Obsah
06.06.2011
Online verze anglického deníku Daily Mirror zveřejnila seznam sedmi prohřešků, kterými denně ohrožujeme naše zdraví. Často si nedokážeme uvědomit, že již automaticky zažité úkony nemusí být ve shodě s tím, co bychom ve skutečnosti měli dělat. Naše redakce k nim přidává další tři, které jsou stejně nebezpečné.
1. Časté sprchování
Moderní člověk je podle vědců až příliš upjatý na hygienu. Kdysi jim vůbec nechodilo po mysli, že by se měli sprchovat několikrát denně. Dnes je to už běžná záležitost. Některým už dokonce nestačí ani dvě pobyty pod vodou, do koupelny musí vejít kvůli vlastnímu pocitu i vícekrát. Jenže tím si úplně ničí pokožku. Ta vlivem horké vody ztrácí přirozenou vlhkost a odolnost, stále více se vysušuje a pak se kvůli tomu stává citlivější, nemluvě o tom, že sprchovými gely a šampony pravidelně ničíme jemný mazový film, který si pokožka vytváří, jako přirozenou ochranu před vnějším prostředím.
Jde opět jen o mýtus současné doby. Tělo si totiž nejlepší odpočine během prvních dvou hodin spánku. Za normálních okolností vám při přiměřené denní zátěži postačí čtyři hodiny takového oddechu. Pokud si myslíte, že organismus si během osmi hodin více odpočine, mýlíte se. Budete se naopak cítit ještě více unavené. Ideálně by to mělo být šest až sedm hodin, přičemž spát byste měli chodit kolem půlnoci. Když na vás přijde během dne únava, dopřejte si jen čtvrt nebo půlhodinku v posteli a síla bude opět zpět.
3. Vyplachování úst po mytí zubů
Zubní pasty mají ve svém složení mnoho zástupců, kteří je později ochraňují před bakteriemi, které mají za důsledek kažení zubů a odstraňování zápachu. Jenže tento účinek zničíte jedním velmi jednoduchým úkonem - pokud si po umytí vypláchněte ústa vodou. Se zbytky pasty totiž vymyjete i ochranné látky. Abyste měli z čištění zubů nejen estetický užitek, měli byste dodržovat tento rituál: nejprve si jejich povrch klasicky umyjte pastou, její zbytky vyplivněte a následující půl hodiny nic nekonzumujte a
nepijte. Následně se můžete nasnídat a po jídle si ústa osvěžte ústní vodou.
4. Dlouhé sezení na WC
I vy patříte do té skupinky lidí, která si na záchod bere s sebou i dobrou knihu nebo časopis? Když ano, rychle se tohoto zvyku zbavte. V nejmenší místnosti bytu byste měli trávit jen nezbytný čas na vykonání potřeby. Příliš dlouhé vysedávání totiž není přirozené pro konečník a může vás dovést ke gastroenterologické problémům. Tím nejfrekventovanějším jsou hemeroidy, které si velmi snadno přivodíte právě dlouhodobým pobytem na WC.
5. Přehnané čištění domácnosti
Hygiena se stále posouvá na vyšší level. Když se podíváme, jak kdysi žili naši předkové, jen kroutí hlavou nad tím, v jaké špíně dokázali být. Jenže ani současnost není žádnou výhrou, pokud to s čištěním velmi proháníte. Tím, že denně odstraňujete z vašeho okolí všechny bakterie, nedokážete si vůči nim vytvořit odolnost. Nemluvě o tom, že při používání tolika chemických přípravků můžete velmi snadno dospět například až k astmatu. Čistota je super, ale místo denního mytí podlahy, vám stačí opakovat to jednou za tři dny. A spreje na odstraňování prachu použijte pouze jednou týdně, na zbývající část vám postačí obyčejná prachovka.
6. Nesprávné dýchání
Děti přirozeně od narození mají správný rytmus dýchání. Jak však stárneme, tak nabíráme horší způsob nabírání čerstvého vzduchu. Správně byste měli dělat hluboké nádechy do oblasti břicha. My však děláme krátké vdechy do hrudníku. Vše se však dá velmi rychle změnit. Stačí se alespoň na pět minut denně zaměřit na správnou činnost. Položte si ruku na břicho a sledujte, zda správně dýcháte. V průběhu minuty byste měli zopakovat 12 až 20 nádechů s menšími pauzami. Postupně to proberete za samozřejmost a pomoci vám při tom může i jóga.
