2015 - Otázka viny

• jeden z velkých myslitelů Německa Karl Jaspers vydal v roce 1946 hned po válce útlé dílko, „Otázka viny, příspěvek k německé otázce.“ Zpočátku nebyla kniha tehdy frustrovanými příslušníky nového Německa s nějakým nadšením přijímána. I dnes při návštěvě Berlína, na otázku k staršímu člověku, znáte Jaspersovu „Otázku viny „ kroutí hlavou. Domnívám se, že ani po 69. letech myšlenky Karla Jasperse neztratily na své všeobecné aktuálnosti, neboť se nevztahují jen k otázce viny za německý nacizmus ale i za komunizmus. Podnět k napsání této úvahy mi dala i diskuze na německých webových stránkách. Vyznával jsem se z toho, že jako příslušník národa, který několikrát v historii selhal, mám spoluvinu i na vyhnání českých Němců po konci 2.sv.války. Jeden z diskutující mi napsal, že jsem asi slabomyslný, když přiznávám vinu, když v této době jsem byl několik měsíců na světě. Německý národ se svou vinou vyrovnává již 69. let a stále se minulost vrací. Ano mnoho Němců přiznává spoluvinu za německý nacizmus, ta vina je prožitá jen rozumem ne však emočně srdcem. To prožití srdcem se nedá nařídit, to musí v posledku každý sám. Česká společnost svojí minulost nezačala prožívat rozumem natož pak emočně. Jen mizivá hrstka Čechů si je ochotna připustit spoluvinu / ne v rovině právní ale emoční/, že je součástí národa, který ve své historii několikrát selhal.

• Jak potom pravdivá jsou slova Karla Jasperse !

• Očista je cestou člověka jako člověka. Očista prostřednictvím rozvinutím myšlenky viny je přitom jen momentem. Očista je spíše vnitřní pochod, který není ničím, co lze jednou provždy vyřídit, nýbrž neustávajícím procesem, v němž se člověk stává sebou samým. Očista je věcí naší svobody. Stále stojí každý na rozcestí: jedna cesta vede k očistě, druhá do nečistoty. Očista není pro všechny táž. Každý jde osobně svou cestou. To nemůže nikdo druhý předjímat ani ukazovat.
Očista je podmínkou naší politické svobody. Neboť teprve z vědomí viny vyrůstá vědomí solidarity a společné odpovědnosti, bez nichž není svoboda možná. 
Politická svoboda začíná tím, že většina jednotlivců- příslušníků národa-cítí svou společnou odpovědnost za politiku svého státu, že nejsou jen plni žádosti a že jen nelají, ale že po sobě spíše požadují reálný pohled na věci a nedovolují si jednat z politicky nemístné víry v pozemský ráj, který se neuskutečnil jen pro zlou vůli a hloupost druhých- že si spíše uvědomují: politika hledá v konkrétním světě cestu právě vždy schůdnou, vedena ideálem lidství a svobody. / Immanuel Kant již před 200 lety prohlásil, „Konej tak aby maxima tvé vůle mohla býti brána jako princip všeobecného zákonodárství !“ Zkrátka: Bez očisty není svobody.
Jak daleko jsme dospěli s vnitřní očistou založenou na vědomí viny, dozvídáme se z našeho postoje k útokům.
Bez projasnění a proměny naší duše by se v bezbrannosti a bezmoci citlivost jen stupňovala. Musíme být připraveni snášet výčitky a zkoumat je, když jsme je vyslechli. Musíme spíše útoky proti sobě hledat, než se jim vyhýbat, protože jsou pro nás kontrolou vlastního myšlení. Náš vnitřní postoj se tak osvědčí.
Očista nás osvobozuje. Protože trvá nejistota a možnost nového a většího neštěstí, protože z proměny ve vědomí viny nikterak přirozeně nevyplývá, že bychom měli být odměněni novým štěstím života, můžeme se očistou osvobodit jen v tom smyslu, že budeme připraveni na to, co přijde. 
Tyto stále aktuální myšlenky mohu potvrdit ze své zkušenosti. Bez pokání a skutečné pokory není očisty ani svobody. To je mé vlastní poznání.
PS: Jen vlastní dodatek: viny německého nacionálního socializmu a komunizmu jsou trvalé. „Odpustit lze, zapomenout se nedá !“

Bohumil Řeřicha