Klasická prokrastinace.
Zeman se ohledně odvolání ministra Staňka s někým po dlouhých průtazích sejde, požvaní a výsledkem je, že se za týden sejde s někým jiným a požvaní.
Pak bude mít nějakou lhůtu na rozmyšlenou, během které vykonstruuje další podfuk, nebo kličku a bude se jednat dál.
Babiš konstatuje, že prezidenta (jak se spolu dohodli v Lánech separátně), neomezuje žádná lhůta.
Ústava počítá se slušností, kterou prezident nedisponuje.
A čas běží, což je to, oč se tu jedná.
Staněk nejdřív mluví o tom, že svou demisí vyhověl Hamáčkovi a teď najednou, říká, že ji myslel vážně, ale prezident ji nepřijal.
Co to znamená? Může ho prezident nutit násilím, aby zůstal ve funkci ministra?
To bych vážně chtěl vidět. Chlap by vystoupil před kamery, řekl, že už není ministr a prostě by druhej den nešel do práce.
Tak bych to udělal já.
Na Staňka asi moc komplikované.
Hamáček ustupuje nerad, Babiš rád a podle plánu, Staněk mlčí a mlží.
Zeman si mne špinavé ruce a tetelí se blahem, jak opět vyjebává s ústavou, spoluhráči, protihráči a vlastně se všemi.
Těším se na to, až jednou vyjebe sám se sebou, nebo někdo s ním.
Minimálně Kmocháček to zvládne.
Navigace
Obsah
Tři šmejdi v Lánech
Typ: ostatní
Klasická prokrastinace.
Vytvořeno: 4. 7. 2019
Poslední aktualizace: 4. 7. 2019 13:56
Poslední aktualizace: 4. 7. 2019 13:56
Autor: Petr Hahn
