Obsah
Roztocký Feedercup
Zúčastnil jsem se před časem prvního ročníku Roztockého Feedercupu a to s výsledkem tak žalostným, že jsem tamní úsek Vltavy proklel s tím, že: “Už nikdy!!“
Ono v prvním kole chytit za tři hodiny dvě mikročudly a ve druhém pro jistotu ani nemít záběr, to je zážitek, který si dopřávám opravdu nerad, ale chápu, že i to k závodění patří a každému se to přihodit občas musí.
Neznám nikoho, ani nositele opravdu zvučných jmen, který by někdy vyslovil, že není majitelem podobného zážitku.
Tady to ale navíc bylo podepřeno tím, že jsem od časného rána v pátek trénoval do večera v ruské zimě a za celý den jsem chytil asi deset minirybek.
Samotný závod pak byl v sobotu za odporného počasí.
Vítr, že prut udržet ve stojanu bylo občas pracné, vyplachovací průtrže mračen, voda na spodním úseku táhla téměř nenávistně a aby toho všeho nebylo málo, tak se mi během druhého kola někdo vloupal do auta ukradl mi Visa kartu.
Odjížděl jsem promočen, zablácen, omrznut, nasrán a těžce znechucen, takže při vyslovení názvu tohoto závodu přede mnou, jsem se často neubránil uplivnutí a temné kletbě.
Nicméně vzal to ďas a teď jsem se chystal na první skutečný závod po republice v Pardubicích a neskutečně se těšil . Žádné plané naděje jsem si nedělal, protože některé vody mi prostě jdou a některé vůbec ne.
Je to určitě hodně o tom , že nemám žádnou praxi a pokud člověk na nějaké vodě chytá jednou a ještě absolutně neúspěšně, tak si ve formě zkušeností nemá lautr nic možnost odvézt a zúročit jindy.
Odjížděli jsme 27.5.2006 s Kačenkou s tím, že si závody prostě užijeme a basta. A taky fidli.
Kačka jela navíc na své úplně první rybářské závody v životě, takže měla taky trému a obavy o to, jak všechno v sektoru sama zvládne, ale to jsme zažili všichni a dodnes na to rádi vzpomínáme.
Taky jsme věděli, že i kdyby už na nic jiného, tak se můžeme oprávněně těšit na vyhlášené Valdézovy klobásky, což už samo o sobě je zážitek velice hodnotný a za účast rozhodně stojí. Vyjížděli jsme tedy na rtech s bojovým pokřikem kříženým s reklamním sloganem: “NEZAVÁHÁ,KDO DÁ SI VALDÉZOVY KLOBÁSY!!!
Duchovní otec a tahoun jako vždy Petr Baromovský, alias Bromák
Danek volal, že TTX namočí a krmení namíchá už doma, což jsme přijali s povděkem, protože se losovala obě kola najednou a času na předběžnosti nebylo nazbyt. Navíc mě příjemně překvapil tím, že mi přivezl nůžky na žížaly, které mi na republice v Pardubicích zlámal při porcování příliš velkého balíku žížal, což nůžky vyrobené zřejmě v nějaké asijské chýši odmítly akceptovat. Byly úplně stejné, jako ty původní s tím rozdílem,že tyhle s minimálními náklady vyrobil sám. Je prostě šikovnej. To by se mě stát nemohlo:-).
Rybíz dovezl vlastnoručně vyrobená krmítka a to opět lepší, než byla ta loňská, takže máme co trhat a ušvihávat. V neposlední řadě se dají s úspěchem použít pro dopravu krmení do vody…
Losování proběhlo a rybáři s počmáranýma rukama (to jak si tam píšeme kód sektoru, jenž má tu zvláštní vlastnost, že v nastalém shonu a myšlení na tisíc věcí prostě v hlavě neuvízne) se rozcházejí a rozjíždějí na místa.
Odvážím vyložit Kačenku na „Áčko“ a pak se sám přemisťuji na „Béčko“. Oba chytáme v umělém kanále, což není žádná velká radost, protože to tam hodně táhne a málo bere. Ještě klika, že ve druhém kole už se to díky pravidlům stát nemůže.
Připravuji pruty, vysekávám sektor a kritickým okem koukám na strmost břehu a hlavně jeho výšku.
Mám hodně dlouhý vezírek, ale pokud se nějaká ryba povede, tak s ní stejně musím udělat ar krůčků se svahu, protože kdybych umístil vezírek tak, abych k němu v pohodě dosáhnul, pak by mi z ryb do konce závodu mohl vzniknout pemikan (sušené indiánské maso) , jelikož by mohly vezírek využít pouze jako síť houpací, nikoli však koupací.
Během přípravy se stačím posilnit zdravou stravou a kávou z termosky,kterou Kačenka prozřetelně připravila.
Pak rozdělím krmení a z určené části po dovlhčení a zatraktivnění živou složkou (červi,hnojáci,kukly) začnu v rukách lisovat koule.