7. Odpočívání po jídle
Jednoznačně byste měli uposlechnout rady všech fitnes trenérů o tom, abyste po jídle nepadly do postele, ale si raději dopřáli malý pohyb. Jakmile si lehnete, pokrm se začne měnit ve větší části na tuk. Vhodné je proto po konzumaci zajít alespoň na dvacetiminutový procházku, která pomáhá s trávením zejména ve vyšším věku. Největší jídlo dne si dejte v té části, když máte největší aktivitu.
8. Denní čištění uší
K sedmičce z Anglie přidáváme ještě trojici tipů z naší redakce. Časté čištění uši podporuje tvorbu mazu. V tomto případě platí totéž pravidlo jako s denním mytím vlasů a jejich maštěním. Pokud máte nepříjemný pocit špinavých uší, jde opravdu jen o pocit. Ve skutečnosti vám jejich stačí otřít dva nebo třikrát do týdne. Při čištění také dbejte, abyste s tyčinkou nezašly příliš hluboko, neboť riskujete poškození bubínku a následný zánět ucha. Neměli byste při tom používat volně dostupné spreje zlepšující jejich čištění. Tento úkon patří totiž jen do ordinace lékaře, vy si jím pouze můžete podráždit vnitřní ucho a navodit problémy.
9. Používání velkého množství kosmetiky
Ve skutečnosti byste si měli vystačit s jednoduchým mýdlem, sprchovým gelem, jedním krémem, zubní pastou a šamponem. Zbytek je velmi dobrý byznys kosmetického průmyslu.Když si chcete dopřát jiné přípravky, určitě to nedělejte v přehnané míře. Tělo musí dýchat, aby bylo krásné. Více jako masky, balzámy, peeling vám pomohou dary přírody. Vše používejte s mírou a uvidíte jak se vám organismus odmění.
10. Snídaně bez předchozího nápoje
intervenční kardiologie
KKN a.s. Karlovy Vary
Summary:
A pacemaker is a medical device which uses electrical impulses, delivered by electrodes contacting the heart muscles, to regulate the beating of the heart. The primary purpose of a pacemaker is to maintain an adequate heart rate, either because the heart's native pacemaker is not fast enough, or there is a block in the heart's electrical conduction system. Modern pacemakers are externally programmable and allow the cardiologist to select the optimum pacing modes for individual patients. Some combine a pacemaker and defibrillator in a single implantable device. Others have multiple electrodes stimulating differing positions within the heart to improve synchronisation of the lower chambers of the heart
Věděla jsem, že tito pacienti se nemají zbytečně snímkovat, protože to jejich přístroj nemá rád, a že slouží k upravování rytmu srdce. S otevřením pracoviště MR v roce 2002 jsme tyto pacienty hlídali pro totální kontraindikaci k těmto vyšetřením.
Využívám proto svého nynějšího působení na kardiointervenčním

oddělení a pro všechny, kteří znají
kardiostimulátor z podobných obrázků
jako je tento, píši tento článek.
Aby srdce mohlo pumpovat okysličenou krev k ostatním orgánům, potřebuje být rytmicky poháněno elektrickými impulsy. Ty vznikají ve shluku buněk specializovaného převodního srdečního systému, který se nazývá sinusový uzel a nachází se v horní části pravé srdeční síně. Odtud se elektrický vzruch šíří svalovinou obou síní a způsobí tak jejich stah. Poté docestuje do oblasti síňokomorového uzlu, který je umístěn přibližně uprostřed srdce v srdeční přepážce na rozhraní síní a komor.
Po krátkém časovém zpoždění se z tohoto uzlu rozšíří elektrický impuls do komor, podráždí je a spustí jejich svalový stah. Výsledkem postupného šíření el.impulsu je stav, kdy se nejprve stáhnou síně a přečerpají krev do srdečních komor, ty se o něco později stáhnou a vypudí krev do celého těla a do plic.
Srdce se stahuje asi 60-100x za minutu. Tento normální rytmus se nazývá sinusový rytmus.
Při srdečních arytmiích může být rytmus buď abnormálně pomalý – bradykardie, nebo rychlý – tachykardie.
Bradykardie se běžně léčí kardiostimulací.
