V Severní Americe si tak stavějí domy z vysušeného palivového dříví nejen takzvaní alternativci, ale i lidé, kteří nechtějí domov na dluh. V USA a Kanadě se zde čím dál populárnějším polínkovým stěnám spojeným maltou přezdívá cordwood, při spojování hlínou pak cobwood.

Za posledních patnáct let tu podle velkého propagátora stavění z polínek z Wisconsinu Richarda Flataua vzniklo více než 2 500 polínkových staveb. A to od malých zahradních domků přes klasické rodinné domy až po veliká sídla.

Chalupa v Horních Štěpanicích s krčkovým zdivem z polínek je stará přes 150 let.

 

Šetří finance i přírodu

„Většina lidí si staví tyto stavby sama, protože zaplatit za práci by bylo nad jejich možnosti,” vysvětluje Richard pro iDNES.cz. Sám si také postavil svůj „cordwood domov“ vlastnoručně se svou ženou už v roce 1979. Od té doby v něm žije šťastně a bez hypotéky. Pro cordwood stavění se tak nadchnul, že o něm od té doby učí, píše a pořádá i kurzy.

Jaké jsou podle něj výhody stavění z polínek, kromě toho, že je relativně levné? Kupříkladu na cordwood zdivo lze využít i jinak nepotřebné odpadní dřevo z dutých kmenů, křivolaké ohnuté větve či dřevo z polomu, a tím výrazně šetřit nejen na nákladech, ale i životní prostředí.

Vlastně veškeré použité materiály jsou ryze přírodní: měkké dřevo, malta a piliny. Ty Richard sype doprostřed mezi vnitřní a vnější vrstvu malty jako izolaci. Veliká masa dřeva a malty pak dobře akumuluje teplo, v létě udržujedoma chládek, je ohnivzdorná a venkovní ruchy skrz ni nepronikají dovnitř.

Útulný domov z polínek postavený svépomocí

 

Chce to však čas

Stavění svépomocí je však u cordwood zdí díky nepravidelným tvarům a velikostem polínek náročnější na čas než třeba stavění z pravidelně tvarovaných cihel.

Chce to i více plánovat, také proto, že dřevo na stavbu je potřeba nechat napřed vysušit, stejně jako každé jiné palivové dříví. Než jsou polínka dostatečně vyschlá a při klepnutí o sebe vydávají ten správný zvonivý zvuk, trvá to podle Richarda i rok.

Fotogalerie     Zobrazit fotogalerii

„Velký projekt, jakým je stavba vlastního domu, může pak být pro pár velikou zátěží,” upozorňuje Richard všechny nadšené samostavitele. „Jakýkoli typ přírodního stavění je dlouhý a pomalý proces, při kterém je potřeba neztratit ze zřetele původní záměr. Je však potřeba umět si i včas vzít také volno,” upozorňuje.

Levný a dostupný materiál

Na druhou stranu, jednou hotová krčková stěna prý již nepotřebuje žádné vnitřní ani vnější omítky, ani izolaci. Vzniklá zeď je už dokončené dílo, vždy jedinečné a estetické na pohled. „Nenajdete dvě stejné cordwood zdi,” tvrdí Richard.

Na Krkonošsku se pařez či špalek označuje slovem krč a stěnám vyskládaným z polínek a špalíčků se říká krčkové. I zde jde o dřevo vysušené a zbavené kůry, spojované zpravidla pilino-vápennou maltou. Takto se u nás stavěly chalupy před 150 lety. Dodnes se jich nejvíce zachovalo na Náchodsku, v horním Pojizeří a v Krkonoších.

Krčkové stavby z palivového dříví se stavěly, protože byly levnější než roubené z drahého řeziva.

Detail krčkové zdi chalupy v Horních Štěpanicích

 

Krčkové domy si stavěli zpravidla lidé ze sociálně slabších vrstev, kteří neměli na pořízení dražšího kvalitního řeziva pro stavbu klasické roubenky. „S rozvojem velkých pil v 19. století přibylo dostatečné množství pilin, stačilo jen přidat zručnost nabytou při rovnání hrání a ježků polínek,” vysvětluje Jiří Louda ze Správy KRNAP. Takové stěny, spojené maltou, si pak zvládl postavit každý sám.

To, že palivové dříví bylo levnější než řezivo, však neznamená, že by životnost krčkové stavby byla menší než roubené. „U krčkové stěny je proti roubení třeba větší ochrana proti srážkové vlhkosti,” zdůrazňuje však Louda důležitou podmínku.

Nasákavá čela polínek jsou proto na dochovaných chalupách většinou chráněna omítkou či hustým vápenným nátěrem. „Právě díky vápenné maltě a vápennému nátěru se zdá krčková konstrukce odolnější vůči dřevokaznému hmyzu než klasické roubení,” zdůrazňuje Jiří Louda.

Špalíček ke špalíčku, spojit maltou, tak vznikla pokusná krčková stavba v Hostimi v centru Sdružení hliněného stavitelství, o.s.

 

Nastane i v Česku renesance krčků?

V USA se už i díky Richardovi podařilo začlenit cordwood konstrukce do stavebních předpisů a vznikají z nich i domy ve městech. Také v Evropě se ze špalíčků opět poměrně čile staví, jak dokládají například mnohé příklady z Richardova blogu z Polska, Švédska či Francie.

V Česku zatím zachovalých krčkových domů postupně díky rekonstrukcím nerespektujícím původní styl spíše ubývá a nové nevznikají, alespoň to tedy není autorce tohoto článku známo.

Experimentální zeď ze špalíčků už stojí v Hostimi několik let a každý si ji může přijet prohlédnout.

 

Podle Loudy přitom nejde jen o zajímavý prvek lidového stavitelství, ale i o současné praktické řešení.

„Vždyť dožilá polínka v krčkové stěně můžeme svépomocí nahradit snáze než celý trám, natož celou stěnu. Zpravidla nás pak ještě přežijí,” agituje za zachování tohoto stavebního prvku u nás.

A tak první českou vlaštovkou je výplňová zeď postavená vlastně jen jako experiment v centru Sdružení hliněného stavitelství. „Vyšla nás na sto korun za dřevo z lesa na otop. Hlína byla z hromady na dvoře,” vzpomíná předsedkyně sdružení, doc. Ing. Ivana Žabičková, CSc, jak pro studijní účely stavěla se skupinou dobrovolníků pokusnou nosnou zeď s vazbami v rozích jako u zdiva. Zeď je pro zájemce k prohlédnutí v jihomoravské Hostimi v centru SHS.

Pro všechny nadšené stavitele, kteří by chtěli zkusit stavět ze špalíků svépomocí, shromáždil třicet let svých zkušeností Richard Flatau do knihy Cordwood Constructions: Best practices (v tištěné i elektronické podobě).

Kostel z cordwood zdiva má díky různobarevným skleněným komponentům ve zdech kouzelnou atmosféru.

Zdi amerického kostela z přírodních materiálů jsou postaveny z polínek.

 

Popisuje zde nejen konstrukční postupy, nečekaná úskalí i nejrůznější varianty maltové směsi, ale uvádí i nesčetně fotografických příkladů, co vše lze ze špalíků postavit. Varianty jsou opravdu široké, přes rodinné domy, stáje, sauny, zahradní domky po kostel či hrad.