaček je vždycky pohoda, takže jsem v jejich společnosti pookřál i přes únavu.
Pak přišla závěrečná třešnička na dortu v podání Honzy Kukačky, která se moc popsat nedá, protože bych musel všechno pamatovat slovo od slova, ale vězte, že to zase byla prdel:-).
Nakonec zaslouženě vyhrál Roman Bartoň, kterému se rok 2007 moc vydařil a tak si odvezl jak pohár, tak i putovní pohár, čili zlatou hajzlmísu na které přibyde jeho podpis forever a hlavně jistotu, že nám všem ostatním natrhnul trika.
Druhou příčku obsadil vědec a zkušený plavačkový matador, který skvěle ovládá alchymii posilovačů a čtení vody - Víťa Pavelka (z našeho Azbestus Feeder Teamu).
Pohár za třetí místo bral v roce 2007 fenomenální Honza Ouředníček, který pak vyhrál i celé MiČR a to skutečně po právu.
Všem gratuluji a upřímně přeju i závidím.
Těším se na další závody, které Kukačky spáchají a jsem zvědav, kde to bude.
Každopádně přijedu, protože vlastně i musím, jelikož jsem dostal k narozeninám dres Kukajích Vlků, takže to hovoří za mnohé…
Chci jménem všech klukům (i holkám) od Kukaček poděkovat za jejich úsilí a i za to, jak zvládali na místě se vyskytnuvší problémy a hlavně za to,jakou atmosféru dokázali vytvořit a celkem i udržet.
Kluci ze Slovenska si žádný pohár neodvezli, ale na to jsem je připravoval už v předcházející komunikaci, když jsem Milanovi psal, že pokud chtějí mít nějaké poháry v autě cestou domů, tak si je musí z Bratislavy přivézt…:-))
Už vyhrožujou, že si letos odvezou dokonce všechny, protože přijede jejich feederová špička kompletní, ale to se všechno uvidí.
Nebudu si znovu hrát na proroka a ještě k tomu veřejně, nicméně – myslím si své…
Každopádně se na ně těšíme a stejně tak se těšíme na to, jak jim vybílíme nádobí, až pojedeme my k nim.
Ahojte chalani!
Tak už aby to všechno bylo!!
Feederu Zdar!