Historie kardiostimulátoru
První zmínky o pokusech s lidským zdravím a elektřinou máme, jak jinak, již ze starého Řecka. Údajně totiž využívali k léčení pozoruhodných vlastností některých ryb, které dokážou vyvinout elektrický výboj o napětí až několik set voltů. Také slavný Benjamin Franklin se snažil uzdravit např. ochrnuté svaly zaváděním statické elektřiny. Sval sebou škubnul, k uzdravení ale nedošlo. Dále je tu samozřejmě notoricky známý experiment Luigiho Galvaniho. Ten téměř dva tisíce let poté, v roce 1780, objevil "živočišnou elektřinu": při kontaktu tkáně s kovovým skalpelem sebou skalpel škubl.
Obr.č.2

Zjednodušeně bychom mohli říci, že stejného principu využívají i moderní kardiostimulátory. Elektrický impuls přiměje sval, aby se stáhnul. Než ale kardiostimulátor mohl lidem reálně pomáhat, musela věda ujít ještě dlouho cestu.
Už v roce 1889 navrhl McWilliam v časopise British Medical Journal zařízení, které by vysíláním elektrických impulsů do nečinného srdce mohlo vyvolat srdeční činnost. Psal tehdy o frekvenci 60 - 70 impulsů za minutu: "Abychom mohli sval dostatečně excitovat, je asi nejlepší posílat elektrické šoky do celého srdečního svalu... Elektrody by měly být zakončeny plochou s větším kontaktem, šok by měl být silný."
Velký přínos znamenaly také poznatky fyziologa Augusta Wallera z Londýna. Ten zaznamenal první elektrokardiodiagram (EKG).
Obr.č.3

První kardiostimulátory
Australský doktor Mark Lidwell učinil obrovský krok dopředu, když se mu povedlo zkonstruovat funkční přenosný kardiostimulátor už roku 1928. Elektřinu bral ze "zásuvky na světlo" a jeho funkci obstarávaly dvě elektrody. Tu jednu přikládal na pokožku pacienta, dostatečně zvlhčenou solným roztokem kvůli vodivosti. Tu druhou aplikoval v podobě jehly (s výjimkou špičky potažené izolací) do srdeční komory. Vysíláním elektrických impulsů o napětí 1,5 - 120 voltů a frekvenci 80 až 120 Hz se mu údajně povedlo vyvolat samostatnou srdeční činnost u mrtvého novorozence, a to po deseti minutách elektrické stimulace. Co je důležité, tato činnost pokračovala i po stimulaci.
Nezávisle na Lidwellovi pracoval na podobném přístroji i americký doktor Albert Hyman. Ten jeho byl poháněn dynamem. Hyman nazval svůj přístroj "artificial pacemaker", termínem, který se v angličtině pro kardiostimulátor dodnes používá.
Obr.č.4,
obr.č.5
Hned v roce 1950 zkonstruoval John Hopps v Torontu externí kardiostimulátor. K časování impulsů používal technologii vakuových trubic a používal ji pouze pro dočasnou stimulaci srdce, například během chirurgického výkonu. Napájen byl z běžné elektrické sítě. V následujících letech proběhly experimenty s přenosnými (ale stále příliš velkými) zařízeními, která využívala energii z nabíjecí baterie.
Obr.č.6

Po mnoha pokusech na zvířatech se roku 1960 uskutečnila první operace s lidským pacientem. Sedmasedmdesátiletému muži voperovali nejprve elektrody a pak i generátor pulzů - kardiostimulátor. Pacient operaci v pořádku přečkal a zemřel až o dva roky později přirozenou smrtí.
Nezávisle na americkém výzkumu proběhla úspěšná operace i na švédské univerzitní nemocnici v Solně. Operace proběhla roku 1958, pacientovi ale kardiostimulátor selhal po třech hodinách. Později mu implantovali jiné zařízení, které vydrželo dva dny. Arne Larsson, jak se příjemce prvních implantátů jmenoval, ale přežil, přestože v době první operace mu lékaři nedávali žádnou šanci. Dožil se nečekaně vysokého věku - zemřel až v roce 2001 ve věku požehnaných 86 let. Za svůj život měl v těle 26 různých kardiostimulátorů.Jeho první kardiostimulátor měl průměr hokejového puku a vážil přes 2 kg.
