Sranda - Naser Si

Městští strážníci se umí chovat korektně, to mohu dosvědčit. Byl jsem svědkem, jak dva strážníci pomáhali osobě, která nevypadala moc vábně, ležela na zemi, byla sťatá jak Marie Antoinetta a přesto jednali slušně.
„Jak, že se jmenujete?“ ptal se první ze strážníků a sklonil se k tomu muži. Ten něco zamumlal, strážník se narovnal a oficiálně oznámil: „Pane Naser Si, zavolali jsme vám sanitku, jste v pořádku? Kolik vidíte prstů?“ zamával nad ním rukou a zase se trochu sklonil. Člověk na zemi zas něco zachrčel.
„Tak tři sta. To je skoro správně, bude v pořádku.“
„Ty sis nechal nějaké narůst?“ podivil se kolega.
„Ne.“ odtušil „Já si jich pár ustřih.“
Muž na zemi se začal plazit pryč.
„Haló, pane Naser, slyšíte mě? Jestli se chcete zvednout, tak směr nahoru je tady, odkud přichází můj hlas.“
Stáli tam, pozorovali opilce a druhý přemýšlivě řekl: „Jestli Naser není křestní.“
První přikývl a opáčil: „Mně to zní jako arabsko – čínské jméno. Je možné, že nám vůbec nerozumí.“
Tvoru se podařilo napůl zvednout, ale ani se nenarovnal a okamžitě sebou švihnul znovu na zem.
„To je v pořádku.“ řekl strážník uklidňujícím hlasem a rozhlédl se po sanitce. „Dnes je mimořádně silná gravitace, nejste jediný, kdo s ní má dnes problémy.“
„Pan Si zřejmě bude jeden z těch lidí, co jsou na gravitaci citliví. Na mou ženu zase působí skvrny na slunci.“ řekl druhý strážník, jen tak, aby řeč nestála.
Blížilo se houkání.
„A už jednou… Cože?“ sklonil se k muži na zemi. „Ano, všech šest sanitek je pro vás. Můžete si vybrat, kterou jen chcete.“
Chlap se zase sebral.
„Ne, ne, to není sanitka, to je sloup pouličního osvětlení.“ snažili se ho zadržet, ale pozdě. Opět skončil na zemi.
„To se snadno splete:“ řekl druhý strážník shovívavě. „Oboje má světla… Vlastně je to úplně stejné, až na to, že jedno je sloup a druhé auto.“
První strážník přikyvoval. Jiného tam celkem nebylo co dělat.
Opilec najednou hodil šavli přes celou ulici. Ještě nikdy jsem nic takového neviděl. První strážník sotva stačil uskočit. Druhý nevzrušeně povídá:
„Tak je to jasné, otrava jídlem. No to víte, jed musí pryč.“
První strážník si lehce oklepal boty, podíval se na tu obrovskou louži a přidal: „Koukám, že pan Naser Si je polívkovej, to ale musíte také nějakou tuhou stravu, jen tekuté nedělá dobře na žaludek.“ Načež zakončil. „A už jsou tu pánové, oni vám pomohou, protože mají… jeřáb, doufám.“
Skutečně profesionálně a korektně se dokáží chovat městští strážníci v Praze. Naložili, odvezli a nám nezbývá než doufat, že arabo-číňan pan Naser Si je v pořádku.