Protože se v posledních dnech stalo mimo jiné předmětem diskuse diagnostikování duševně nemocných a protože kromě několika známých odborníků na cokoli většina lidí neví a ani zpravidla nepotřebuje znát přesná pravidla tohoto procesu, neboť rozumí pro změnu svému oboru, dovolím si sem jako psycholog vnést několik poznámek o tom, kdy a jak je možné dát někomu psychiatrickou diagnózu a zmíním se též o schizofrenii. Činím tak proto, aby se čtenář, bude-li chtít, do budoucna lépe orientoval v tom, kdy slyší pravdu a kdy je ve sdělení nejrůznějších lidí přítomna manipulace či dokonce lež.
Předně je široce rozšířeným omylem, že diagnózu u duševních nemocí stanovuje psychiatr. To lze činit, pouze pokud dotyčný dochází ambulantně a jeho stav je stabilizovaný, neboli kompenzovaný. Pokud se ukáže, že dotyčný ztratil do té míry kontakt s realitou, že je nutná hospitalizace, pak psychiatr sice odesílá pacienta s jakousi pracovní, obvykle tzv. suspektní diagnózou, avšak konečné slovo má klinický psycholog. Pokud zúžíme toto povídání pouze na poruchy myšlení (vyhneme se tedy nejrůznějším závislostem, neurotickým potížím, poruchám nálady apod.) patří mezi nejznámější z nich sice schizofrenie, avšak tato nemoc není zdaleka jediná. Je celá řada psychóz a rozpoznání o jakou z nich se v daném případě jedná, není vůbec snadné. Diagnostika pacienta trvá několik dní, neboť je značně únavná. Pacient musí projít celou řadou diagnostických technik, které jsou tzv. standardizované a vědecky schválené. Teprve poté klinický psycholog stanoví finální diagnózu a psychiatři zahájí příslušnou léčbu.
Schizofrenie je nesmírně vážná nemoc, kterou umíme léčit, avšak nikoli vyléčit. Faktem však je, že díky pokrokům zejména v psychofarmakologii mnoho pacientů trpících touto nemocí může vést více či méně standardní život. Současně je však kolem této nemoci stále mnoho mýtů a lidé s touto nálepkou se pak mnohdy právem cítí stigmatizováni. I proto jsou jak psychologové, tak psychiatři velmi opatrní ve stanovování této diagnózy. Když jsem koncem devadesátých let pracoval v Psychiatrické léčebně Bohnice, platil tam úzus, že při první tzv. atace, tedy v situaci, kdy se jednalo o zcela nového, nikdy neléčeného pacienta, se diagnóza schizofrenie nedávala. Místo toho měl pacient v dokumentaci například schizoafektivní psychózu, či poruchu s bludy. Teprve když se ataky opakovaly a když psycholog usoudil, že pacient bohužel splňuje všechna nezbytná kritéria, byla diagnóza schizofrenie přiznána.
Diagnostikovat schizofrenii lze, nejen pokud pacient vykazuje řadu nezbytných symptomů, ale též pokud souhlasí věk. Zjednodušeně by se dalo říci, že jakousi limitou je cca 28 let. Mám tedy pro vás, čtenáře, kterým je kolem třiceti a víc, dobrou zprávu. Pokud jste touto nemocí dosud neonemocněli, můžete si oddychnout. Sice se u vás může rozvinout například porucha s bludy a ve stáří demence, ale schizofrenie nikoli.
Nu a nyní si to sečteme: Diagnózu schizofrenie určuje nikoli jeden, ale více odborníků a to zpravidla po opakovaných atakách. Tuto diagnózu lze dát jen mladému člověku do cca 28 let. To je jedna strana, ta odborná. A nyní ta mediální a politická. Máme zde člověka, o němž jeho otec tvrdí, že trpí schizofrenií. Operuje se přitom s vyjádřením jediné psychiatričky a faktem, že daný člověk je nyní léčen ve Švýcarsku. Dotyčný člověk je muž, kterému je nyní třicet pět let a ještě před dvěma roky létal jako pilot dopravního letadla pro známé aerolinie. Všechny evropské letecké společnosti vyžadovaly a vyžadují vždy po svých pilotech naprosté duševní zdraví, které i testují. Navíc po tragédii German Wings v roce 2015 je zcela nemyslitelné, aby jakákoli společnost nechala za kniplem duševně nemocného člověka. Kupeckými počty dojdeme k závěru, že ještě před dvěma roky, kdy mu bylo třicet tři, byl daný člověk velmi pravděpodobně zcela duševně zdravý. Až pak jej dotyčná psychiatrička, tedy v době, kdy mu bylo třicet tři let, vyšetřila. Je možné hypoteticky usuzovat na to, že onemocněl již dříve a svou nemoc se mu podařilo před jeho zaměstnavatelem zatajit. To je však málo pravděpodobné. Schizofrenie není deprese. Takto nemocný člověk je nepřehlédnutelný a navíc má velmi nízkou odolnost na stres, takže by nejspíše sám vzbudil u svých kolegů podezření. A po třicítce se schizofrenie nediagnostikuje, což ona známá psychiatrička moc dobře ví, tak jako to vědí všichni odborníci na duševní zdraví.
Ve vědě platí pravidlo Occamovy břitvy. To stanovuje, že to nejvíce pravděpodobné vysvětlení určitého jevu, bývá zpravidla to správné. Když Vám dopoledne zazvoní dvakrát zvonek u dveří, žádný přírodní zákon nevylučuje, že to nemůže být britská královna. Než se však hodíte do gala, vzpomeňte si na Occama a vezměte si raději občanku. Bude to totiž pošťák.
Jistě existuje velmi komplikované vysvětlení, jak a proč může platit oficiální stanovisko otce daného muže. Anebo se spokojíme s vysvětlením daleko prostším.
