Navigace
Obsah
Na Jesenici 25.5.2011
Vyjel jsem celkem pozdě (kolem 17:00), takže jsem dorazil na flek až v půl šestý a kolem šestý šel do vody první prut.
Slyšel jsem zvěsti o okounech, tak jsem zkusil koupit rousnice a poslal tam jednu na feederu, ale ono to chtělo asi spíš plavačku a tu jsem neměl s sebou.
Přijel jsem hlavně nakrmit, protože jsem tu nebyl devět dní a veškerý předešlý krmení bylo na draka.
Vzal jsem z mrazáku igelitku zamražený uvařený kukuřice a dva litrový kyblíky s konopím a řepkou.
Fedroval jsem to tam raketou SPOMB, ale zase mi chvíli trvalo, než jsem to dostal trochu do ruky.
2x se mi stala humorná scenka (teda spíš k vzteku), kdy jsem si při nápřahu za sebou ťuknul špičkou rakety o zem a vzápětí nahodil.
To by nebylo nic pozoruhodnýho, kdyby na špici rakety nebyl nárazovej otevírací mechanismus, takže přesně v okamžiku, kdy jsem zabral, už byla raketa otevřená a prázná.
Kukuřici jsem pochopitelně rozprášil za sebe (i na sebe) a raketa odletěla asi deset metrů.
Kdyby na to někdo koukal, tak by se asi potrhal a kdyby to byli mí rybářští kamarádi (radši nebudu ani Páju ani Technika jmenovat), tak by se zřejmě svíjeli v křečích.
Já bych se marně snažil zachovat si důstojnost a přemýšlel bych hluboce, co jim za to provedu.
A URČITĚ BYCH NA NĚCO PŘIŠEL!
Kdyby tam nedej světe byl dokonce George, tak ten by do pěti minut smíchy umřel, takže bych byl pomstěn okamžitě a neodkladně.
Dal bych mu do hrobečku krabičku cigár, protože nedávno přestal kouřit, tak aby trpěl, že si stejně nemůže dát i když už je to fuk:-)).
Když jsem nakrmil, tak jsem se pohodlně usadil do křesílka, pozoroval, jak jsou ryby aktivní, poslouchal zvuky přírody a snažil se neposlouchat kravál z hráze, kde vede frekventovaná silnice a zvuk se po vodě nese velice kvalitně.
Když mi zavolal Technik, řekl jsem mu tři slova a pravej prut se rozjel, tak jsem mu to položil téměř beze slova a zaseknul rybu.
Ta bohužel po několika výpadech spadla a to mne mrzelo, protože jsem cítil, že nešlo zrovna o mikroorganismus.
Nu což, poslal jsem montáž znovu do vody a po půl hodině rozjímání jsem zavolal Pájovi, kterej zrovna uspával svou dvoutýdenní dcerku.
Po pár minutách hovoru jsem mu oznámil, že budu muset končit a na jeho nechápavou reakci jsem přiložil telefon beze slova k navijáku, kterej zpíval, až se srdce smálo.
Tohoto kapříka už jsem ke břehu dostal a klukům poslal fotku z mobilu. Poslal jsem si ji i na mail, ale bohužel nedorazlila. Foťákem jsem ho blejsknout zapoměl a pustil zpátky do tý velký mnohahektarový vany.
Ale za to jsem dostal od operátora smsku, že jsem zahájil používání internetu v mobilu, takže doufám, budu aspoň smět platit víc, když už mi fotka nepřišla.
Jakmile slunce zapadlo, dostavila se slušná kosa a protože jsem byl jen v kraťasech a sandálech, po půl hodině jsem to vzdal a zabalil.
Zejtra jedu znova a vyzbrojen i na ty okouny.
Možná by se tam dal zkusit i mušák, ale na to jsem asi línej:-).
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