Švédové také přišli s unikátním systémem dobíjení. Probíhalo bez doteku, skrz pacientovo tělo, a to pomocí indukce a 150kHz rádiového vysílání. Dobíjení trvalo 12 hodin týdně. Později se od tohoto způsobu ustoupilo a přešlo se na spolehlivější bateriové kardiostimulátory
V roce 1961 byl první kardiostimulátor implantován v NSR a během 10 let došlo k obrovskému rozmachu využití kardiostimulátorů pro pacienty s poruchou rytmu.
Druhy kardiostimulátorů:
Kardiostimulátor je přístroj, který vydává, kdykoliv je to nutné, malé elektrické impulsy, které ovládají stahování srdečního svalu. Skládá se z baterie a miniaturních el. obvodů a jeho el. impulsy jsou přenášeny elektrodou. Ta se skládá z tenkého kovového drátu,který je ovinutý izolujícím plastem a je zakončen spirálkami, pomocí kterých se elektroda zafixuje. Elektroda je zavedena do žíly, která vede k srdci. V srdci je hrot elektrody umístěn do síně nebo do komory.
Podle řízení impulsů rozlišujeme kardiostimulátory síňové (AAI) obr.č.7

komorové (VVI)
dvoudutinové (DDI)
dvoukomorové (biventrikulární)
a podle přenosů vzruchů na myokard unipolární
bipolární systémy.
Pokud je na označení „R“ – znamená to, že kardiostimulátor má schopnost frekvenční odpovědi. Tzn. že pokud je velké zatížení organismu, vydává kardiostimulátor rychlejší el.impulsy. Pokud je organismus v klidu, reaguje přístroj pomalejší frekvencí.
Biventrikulární kardiostimulátory jsou opatřeny 3 elektrodami. Jedna je umístěna do pravé síně, druhá do pravé komory a třetí do levé komory srdeční. Takto může monitorovat a podle potřeby stimulovat jednu,dvě nebo tři dutiny srdce. Indikovanou skupinou jsou pacienti se srdečním selháním koronárního sinu a s asynchronií komor. Třetí elektroda, implantována do levé komory, napomáhá synchronizovat stah pravé a levé komory,aby proběhly současně a tak zlepší výkonnost srdce.
Kardiostimulátory jsou funkční po řadu let. Zpravidla se jejich funkčnost kontroluje každých 6 měsíců, přičemž se měří i zůstatková energie baterií.
Při implantaci je nutná velmi dobrá spolupráce radiologického asistenta s ostatními členy týmu. Vzhledem k tomu, že při implantaci není možná žádná přídavná clona a pracuje se v těsné blízkosti RTG přístroje, je dobré, pokud si RA připraví stůl a přístroj tak, aby nedocházelo ke zbytečnému prodlení při centraci a tím i navyšování dávek ionizujícího záření při vlastní implantaci. Připočteme –li nedostatek prostoru pro popojíždění, je často zapotřebí značná manuální zručnost RA, aby centrace byla ideální a nedocházelo k omezení jak instrumentárních sester, tak i lékaře, obzvlášť u šikmých projekcí při zavádění elektrod.
Myslím, že toto vyšetření je jedno z dalších, kde RA mohou rozšiřovat jak své znalosti, tak i manuální zručnost. Je zapotřebí, aby se i RA seznámil dostatečně s anatomií srdce, jeho rytmem a možnými odchylkami. Je zapotřebí, aby uměl naprogramovat potřebný kardiostimulátor a v neposlední řadě, aby zručně ovládal svůj přístroj a zabezpečil optimální dávky.

Domácí spotřebiče a zařízení
Domácí spotřebiče (např. mikrovlnné trouby, rozhlasové a televizní přístroje a holící strojky) normálně neovlivňují činnost kardiostimulátoru, jestliže jsou přístroje v náležitém stavu, dobře uzemněny a izolovány. Jednoduché nářadí jako vrtačky a bateriové šroubováky by měly být udržovány ve vzdálenosti větší než 30 cm od kardiostimulátoru.
Mobilní telefony
Studie zaznamenaly možnosti interakce mezi kardiostimulátorem a mobilním telefonem. Možnost interakce může být způsobena buď magnetem uvnitř telefonu, nebo emitovaným radiofrekvenčním signálem. Možný účinek by mohl obsahovat občasné zastavení přístroje, asynchronní stimulaci, nebo zvýšení stimulační frekvence.
