Jan Král strhává mediální kulisy, v nichž se hraje nakašírované divadlo s „nepřizpůsobivými“ a jehož nedobrovolné drahé vstupné platí samozřejmě – „přizpůsobiví“. Před měsícem – dlužili, kam se podívali! Za měsíc – čistí jak lilie! „Dobří lidi“ se zase našli! Hurá! Že se nechytáte? Kdo že je onen Kudrik? Je to táta Natálky z Vítkova. A Siváková? Je její máma.
Mediální hvězdy tragického příběhu a tragického nadvakrát! V prvním případě doživotním poškozením dítěte. V druhém případě neuvěřitelně tvrdým potrestáním čtyřech mladých troubů… Případ jako takový vám blíže představovat nemusím. Všichni zúčastnění se stali mediálními hvězdami!
Jak nás krmila média kauzou, jak s námi manévrovala, a jak se příběhu věnovala jednostranně – něco takového snad nepamatuji.
I dnes jezdí štáby za „maminkou“ a točí srdceryvné scény ze života Natálky. Bohužel – věnují se jen tomu jednomu – životu malého postiženého děvčátka. Zvláštní je, že už nikdo z těch nagelovaných chlapců z Novy nepřijede večer, aby se podíval, kde asi tak „matka“ a „otec“ tráví svůj čas. Jak vítanými hosty se stali v knajpách Vítkova respektive Budišova nad Budišovkou!
A kde jinde než tam utrácejí dávky, dary, odpustky určené pro Natálku a její sestry… Utrácejí tak, že se dostali na mizinu. Nestačilo jim – že jim z darů koupili dům. A renovovali. Nestačilo jim, že nikdy nikde nemusejí dělat a přitom si žijí lépe – než většina obyvatel, onoho Bohem či spíše úřady zapomenutého kraje.
Těžký život – pro některé
Mám to tam rád. Poodří a tam v lesích Nízkého Jeseníku. Jen život je tam skutečně těžký. Fabriky zkrachovaly. Družstva poskytující obživu a práci taktéž. Nezaměstnanost obrovská.
Většina tamních obyvatel je na tom špatně. Ne však pan Kudrik. Ne paní Siváková. Ti své dostanou. A propijí a prohrají! To je realita. Lidé žijící v tom kraji, by mohli vyprávět… I místostarosta Vítkova o svérázném životě této po jistou dobu „ostře sledované“ rodiny napsal – jen se to nikde neobjevilo.
Pardon – místní noviny jeho názor otiskly. Pak už – nikdo. A do toho zpráva: Na rodinu Natálky vyhlášena exekuce! Ó hrůzo!
Rasismus naruby
V té chvíli vyrazily štáby a točily a psaly – jak jinak než tendenčně! Vytvořily dojem, že rodina oběti tak hrůzného činu, přijde o střechu nad hlavou! Nikdo se neptal – proč? Kdo to způsobil a zdali za tento stav, nemohou rodiče oné oběti. Nikdo! Ale – děly se věci:
Okamžitě za ně dluhy splatili! Kdo? Nevím – asi my – všichni! Tak jak je v kraji od jisté doby zvykem. Matky samoživitelky. Propuštění padesátníci a všichni, kteří se dostali do dluhové pasti – jimž nepomůže nikdo. Kudrikovi ano. Rasismus naruby.
V televizním Hyde parku, vystoupil starosta Dubí. Mimo jiné z něj vypadlo, že jedna – slovy jedna – rodina „nepřizpůsobivých na dávkách brala měsíčně 92 000 korun! A nikdo z nich nedělá! A také oni možná – dluží… Protože se vždy najde dávka, kterou ji na dluh pošleme!
Jsme nemyslící stádo?
Nedlužíme někomu něco my? Třeba, otázku – kde je pravda? Jak to, že se mnoho lidí z oné minority, vydalo za „lepším životem“, bez „rasistů a xenofobie“, do Británie a Kanady a když vyčerpali tamní sociální dávky, vrátili se domů, kde jsme jim zatím „naspořili“… někdy i statisíce! A proč vedle nich pro lidi, kteří celý život pracují a dostali výpověď, máme jen směšnou částku na živoření?
Co si mají myslet ti, kteří dostali výpověď v padesáti a jsou všude všem jen pro smích? Propadli se rychle na dno a nyní mohou za pár šupů – hrabat v oranžové vestě listí… Co mladí? Nechali jsme je vystudovat „dobré školy“ a teď – nic! Práce pro ně není! A dluhy – ty nikdo nikomu z těch, o kterých jsem psal – nezaplatí…
Právě tak vzniká „rasová“ nenávist! Živená médii, zbabělými placenými politiky a nekritičností názoru. Jsme obětí manipulace. Nespravedlnost máme brát jako pokrok. Různá měřítka pro různé skupiny občanů jako „sociální stát.
Pracují s námi jako s nemyslícím stádem.
