Bylo mi líto, že Trump nemá šanci vyhrát, protože "lid" bude zase slyšet na ty socialistický kecy a že to bohužel dostane zase Obama s Hilary.
Že se měl trochu mírnit a myslet na to, jak jeho projev působí na voliče.
Že měl v jednu chvíli docela slušnou šanci a jeho preference se začaly opravdu zvedat - pak se to zase otočilo.
Že je pro voliče asi opravdu moc velkej rafan a navíc mu musej nutně proletáři závidět ty miliardy.
Že se rozbředlost americký politiky ještě víc rozbředne a bude z ní ještě větší sračka.
Že americký feministky asi poletí za pár tejdnů na Mars s pauzou na Měsíci.
Pak se probudím, po chvíli zapnu televizi a já čumím jak Alča v říši divů, protože je všechno jinak.
Trump s převahou vyhrál, přišel, rozumně a státotvorně promluvil.
Pochválil všechny kolem, kromě sebe, poděkoval, nabídnul vizi a slíbil práci.
Uvědomil jsem si, po kolika letech mám radost z toho, jak dopadly volby.
Že jsem lidi podcenil.
Že to všechno nakonec možná bude mít smysl, směr ke změně a reálný výsledky.
Že průzkumy jsou jen a jen blafání tmářů a ještě za prachy.
Že to je děsně fajn a že si tenhle den budu pamatovat.
A pak mi spadla brada, když jsem si uvědomil proč to tak všechno je.
Protože to byly volby v Americe a ne u nás.
Takže vlastně (slastně) parazituju na radosti jiných, kteří si ji zasloužili.
Nojo...ale tak jim to aspoň ze srdce přeju a nezávidím.
Nebudu číst kyselý hrozny Jardy Hutky a budu v očekávání věcí příštích.
Aspoň tam někde v dálce se na ně můžu tak nějak platonicky těšit. :-)