Pacientům s kardiostimulátorem je doporučeno udržovat minimální vzdálenost 25 cm mezi anténou mobilního telefonu a kardiostimulačním systémem. Pacient by měl držet mobilní telefon u ucha na opačné straně, než má implantovaný kardiostimulátor.
Některé modely mobilních telefonů vydávají signály, i když jsou v režimu standby (pohotovost), mobilní telefony by neměly být přenášeny v náprsní kapse, nebo přiloženy na kardiostimulátor/elektrodový systém. Mobilní telefon by měl být uložen vždy na opačné straně než je implantovaný přístroj.
Interference silným elektromagnetickým polem
Následující zařízení (a podobné přístroje) mohou ovlivnit normální funkci kardiostimulátoru: elektrické oblouky, elektrické tavící pece, radio/televizní a radarové vysílače, generátory, vedení vysokého napětí, elektrické vznětové systémy (také benzínové motory), jestliže jsou sundány ochranné kryty, elektrické nástroje, zařízení proti krádežím v obchodech a elektrická zařízení, jestliže nejsou v pořádku nebo nejsou řádně uzemněny a uzavřeny.
Bezpečnostní přístroje proti odcizení
Tato zařízení požívaná v obchodních domech, knihovnách a jiných místech mohou jen zřídka ovlivnit funkci kardiostimulátoru. Obecné doporučení je rychle procházet těmito zařízeními.
Vyšetření na MR
Kardiostimulační systémy sestávají ze samotného přístroje a elektrod, které se při působení magnetické resonance zahřívají, čímž může vzniknout krevní sraženina či fibróza a přístroj dočasně přestává být aktivní. V důsledku toho přestává docházet ke dráždění srdeční svaloviny a může tak dojít k srdeční zástavě. Nový kardiostimulační systém MRI SureScan firmy Medtronic má speciálně upravené elektrody minimalizující tepelnou zátěž v místě ukotvení přístroje do srdeční svaloviny. Kardiostimulátor má také speciální SAFE mód, který je nutný před začátkem vyšetření magnetickou resonancí zapnout, aby nedošlo k přerušení činnosti přístroje v důsledku jiných vlivů. Tento přístroj je proto pro pacienty s kardiologickými onemocněními naprosto bezpečný, což bylo potvrzeno v pilotním projektu provedeném v nemocnici „Na Homolce“ .
Tyto kardiostimulátory jsou v průměru asi o 40% dražší než klasické přístroje a byly vyzkoušeny na MR o síle vnějšího pole 1,5 Tesla, takže vyšetření lze provést pouze na těchto přístrojích. V České republice se implantují od dubna 2009 a do dnešní doby byly naimplantovány již desítky těchto kardiostimulátorů.
Pro RA se tak otevřelo další zajímavé pole využití jejich odborné erudice.
www.medtronic.cz
www.ikem.cz
www.heartpoint.com.
www.thevirtualheart.org.
www.chfpatients.com
Příručka pro pacienty Medtronic
Příručka pro pacienty Vitatron
Obrázky- www.impaedcard.com.
Toto je pouze počáteční stupeň jeho rozkladu, dále se totiž přeměňuje na kyselinu mravenčí ( Přeměňuje se na nefyziologickou D-formu kyseliny mravenčí - PRUDKÝ BUNĚČNÝ JED - vesmír je duální, proto tato kyselina je pravým opakem přírodní kys. mravenčí, která je dokonce léčivá.) a formaldehyd. (Formaldehyd je život ohrožující neurotoxin.)
EPA vydala následující stanovisko k methanolu v lidském těle: ..."Jeho maximální doporučená denní návka je 7,8 miligramu denně... Jeden litr dietní limonády obsahuje okolo 56 miligramů methanolu. ,,Vyznavači" aspartamu potom v průměru tímto přijmou více než 250 miligramů methanolu denně, čili zhruba 32x více než limit EPA." (umíte si představit, co to s vámi dělá?!?)
Pečlivě čtěte obaly, jakmile uvidíte aspartam, vůbec se nerozmýšlejte, okamžitě výrobek vraťte do regálu a koukejte si najít něco jiného...







Recepty bylinkářů z Ruska







