Navigace
Obsah
Rybaření závodní a vše, co s ním souvisí.
....................................................................................................................................
Pozvánka na 2. zasedání odboru LRU Feeder při ÚS ČRS ZČ
Tak jsem skouknul
video z návratu naší repre feederu z Itálie
a musím říct-paráda.
Krásná práce od vyder a nádherně pohodová tlupa lidí, který si to užili a úplně uvolněně o všem vyprávěli.
Moc se mi to líbilo. Jak Romanovy informace, tak zážitky kluků a poděs Magda tomu nasadil korunu...ostatně jako vždycky.
Líbí se mi, že nikdo nefňukal, nikdo nebyl nakrknutej a z celýho toho čiší obrovská pohoda.
A to je luxus. Myslím si, že nás reprezentovali skvěle a že je výsledek průměrnej?
Často rozhoduje JEN štěstí, jedna ryba, jedna spadlá ryba, jedna minuta a nebo i vteřina a všechno je jinak.
Určitě skvělá zkušenost pro všechny a silnej zážitek i v tom, co museli přetrpět a vydržet.
Díky všem a gratulace!
Velká gratulace taky slovenské výpravě ke čtvrtému místu i když brambora nikoho úplně nepotěší.
Taky Radkovi k patnáctce a Milanovi Melichárovi dokonce k desítce na světě.
Vy všichni jste seřezali spoustu profíků, který trénujou za prachy, zatímco Vy pracujete a to je naprosto úžasný!
DÍKY A KLOBOUK DOLŮ!!!
Zápis ze zasedání Sportovního odboru LRU plavané - samostatné sekce Feeder ze dne 20.2.2010...za předpokladu, že ten letopočet je správně.
| SROVNÁNÍ SOUTĚŽNÍHO (ZÁVODNÍHO) A REKREAČNÍHO RYBOLOVU FEEDEROVOU TECHNIKOU 3.díl Výstroj a doprava |
|
V tomto díle se trochu rozepíšu o tom v čem se na ryby a na závody (ohledně feederu) jezdí.
Na oboje se jezdí v jakémsi oblečení a v nějakém dopravním prostředku-pokud člověk nejde zrovna někde v místě bydliště pěšky.
 Jako ve všech oblastech i zde je ohledně běžné rekreační rybařiny vše jednodušší.
Rybář pobere pouzdro s pruty, sedačku,brašnu s příslušenstvím,míchačku,nebo kbelík, doklady a svačinu, čímže je po oblečení vymalováno, takže může vyrazit.
 Nasedne do libovolného auta (pokud nejede na 14-ti denní kaprařskou výpravu-to by ještě asi připojil vozík s člunem, kukuřicí a boilies), vlaku, autobusu, nebo nasedne na jednostopého divocha od bicyklu po motorku .
Oblečení zvolí podle počasí, ale pokud sprchne a má auto poblíž, tak se do něj po dobu nezbytně nutnou může skrýt-na rozdíl od závodníka.
Závodník to má opět trochu složitější, protože pokud myslí závody vážně, tak časem dojde k tomu, že jet závodit s jedním-dvěma pruty, je nesmysl.
Většina závodníků vozí s sebou 3-8 prutů, což už obnáší poměrně větší pouzdro a k tomu další spoustu věcí, takže nám odpadají všechny jednostopé samohyby stejně, jako pěší tůra.
Pokud člověk chce je na závody skutečně vybaven, pak ani menší vozidla typu Opel Corsa, Ford Fiesta, Škoda Fabia apod. nejsou ideální a to nejen pro svůj malý zavazadlový prostor, ale také proto,že se některé závody konají na místech, kam se prostě zmíněnými auty dojet nedá-zvláště, když zaprší.
Ideálnější je větší auto s vyšší světlostí a pohonem 4x4, ale všechno je věcí možností a kompromisů.
Dá se pochopitelně vyrazit na závody i s kapesním Smartem s plně naloženou střechou a závěsným zařízením zatíženým plošinovým vozíkem, ale tady už se dostáváme do oblasti recese, případně fantasy.
Zvláště v poslední době se spousta závodníků přeorientovala na spaní u vody.
Tento trend přinesli Kukající Vlci, ke kterým jsem se coby starý vandrák a vodák s radostí okamžitě přidal a postupně začalo lidí, kterým se nocování v přírodě líbí, přibývat.
 Já, pokud to jde, tak spím nejraději venku pod širým nebem, ale většina závodníků preferuje stany, nebo spaní v autech, k čemuž přikračuji jen za deště a nerad.
