Našel jsem na fb inzerát, že někdo prodává retro kytarový banjo a mandolínu. Tak se domluvíme, že to skouknu. Pošle mi rozměry a já usoudím, že to nacpu do brašen u motorky
Jo a bydlí v brlohu. Teda v Brlohu u Loun.
Pojedu v jednu tak slíbím, že tam do tří budu. 110 km s bohatou rezervou.
U garáže hledám marně po kapsách a v autě klíče od motorky.
V neblahé předtuše kouknu na motorku a jsou tam. Zapnutý zapalování...takže je to jasný, nejen, že neškytne startér, ale ani kontrolky. Baterka je trop.
Zkusím ji z kopce roztlačit, ale bez šance.
Tak baterku vymontuju a vezu domů na nabíječku.
Nabíječka odmítá spolupracovat.
Konečně volám kámošovi, co má zkušenosti. Ten mi poradí, abych ji dal zpátky, nabudil přes kabely od auta a pak natočil, protože chytrá nabíječka, kterou mi před časem doporučil se s úplně vybitou baterkou nebude bavit, protože odmítá kopat do mrtvoly..
Jedu zpátky k motorce, co stojí smutně osiřelá a vykuchaná pod kopcem.
Když chci baterii zapojit, zjišťuju, že jsem poztrácel matky, který se šroubama držej kontakty. "Zasraný komunisti" drtím skrz zuby a jedu hledat. Kolem auta nic, po cestě domů od auta u baráku taky nic. Tak jdu zase domů hledat matky se souhlasným závitem. Naházím a jedu zase zpátky k motorce.
Matky se do držáků na baterce o zlomek milimetru nevejdou.
Mávnu na motorkáře na silniční mašině, co jede krokem od garáže a těší se na vyjížďku. Zastavuje, zvedá hledí helmy a prá se, co se děje. Vysvětluju mu problém, slejzá a zkouší originální matky hledat. Vysvětluje mi, že jsou jiný - obdélníkový (což jsem věděl, ale zapomněl) a jiný tam nejdou. Chvíli koumáme a pak mi poradí najít menší matku se souhlasnými šroubky. Víc, že ho nenapadá a protože je taky v kůži omlouvá se:"Jedu, jinak se za chvíli uvařím". Vřele děkuju a loučíme se.
Já jedu opět, už po třetí domů.
Nacházím o rozměr menší matky a šroubky. Mám s sebou i baterii, tak zkouším montáž. Matky jsou tak malý, že se v kastlíku neopřou a protáčí se, takže jednou utáhnout.
Nacházím "bázmek", kterým to podržím z boku a jde to.
Opět jedu k motorce. Potřetí demontuju sedačku a s údivem si všímám, že dva velký šrouby, co drží kostru se zadkem motorky, jsem vytočený skoro úplně ven - tak vyhledám klíč a dotahuju je.
Montuju a zapojuju baterku, a pak ji spojuju startovacíma kamelama s autem, který pak natočím a nabíjím. Kámoš říkal, po 10 min. by to mohlo chytnout. Po čtvrt hodině se neděje nic pozitivního. Ztrácím naději a volám dalšímu kamarádovi, kterej míval baterkárnu. Radí abych zkontroloval pojistky.
Další dekl dolů a hledám. Pojistky jsou v cajku, ale pořád se ani nerozsvítí křemíkovej display, natož kontrolky.
Nabíjení z auta už trvá půl hodiny a tak skládám zbraně. Koukám na ten kopec ke garáži, kam budu muset tu 330kg těžkou bezduchou mrchu vytlačit v tom hicu a zase ze mne lítaj komunisti. No nic, konečná - seru na to!
Jdu odpojit startovací kabely od systému a najednou na mne mrkne kontrolka neutrálu, pak se rozsvítí a zůstane svítit.
Vytřeštím oči a bázlivě zkusím startér.
Ten zavrtí a motorka okamžitě naskakuje, načež začně vyřvávat přes sytič. Skoro omdlívám blahem. Tak mě bolševik zase nedostal . Další zkušenost motorkáře dost pracně získaná, ale určitě přínosná.
Píšu do brlohu, že přece jen přijedu i když už jsem to před tím odvolal. Přijíždím tam kolem šestý, protože jsem se s opravou páral tři hodiny (v koženejch kalhotech a botech).
Koupím nástroje a když je naimplementuju na motorku, vypdá, jako by měla zadní kulometný dvojče s jednou hlavní ufiknutou.
Cestou zastavuju u motorestu Ušák a koukám na elektrárnu Prunéřov, kam jsem z chomutovskýho intru jezdil na praxi jako učedník.
Uvědomuju si s hrůzou, že je to víc, než 40 let...
Trochu vadnu, ale pak pookřeju:" No a co...zase jsem ale tenkrát neměl motorku a ani by mne tehdy nenapadlo, že ji někdy budu mít" .
Cestou se ještě zastavím u mamky pro velikonoční nádivku, mazanec a pusu - doma jsem v devět, jako na koni!
Konec hlášení.
Over!