Navigace
Obsah
| Mělníky jsou stejně nejlepší! | |
|
| Chci trošku pojednat o feederových závodech na Mělníku a předem upozorňuji na to,že přechody ze spisovné češtiny na nespisovnou a zpět nejsou ničím stylisticky destruujícím.
Nechávám to naprosto na přírodě a nezasahuji uměle do slov přicházejících z hlavy na jazyk,kde narazí na slepou ulici,tak se vrátí zpět do krku a přes rameno cestují po paži dolů do prstů(dvou-a jsou to ty důležité uprostřed,kterými se dá třeba za volantem signalizovat ve zkratce,co si myslíme o některých jiných účastnících silničního provozu,případně se dají velice úspěšně zapojit i do jiných,ještě záživnějších činností),odkud se přesypou na klávesnici a dál to víte.
Na závody konající se na Mělníku se vždycky těším nejvíc a musím přiznat,že je to i tím(a vůbec to nechci a nehodlám zakřiknout,pročež významně klepu na dřevo,zuby i hlavu),že se mi tam daří. Je tam hodně ryb i když mi výrazně chybí kapři,kteří ale nikdy nikde na závodním úseku,kde jsem se vyskytnul,nevynikali četností a aktivitou. Cejni, jako nejvýraznější obsádka,jsou tak většinou při chuti a jsou tam i slušně narostlí jedinci zřejmě proto,že zdejší voda se masařům za účelem plnění mrazáků moc nezamlouvá. Také je tam příznivá hloubka a i proud se většinou dá přeprat.
Nebudu tady vůbec hýřit odbornými termíny a vydávat své poznatky za zkušenosti,protože ze startovního pole asi málokdo chytá feeder tak krátce,jako já. Vím jen,že se vyplatí poslouchat svého statného ošetřovatele,kterým je v mém případě Roman Srb a pak je to hlavně na schopnosti soustředit se,experimentovat(což není úplně moje parketa),přesnosti a rychlosti. Jedním ze základních předpokladů úspěchu je určitě kvalitní a dobře ukuchtěné krmení.Vyzkoušeli jsme Lorpio a Sensas. Nejsem schopen posoudit,co by v který den bylo úspěšnější,protože jsme vždy chytali jen to jedno a každý den je vše jinak. Každopádně však obě tyto značky patří k nejvyšší kvalitě a náš pocit-spokojenost.Máme značné rezervy v míchání a použití posilovačů. Nebýt toho,že o to se staral Roman pro svůj i můj team,tak bychom asi došli újmy,leč bohové a Roman stáli při mně,což bylo asi rozhodující.
Neumím popsat jednotlivé závody jak probíhaly,protože si zdaleka nepamatuji vše,ale několik postřehů mám.Myslím,že pokaždé cejni brali i na treninku velice pěkně a to i bez masivního krmení. Počasí nám letos výrazně přálo,což ke kvalitě závodů a četnosti úlovků jistě přispělo. Po přípravě jsem se snažil naházet koule co nejpřesněji,což mi celkem bez problémů jde. Horší je to s trefováním nástrahy s krmítkem.
Ryby začaly brát skoro vždy poměrně brzy a nějakou dobu to šlo dobře. Pak ale přišla hluchá místa,kdy jsem byl i půl hodiny bez záběru. Většinou jsem házel moc blízko a vysoko. Když jsem pak ryby našel,braly dál. Mám velkou nevýhodu v tom,že se soustředím až moc a někdy mám až třas v rukou,jak mě chytne nerv(zvlášť po první rybě),takže napíchnout červa,kuklu,nebo hnojáka je skoro nesplnitelnej úkol a já kdybych v tu chvíli musel jít čurat,tak by to asi brutálně zavánělo autoerotikou…..
Navíc jsme v Mělníku objevili Country saloon,kde mají úžasnou krkovici a velice šikovná starší paní,která tam kmitá,jak motorová myš nás tam nechala i hrát,což jsme jako hudební team zužitkovali. Bohužel na Mělnickém feedercupu,kde jsme to chtěli zopakovat a dost jsme se na to těšili,vyhrál fotbal,což nás otrávilo tak,že jsme se ani neopili. Byla to ale možnost,jak zjistit,že jsem schopen nachytat i když nezachlastám,což nevím,jestli mě těší,protože to byl vždycky kvalitní a absolutně logický důvod k této bohu a i nám libé činnosti.
Na závěr bych se chtěl dotknout věci vyhlašování výsledků.
Když jsem začal na závody jezdit,tak jsme třeba v Týně nad Vltavou čekali na vyhlášení v dešti hodně přes dvě hodiny. Na závěrečném závodě MiČR ve feederu na Mělníku bylo některým i pouhá hodina za hezkého počasí moc. Navíc někteří to měli domů až směšně blízko. Na většině závodů to mám domů ze všech nejdál a když jsem jednou na Tovačově(kde byl děsnej pařák a mě bylo blbě-ne z chlastu podotýkám) měl cukání odjet dřív protože rozhodčí zpracovávali výsledky někde v prdeli a děsně dlouho,jsem slyšel Romana Srba,jak říká:“To se nedělá“. Tak jsem skousnul zuby a vydržel to,protože je dobře nedělat některé věci i jen proto,že „se nedělají“.
Na Mělníku pak,když řady nás čekajících na vyhlášení značně prořídly,jsem se za ty odjeté kolegy tak nějak styděl. Zvlášť proto,že nikdo ani nevěděl(a možná dodnes neví),proč zmizeli. Nejde mi tolik o to,že jsem tenkrát náhodou vyhrál,ale o to,že se vyhlašovaly celkové výsledky MiČR a Láďa Hrabal i ostatní a vítězné teamy by si určitě zasloužili větší aplaus,než byl ten,kterého se jim od nás dostalo. Vůči Láďovi jsem teda popravdě tu lítost brzy cítit přestal,protože když jsem odjížděl,tak mě ten hajzl pod falešnou záminkou vytáhnul z auta a pak postříkal šampáněm……. J
Na konci bych chtěl opravdu upřímně poděkovat organizátorům a sponzorům(netroufnu si jmenovat všechny,abych někoho nezapomněl,tak za všechny Fanda Koubek a Roman Srb),protože bez nich bychom si o takových zážitcích jen žvanili v putyce a navzájem se nikdy ani nepoznali.
Těším se na příští závodní sezónu a upřímně se děsím zimních závodů,protože jsem ještě nikdy nebyl bez ryby a tam na to asi dojde.A to nemluvím o těch zmrzlejch očkách a držkách…….
|