Je dobré si před každou koulí ruce znovu namočit. Koule lépe drží a nelepí se k rukám. Kdo nemá na umačkání koulí dost síly v rukách, může použít utahovací hadr (koule se vloží do hadru-třeba stará utěrka a pak se zakroutí tak, že se v hadru jakoby ždíme. Tím se utáhne do požadované tuhosti a soudržnosti). Doporučuji před vhozením do vody z utěrky vyjmout, aby tato svůj úkol mohla splnit ještě u dalších koulí , neboť jinak by spotřeba utěrek patrně stoupla na neúnosnou mez…. Také rozpouštění koulí zabalených v utěrce by zřejmě neprobíhalo úplně ideálním způsobem, nemluvě o znečištění vodního toku:-).
Počasí se vydařilo , takže už z toho důvodu byla nálada pozitivní a nebýt několika oprudentů, kteří měli pocit že zrovna dnes musí po břehu cestovat autem, přestože trať byla pro závody uzavřená a označená….-a jednoho rozhodčího, který mě každých deset minut vytáčel otázkou, jestli jsem něco chytil(koledoval si ,až si vykoledoval hlasité oznámení, že si fakt povídat nechci…) , nebylo by ani mráčku.
Po odstartování základního krmení jsme koule všichni poslali do vody na místo, kde jsme se rozhodli, že „prostě budou“ a po dalším signálu odletěly do vody montáže s krmítky plnými dobrot a háčky se zradou.
První hodinu jsem neměl ani potah a to ani když jsem vyzkoušel všechny nástrahy i v kombinaci. Pak jsem střídal dva pruty, z nichž jeden jsem zjemnil na „šestnáctku na desítce“ (háček 16 na forpasu 0,10) a na druhý jsem pověsil krmítko na červy.
Prut který jsem zjemnil zaznamenal první plotici a když přišel znovu na řadu, tak přišla další. Stejně jsem ale střídal obě montáže a vyplatilo se to v tom, že na červové krmítko se nechal nachytat větší cejn(kolem kila) , což byl, jak se později ukázalo významný počin.
Ryby nešly a trápení pkračovalo do konce prvního kola tím způsobem, že druhý cejn po mě plivnul háček úplně u břehu a tak jsem ještě vytěžil několik plotiček a bolínka.
Poslední plotičku jsem zvednul z vody několik vteřin před konečným signálem a tím završil skóre na definitivních 1510 g za první kolo a také druhé místo v sektoru.
Po vážení honem provizorně zabalit, zajet pro Kačenku, vyslechnout si co jsem zač, že jsem jí neřekl o zjemňování forpasu (tvrdím,že řekl, ale moc platné mi to není) protože kvůli mně chytla jen jednu malou rybičku. Argumenty typu: “Jedna je mnohem víc,než žádná…“ jsou nějak bez účinku, tak radši měním téma a přejíždíme na své sektory, které budeme obývat v kole druhém.
Vyložíme výbavu, nafasujem nové krmení z auta, dopřejeme si tu sqjelou klobásu, prohodíme pár slov s kolegy o tom co a jak a chystáme se k přípravě na druhé kolo.
Několikrát se cestou s cajkem s vodě skoro přizabiju o drát umně ukrytý v trávě, ale do začátku přípravy mám vše u sektoru a po signálu začínám ten známý koloběh.
Voda tu tolik netáhne, ale vím,že se tu chytá dál od břehu, tak si nedělám iluze o tom, že by mne spasilo krmítko lehčí,než 40-50g.
Během přípravy se stala ještě jedna pozoruhodná událost, o které nemohu jinak, než krátce pojednat.
Nalevo ode mne se připravoval k závodu zodpovědně kolega Kyslík.
Počínal si při tom tak obratně a s náležitou rutinou hodnou starého feederového harcovníka, že jsem najednou koutkem oka zahlédl jakýsi neidentifikovatelný pohyb, který mne přiměl otočit hlavu jeho směrem.
Stala se zvláštní věc.
V jedné sekundě seděl Kyslík na své plavačkové bedně zabrán do přípravy.
V další sekundě už tam nebyl ani on, ani kbelík s krmením, který plaval spolu s podběrákem po hladině a bedny koukalo z vody jen kus.
Z Kyslíka nekoukalo nic….
Pak mi došlo, co se stalo.
Dotyčný protřelý filuta si vyčkal na situaci, kdy ho nikdo nesledoval a rozhodl se v okamžiku, že prozkoumá dno závodní trati tak nějak: “FACE TO FACE“, což okamžitě uvedl do praxe.
Zůstal pochopitelně oblečen, aby se nenamočil, čehož následkem by mohlo být ošklivé nastydnutí(navíc,přece se na tu chvilku nebude svlíkat-no uznejte) a gumovky si evidentně nechal proto, aby si v bahně neušpinil nohy.
To všechno chápu, jen mi nějak přišel nepatřičný jeho překvapený pohled, když se po průzkumu trvajícím několik dlouhých vteřin vynořil a ani jeho lapání po dechu a poněkud zmatené pohyby mne klidem nenaplňovaly.
