Navigace
Obsah
MRZLÁ PRDEL, ANEB MAZEC CUP 2008-11-22
Jirka Ouřada vyhrožoval nějakou dobu, že přece jenom poslední republika na Mělníku nebude poslední závod v roce a tak jsme byli poměrně zvědaví, co vymyslí.
Je fakt, že já byl na podobných závodech třikrát a za ty tři závody (nepamatuju si, kolik to dalo dokupy hodin-pokaždý to bylo, myslím, jinak dlouhé) jsem nejen, že nechytil rybu a neměl záběr,ale ani jsem nic podobného neviděl u sousedů na obou stranách, kam jsem dohlédl.
Vylosuju si prostě vždycky špatný sousedy.
Nakonec je fakt, že to vyhrajou ti, co to po dvou hodinách zapíchnou a jdou nechat vydělat tomu, kdo se stará o občerstvení.
Ten se jednak nudí, protože žádný obecenstvo se v takovým počasí nekoná-skládá se totiž většinou z normálních lidí.
A pak si takovej podnikatel každou korunu strašně zaslouží.
Takže příště už to asi udělám taky tak.
Jenže já musím vždycky řídit a to dost daleko, takže je to problém.
Navícmně to nedá.
Já jsem děsně soutěživej a nejsem schopnej se od prutu zvednout a odejít.
Co kdybych dopadnul, jako KóĎa, kterej stál na svahu nad prutama, kde s někým asi krafal a když měl záběr, tak ho nedoběhnul…..?
To bych nerad, protože na takovým závodě může rozhodnout jedině náhodná ryba, kterou když člověk nesekne, tak projede většinou jedinou šanci, kterou ještě nedostanej každej.
Ouřada nejdřív zašel za svými kamarády sprejery s kterými strávil loni několik měsíců ve squotu Villa Ladronka.
To bylo poté, co mu uteklo několik tisíc červů v autě, který si půjčil od manželky, která ho pak hnala z kvartýru s brokovnicí v ruce.
Jirka se pak několikrát chtěl vrátit, ale musel počkat,až dojde střelivo.
Pak na chodbě vyhodil pojistky a namluvil jí, že bez jeho odborného zásahu ta kulma prostě nepůjde a byla noha v nohávě.
Pak už jeho osobitý šarm a plnění kremrolí udělalo svoje.:-)
No a tito bývalí spolubydlící ze squotu na jeho žádost vyzdobili velkou zeď na druhém břehu, aby bylo vidět z dálky, kde se závod koná a abychom se cítili, jako doma.
Kukačky si na začátku chvilku hrály na Finy, (ty střepy to je led), ale pak jim změkly huby a šly do dlouhasů :-))
Zajeďte se podívat do Chuchle pod Modřanskej jez a Jirkovo heslo přes vodu uvidíte.
Já vyrazil už v pátek a přespal u Hraběte Selekeho, kterej na mou počest udělal lečo, dokonce poprvé v životě vařil brambory a pak jsme trochu ochutnávali Bráník a po něm Grants .
Je pravda, že jsem zahnul mé oblíbené Tullamore Dew, ale ona mi odpustí, protože já se dycky vrátím:-)
Závod samotný, který trval čtyři marné hodiny, nebyl ničím nijak zvlášť zajímavý pro čtenáře, či diváka, protože se prostě nic nedělo.
Během přípravy hustě sněžilo, ale při závodě vylezlo i sluníčko a bylo nádherně, což byla odměna za statečné zmrzlíky, kterých se nás sjelo, tuším, čtyřicet dva.
Celkem chytilo rybu jen asi šest lidí a z toho jen Honza Kukačka dvě.
Ten totiž zakrmil vrankový krmení a když mu vranky najely, tak nestíhal zdolávat.
Když je obě zdolal a změřil mikrometrem, dalo to nakonec celkový druhý místo.
Třetí byl Láďa Baranka s nějakou čudlou asi hrouzek, nebo ploťka, ale u něj je jedno, jestli něco chytí.
Ani ten pohár, či věcná cena nejsou nikterak podstatné.
Pro něj je důležitý ten okamžik, kdy se na něho namíří objektivy foťáků a duševní orgasmus je na světě.
Jednak je Magda jako krasavice vyjímečně fotogenický a hlavně si zájem médií umí užít.
Celkově vyhrál Pája Sofron, kterej jako jedinej chytil krásnýho duháka 37,5 cm a všem nám ty zmrzlý prdele natrhnul.
Naprosto úžasná byla Markéta alias Prdelka Opálená (jak mi jeden závodník, co chytal kousek ode mne vyprávěl že se jmenuje...:), která se obětovala, přivlekla stolek, vařič, konvici, jídlo a pití a sama fungovala jako tři.
Dokonce nám nosila svařáka a kávu až do sektoru, kde ji až teprve zalévala z konvice, kterou nesla s sebou.
Byla úžasná a já před ní smekám.
Děkuju za všechny - moc nám to bodlo.
Já měl z teplý kávy takovou radost, že jsem si udělal z ní a sušenky na futrálu s červama malý zátiší a užíval jsem si ho.
Bylo to to jediný, co jsem si užit mohl, teda kromě společnosti Fandy Koubka, kterej seděl ode mne nalevo.
My jsme si sice povídali , ale s kapucama na květákách jsme byli oba hluchý, jak tetřevi, takže nejfrekventovanější slovo bylo: „Cóóó??!“.
Nicméně bylo fajn se s postiženýma deviantama ještě na konci roku uvidět a je mi líto Vendy Kabourka, kterej ztvrdnul někde na dálnici v zácpě a vůbec nedorazil.
Zase na druhou stranu jen dobře pro něj, protože si aspoň nemusel odřít držku:-))
Myron aspoň mohl vystřílet prošlou pyrotechniku, co zdědil po dědečkovi, což pojal nakonec jako dělostřeleckou přípravu na Silvestra.
Já vyjížděl z Prahy až kolem šestý večer, takže za tmy, protože jsem tam měl ještě nějakou práci.
Už v Praze byla chumelenice taková, že všichni jeli krokem a to v obou pruzích, takže jsem plnotučně využíval výhod nové houkačky s ultrasilnýma hlasivkama.
Pak za Prahou už byl provoz menší, ale sněžení hustší.
Spousta kokotů mněla problém se udržet na silnici - asi i na letních gumách a tak.
Na pláních to foukalo z polí takový peřiny sněhu, že občas nárazově bylo vidět jen na čumák auta, takže to se moc jet nedalo.
Poprvé jsem ocenil naplno odrazky na patníkách, protože jsem pořád věděl, kde je silnice.
Kdybych neměl quatro, tak bych musel jet taky o dost pomalejc.
V místech kde zrovna nesněžilo jsem ale stejně jel max 120 a na dálnici 160.
Jel jsem asi 2,5 hodiny.
Dobře, že jsem v pátek přezul.
Byla to pakárna i tak, protože každou chvíli někde někdo stál po hodinách zapíchnutej.
Bylo vidět, že spousta lidí na takovým povrchu vůbec neumí jet a přitom to drželo dobře.
Ujetej sních je dobrej koberec.
Za Varama už to bylo rozsolený, ale dobrý.
Kolem půl osmý jsem mohl přestat pořvávat vulgarity, protože jsem dojel k baráku.
Nicméně to byl pěknej den.
Díky Ouřadovi a Myronovi a všem, co v tom měli prsty.
Feederu Zdar!
P.S.:Ale nakonec musím konstatovat, že ty ryby prostě zase vůbec nešly, takže jsem se nakonec prostě sebral a .........
