Když jsem začínal podnikat, o oboru jsem nic nevěděl - kromě toho, že jsem muzikant. Půjčil jsem si 190 000, objel ve vypůjčeném autě možné dodavatele, nafasoval ceníky, udělal rozvahu, nakoupil zboží a doufal, že to zvládnu, protože bych jinak nikdy ty peníze nesplatil. Ale řek jsem si, že když to nezkusím, nikdy se nedozvím, jak bych dopadl. Peníze jsem splatil v předstihu, koupil auto, po čase přestěhoval obchod do lepších prostor na lepším místě (kde jsem musel ovšem odkoupit od dosavadního obchodníka úplně jiné zboží - sklo a porcelán,které jsem rok vyprodával se ztrátou....opět za půjčené peníze). Začal jsem do obchodu přidávat své nápady, které uspěly tak z 80% a ty neúspěšné jsem musel zlikvidovat. Pak jsem otevřel druhý obchod ve vedlejším okresním městě-na úžasném místě, krásný obchod 5 výloh, směšně nízké nájemné...opět jsem musel odkoupit zboží, zaplatit odstupné 170 000kč, obchod předělat, vybavit, naplnit. Sehnat personál a tři roky jsem do něj cpal peníze. Marný boj. Město cikánů a vietnamců člověka neuživí. Takže jsem to musel zavřít. Zboží dodnes vyprodávám ve svém obchodě a veškeré tříleté náklady jsem vyhodil z okna. Podnikání je riziko, které žádný lempl nést nechce. Chce se flákat v zaměstnání za hodně peněz, mít dovolenou, bonusy, stravenky, po šichtě se baví a nemusí myslet na to, jak co udělá druhý den. Tohle socialisti, komunisti a tleskači rovnosti nemusí a nechtějí. Chtějí se mít ale stejně dobře, jako člověk, který po letech úsilí prorazí. Ale nechtějí se mít tak špatně jako ten, kdo neuspěje a prohraje. Pokud toto vážení levičáci a rovnostáři nepochopíte, nemáte nárok se relevantně k sociální a ekonomické politice vůbec vyjádřit, takže se svými moudry běžte do prdele.
Navigace