Musel tak dole, chudák, vidět hrozné věci. Pokud to byly ty, které jmenoval hlasitým vykřikováním, tak by od něho bylo kolegiálnější, kdyby nám byl ještě pod vodou zavolal mobilem, který si nechal prozřetelně v kapse a varoval nás před těmi hrůzami.
Z holinek se dostával za pomoci asistenční služby rozhodčího, jelikož ony - plny vody (zapomněl si totiž asi před atakem zavázat tkaničky a utáhnout na dvojitou kličku) nechtěly jeho půvabné tělo opustit a toužily s ním sdílet jeho úděl nadále.
Po zjištění škod, kdy zjistil, že jak nedával pod vodou pozor, vloupaly se mu zákeřné ryby do plovoucího kbelíku a bleskově požraly půlku krmení, mírně navlhnul nejen v oblasti nitroholínkové a že z mobilu si minimálně ten den rozhodně nezavolá ani pro pizzu, se stoickým klidem vytáhnul bednu, za občasného požadování aby mu někdo zavolal domů a zeptal se, jakýže to má pin kód v mobilu a shánění cigaret , eventuelně zapalovače dokončil přípravu a nahodil.
Když jsem mu se smíchem oznámil, že závod ještě nezačal, tak prut rezignovaně stáhnul a počkal disciplinovaně na signál.
Musím podotknout, že tato jistě plánovaná akce neměla rozhodně původu v ničem jiném, než v propracované strategii, kterážto byla zatraceně překvapivá a akční,natož aby se snad někdo bláhově domníval, či spekulativně domýšlel, že jakýsi - byť minimální vliv mohlo na toto mít požívání alkoholických nápojů, které se v okolí zaručeně nikde široko daleko nevyskytovaly:-).
Musím dále říci, že se mi opravdu upřímně líbilo, jak zcela nerozhozen celou dobu trhal znovu navazoval a znovu nahazoval pruty a při tom v pohodě komunikoval s malým, asi pětiletým klučíkem, který u něho vydržel vlastně celý závod.
Pak jsem se doslechl, že se jednalo asi o jeho synka-klobouk dolů. Moc hezký přístup.
Po zaznění signálu pro základní krmení, jsem dopravil něco šišek prakem do vzdálenosti, která mi připadala přiměřená a začal jsem po dalším signálu chytat.
Ryby začaly brát dost brzo a byla to pohádka. Šli téměř výhradně cejni,ale malí vůbec ne a někteří byli téměř kapitální.
O padesátky nebyla nouze.
Bohužel mi jich několik spadlo, z toho dva skutečně monstrózní a to mne mrzí velice. Vyplatilo se mi opravdu přesné házení i když po utržení dvou prutů 3,60 a 3,90,mi zbyl jen jeden 3,60 a jeden 4,20 , což je dost rozdílná délka i tonáž, protože ten delší byl „heavy“, ale zastřílel jsem se s nimi brzo a trefoval většinou v minimálním rozmezí.
Občas jsem krmení podpořil prakem a úlovek utěšeně rostl. Jsem si jist, že jsem mohl mít o dost víc ryb (ale to mohl pochopitelně každý), jenže nevyvaroval jsem se klasických chyb.
Pozdě jsem vyměnil háček 10 za 8.
Netrefoval jsem se úplně přesně pokaždé a pak také jsem několik záběrů prostě „prosral“.
To se stane a dít bude,takže z toho nemám hlavu.
Shodou okolností na tom samém místě chytal v prvním kole Roman Srb, což je můj učitel a statný ošetřovatel, který tam nachytal ten den rekordních 24 100 g.
Opravdu není žádná ostuda za takovým mistrem zůstat o 20 deka ,takže všem, kteří byli z toho souboje nervózní (spousta komentářů mi proběhla za zády) vzkazuju: “Byl to úžasnej zážitek a Románkovi ze srdce blahopřeju".
Podařilo se mu, jako jedinému vybojovat dvě jedničky a nádherných 30,98 kg.
Měl jsem tu radost se umístit hned za ním.
Taky mi udělal radost Danek, který s jedničkou a dvojkou (což jsme měli minimálně čtyři, takže rozhodoval součet kilogramů) skončil na krásném čtvrtém místě a i Rybíz, který zachytal také tak, že jsme nakonec skončili jako Mivardi Feeder Team na celkovém druhém místě za kým jiným, než za Romanovým RoyalBait Teamem).
Gratuluju i Péťovi Rathouskému ke třetímu mnístu a ke stejnému umístění v teamech K§K Servis Teamu. Kačenka náležitě potrápila v sektoru Rudu Březíka a málem mu natrhla žaket:-), což je pro začátečníka slušný úspěch a na prvních závodech udělat dvojku v sektoru, to se nepovede každému.
Gratulace a pusa následuje.
Organizátorům patří neskonalý dík, za všechno i za to, že mi nikdo nevykrad auto, sponzorům za ceny, které nejsou zanedbatelné (Bromáku ta bedna je krásná!!).
Všechno bylo neskonale superiorní a mělo to jen jednu drobnou, teda spíš výraznou vadu na kráse.
Moc rychle to uteklo.
Díky a příště určitě.
Feederův Zdar!