Václav Klaus prohlásil, že demonstrace 28. října 2016 na Staroměstském náměstí byla pokusem o destabilizaci společnosti. "Je to bezohledný pokus destabilizovat naši zemi, ať to stojí, co to stojí. Ať na to naše země doplatí jakkoliv," prohlásil bývalý prezident v rozhovoru pro Blesk. Na okraj jeho prohlášení jen několik zlých větiček.
1. Větička osobní. V srpnu 2016 Václav Klaus na konferenci Alternativy pro Německo ve Schwerinu vykládal, že Evropa ke své záchraně potřebuje vzpouru davů proti elitám. Nyní, tváří v tvář masové demonstraci namířené proti chování českého prezidenta, se Václav Klaus naopak hrozí, že dojde k destabilizaci společnosti. Vypadá to, že pro něj není dav jako dav. Existuje "správný" dav, ten, který s jeho názory souzní, a má tedy pouvoir provádět cokoli, dokonce i revoluci. A pak je tady dav "špatný", který vidí svět jinak, a když se ozve, znamená to, že destabilizuje společnost. Zlá větička by mohla znít takto: "Václav Klaus soudí, že společenské dobro sídlí v jeho hlavě, a považuje své ego za referenční bod všehomíra." Nebo krátce: "Václav Klaus: Společnost − to jsem já!"
2. Větička afinitní. Výrok Václava Klause o tom, že lidé, kterým se nelíbí politika Miloše Zemana a dávají to najevo na veřejném shromáždění, tím "destabilizují naši zemi," upomíná na výrok Miloše Zemana v čínské státní televizi, že je potřeba se od Číňanů učit, jak stabilizovat společnost. Vypadá to jako partnerská obsese. Zemana a Klause pojí jakási niterná afinita, přičemž obsah onoho nitra raději ani nedomýšlet. Na okraj: Stabilita byla nakonec vždy tím, na čem se oba velikáni české politiky shodli. V roce 1998 spolu uzavřeli "Smlouvu o stabilním politickém prostředí", o které se domnívali, že se díky ní jejich partičky budou donekonečna střídat u moci. Taková dvojjediná Čína. Nebo variace na registrované partnerství Putin−Medveděv. Zlá větička by mohla znít: "Ano, pane prezidente… stabilita na věčné časy a nikdy jinak."
3. Větička historická. Posledním, kdo zatím označoval politické demonstrace za destabilizační faktor společnosti, byli komunisté před rokem 1989. Volali po stabilitě, po "klidu na práci". Kam ten klid vedl, víme. Zlá větička, tentokrát s otazníkem: "Čím se vlastně liší mentální (nikoliv intelektuální) základna těch, kteří si dnes stěžují na 'destabilizaci', od jejich předchůdců ze 70. a 80. let?"
4. Větička politická. Pokud někdo označuje poklidnou politickou demonstraci, která nechce měnit systém, jen dává najevo nespokojenost, za destabilizaci, staví se proti liberální demokracii jako takové. Liberální demokracie nespočívá v tom, že se jen "chodí volit" a pak se zvoleným nechá klid na práci. Liberální demokracie spočívá v permanentní kritice moci, ať už formální opozicí v parlamentu, nebo skrze opozici občanskou "na ulici". Taková kritika není destabilizací demokracie, naopak její stabilizací. Zlá větička: "Ti, kdo odsuzují občanské protesty, odklánějí Česko od Západu, který v jádru stojí na permanentní kritice moci."
5. Větička civilizační. To, co Václav Klaus říká, sice nesměřuje ke klasické totalitě, jak si ji lidé 40 plus pamatují. Ale neznamená to, že nejde o nebezpečný směr. Klausovské "myšlení stability" míří k systému neliberální demokracie (volte a pak mlčte), který se praktikuje v Maďarsku, a může pokračovat i směrem k systémům demokracie řízené (zvolíme za vás a zvolíme se dobře), která kvete v Rusku.
Závěr: Pokud by někdo chtěl říkat, že je to přepjaté, nechť si přečte projev Václava Klause k 28. říjnu 2016. Nenajdeme tam žádné obavy z Ruska, Číny, plíživého ekonomického totalitarismu, reprezentovaného pro začátek tím, s kým se kdo smí, nebo nesmí scházet. Naopak. Hrozbu pro Česko Václav Klaus vidí jinde: "Nemocná je celá Evropská unie a v širším smyslu celý Západ. Ukazuje se, že ohrožení naší země, našeho národa a našeho způsobu života nemusí přicházet pouze z té světové strany, ze které jsme si to zvykli očekávat." Dovolím si závěrečnou zlou větičku: Opravdu jsem nečekal, že ignorance reálných ohrožení naší svobody může přijít od člověka, který nás svobodně, alespoň v ekonomickém slova smyslu, v devadesátých letech učil. Od Václava Klause.
Petr Honzejk - komentátor HN