Ale stavět stan v noci a rychle, protože začalo lejt, je dosti hrozná záležitost, tak je lepší mít auto, do kterého se dá zalézt a pokračovat ve snění o obrovských cejnech v zítřejším závodě a následně vítězstvích a pohárech.
Při mé postavě (193/110) se ale bohužel člověk do každého auta nevejde, což je v tomto ohledu výrazná nevýhoda, ale nedá se s ní dělat nic jiného, než mít auto větší, protože spaní po ubytovnách a hotelích pro mne je skutečně očistec.
Jako důkaz doporučuji jednu noc Hotelu Envelopa v Olomouci.
Děs, hrůza, hnus, špína, kravál, draho, bez jídla…….no nic.
Jak já si tenkrát vynadal, když jsem viděl ráno dorůžova vyspinkané Kukačky, které nocovaly v pohodě asi 200m ode mne na břehu řeky Moravy.
Sice tam v ní nejsou ryby, ale zato nocleh na jejím břehu je jistě příjemný….:-)
Další nutností v niž člověk na závody jezdí, je oděv.
Sice by možná nebylo marné pobývat tam po vzoru Adamitů jaksi bez textilu, ale myšlenka je to od začátku zcestná a marná.
Vždyť považte-lepých děv je mezi námi, co by silně invalidní dřevař na prstech jedné ruky napočítal a na většinu naší mužské populace by byl pohled v pravdě tristní…
Proto se oblékáme, ale nejen proto.
Oděv nás kryje nejen před pohledy, ale také před nepřízní počasí.
Každý rybář miluje oblečení s množstvím kapes na roztodivné předměty, které pak stejně nenajde.
Oblečení máme rádi odolné a neháklivé, protože nehodláme sedět vždy a všude výhradně na židli.
Další kategorií je oblečení teamové, což znamená, že členové jednotlivých teamů se odlišují od ostatních jednotným dresem (většinou triko a kšiltovka) s názvem teamu.
 Někdy je to zároveň reklama sponzora, ale o tom až jindy a jinde.
Dresy jsou pojaty buď seriozně, nebo žertovně a zatím v tomto vládne svoboda.
Děsím se okamžku, kdy někdo s byrokratickým a politicky zblblým mozkem přijde s tím, že se to musí změnit a že teamové oděvy musejí splňovat jakési tématické,grafické a společenské normy.
I u nás se totiž vždy najdou nějací zneuznaní zoufalci, kteří nutně potřebují zanechat po sobě jakousi „stopu“, tedy něco, co vymysleli - změnili, na co vymysleli pravidlo, formulář, či dotazník a co pokud možno ještě navíc ponese jejich jméno (což se naštěstí zatím neděje, ale když tak sleduju českou společnost a stádo ovcí, které chodí k volbám v oranžových čepičkách, tak si nedělám iluze).
Večer si naštěstí většina lidí vezme něco přes dres a slijeme se v jednu nepřehlednou bandu různě oděných pacientů a závisláků, kteří si život bez závodů neumějí a hlavně nechtějí představit.
 Většinu doby se všichni buď smějou a nebo řeší špatnost světa, protože nezachytali podle svých představ, což je do nebe volající nespravedlnost.
Je to ale ideální prostředí, kde se zhrzený člověk vykecá, vyventiluje, uvolní, zapomene a nakonec se začne smát taky.
To je super terapie.
Zažil jsem to mockrát na vlastní pokožku.
Obecně co se týče oblečení, jsme „každý pes jiná ves“ a co se barev týče, tak převládají hlavně ty,na kterých není vidět každá šmouha, takže asi neuvidíte člověka v signálně žluté, zelené, či oranžové, nebo snad v bílé barvě oblečeného-pokud je normální a nedělá si srandu.
Materiály jsou ve spodních vrstvách většinou přírodní a navrch je to celkem fuk.
Hlavně záleží na počasí a ročním období.
Hodně se nosí fleecové mikiny, kapsové kalhoty, nějaké pevnější boty, nepromokavé a neprofoukavé bundy, kšiltové čepice, ale těch modifikací je nekonečno a hlavně-my nejsme manekýni ani metrosexuálové (teda až na jímky:-)) a hlavní je pro nás účelnost a praktičnost oblečení i obutí.
V letním pařáku stejně většina z nás sedí v sektoru jen v tílku a kraťasech barev i materiálů libovolných.
 Koukám, že venku vysvitlo slunko, tak se asi půjdu podívat, jestli Ohře, co mi teče pod okny, je v pořádku a jestli třeba neplují po její hladině už konečně ledy…
Feederu zdar
|
