Poslední dny jsme byli svědky toho, jak se „partička“ vrcholných představitelů ČSSD neuvěřitelným způsobem rozhodla vypořádat s tím, že vyšla najevo jejich partyzánská schůzka s prezidentem Milošem Zemanem. Ponechme stranou, že Hašek a spol. tak moc toužili po vysněných vládních postech, že úplně pozbyli zdravého rozumu. Pro běžného voliče je mnohem zarážející fakt, že Hašek a jeho soukmenovci lhali v přímém přenosu celému národu a ani nehnuli brvou. Kdyby se takto zachovaly moje děti, tak by nedošlo sice na fyzické tresty neb děti nebiji, ale rozhodně by došlo na různé jiné formy trestu a také bych asi zvýšil velmi výrazně hlas.
Na druhou stranu by člověk mohl namítat, že není přeci potřeba se divit, neboť lhaní vrcholných politiků není vůbec nic nenormálního, tedy v podmínkách naší „nedospělé“ demokracie. Stačí se podívat na bývalého premiéra Petra Nečase. Celému národu opakovaně tvrdil, že Jana Nagyová je pouze jeho velmi schopnou a výkonnou spolupracovnicí, které sice dával nehorázné odměny (s odstupem času se tomu ani nedivím, neboť tak vlastně přispíval do společného jmění manželů), ale jinak s ní nic „nemá“. Tak hodně s ní nic neměl, že pár týdnů po odchodu z funkce premiéra si jí vzal za manželku.
Všechno výše uvedené ovšem bledne proti tomu, jak „mlží“ Miroslav Kalousek. Problém ovšem je, že jde v případě Miroslava „nejlepšího ministra financí na světě“ Kalouska o lidské životy.
Mnoho let je M. Kalousek spojován s kauzou nevýhodného/nebezpečného nákupu padáků VTP-100 pro armádu. V rozhovoru pro Parlamentní listy[1] dne 25. 9. t. r. Kalousek mimo jiné uvedl, cituji:
„…Padáky jsou klasickým příběhem stokrát opakované lži, která se stala mediální pravdou. Nikdy jsem žádné padáky nekoupil. Vojáci, o nichž se píše, se zabili na zcela jiných padácích, což je prokazatelné. U vojína Prinicha, jenž se jediný zabil na padáku VTP – 100, vyšetřování jasně prokázalo, že to nebylo vinou toho padáku. Jde o dohledatelná fakta. Přesto se říká, že Kalousek koupil padáky, což není pravda. To, že byly špatné, také není pravda, a že se na nich zabilo několik vojáků, také ne. Je to ověřitelné v otevřených zdrojích. Přesto neváhají někteří politici a novináři neustále psát ty samé kecy, které byly stokrát vyvráceny. Na to už musíte mít snížený práh citlivosti. Do roku 1998 jsem byl subalterním státním úředníkem a měl jsem nad sebou vždy nějakého nadřízeného politika…“
Mistr Kalousek se sám pasuje do role subalterního úředníka, ale je potřeba zdůraznit, že pod pojmem subalterní úředník v případě Kalouska je myšlen náměstek ministra obrany, odpovědný za rozpočet a akviziční procesy!
Nyní ke lžím/mlze M. Kalouska. Dne 8. 11.[2] a 9. 11.[3] t. r. publikoval zpravodajský server Aktualne.cz dva články, které se týkaly předmětných padáků. Opět si dovolím uvést citace ze zmíněných článků:
„Ministerstvo obrany uzavřelo zakázku na padáky VTP-100 v 90. letech(poznámka autora glosy: smlouva byla uzavřena v roce 1994 – viz subalterní úředník) minulého století minulého století s neexistující společností Anex Cirus, s.r.o.…“.
„Přitom soud už v roce 2001 rozhodl, že parašutista Bartušek zahynul kvůli neuvěřitelnému řetězci fatálních výrobních, ale i konstrukčních chyb kluzáku Farao (poznámka autora glosy: Anex Cirus). „Přetržení šňůr kluzáku, navíc zcela nevhodných, nebylo náhodné," konstatoval tehdy soudce Vladimír Soukup.
"Tajná zpráva ministerstva obrany z roku 2001 založená na posudku Vojenského technického ústavu letectva uvádí, že desetina z dodaných padáků by se nikdy neotevřela… "Padák není bezpečný," řekl po testech expert Úřadu pro národní vyzbrojování."
„Tragicky dopadly i poslední testy padáků VTP-100 v roce 2002. "Z 560 padáků se až na několik výjimek žádný neotevřel. Ani tehdy, když jsem stál na zabaleném padáku a pokoušel se o to oběma rukama," sdělil komisař technického ústavu.“.
"Kromě paní Bartuškové a advokátky Zvolánkové zažívá zadostiučinění i padákový konstruktér František Ducháček. "Pokud se totiž v leteckém oboru vyskytnou, jako v tomto případě, firmy bez zkušeností, umírají lidé. Ducháček tak naráží na jiné a mnohem známější případy, s nimiž je spojena Andrlíkova firma Anex Cirus. Rok po Bartuškově tragické smrti zahynul totiž ve Švýcarsku na stejném typu padákového kluzáku Farao zkušený pilot Adrian Roschi. Krátce na to pak Anex vyhrál soutěž na dodávku padáků VTP-100 pro armádu za několik set milionů. A stejně jako v případě Aleše Bartušky zahynul kvůli fatálním technickým nedostatkům padáku VTP-100 vojín Roman Prinich."
Abychom ovšem byli ke Kalouskovi korektní, musíme říci, že parašutista Bartušek nebyl voják a tragicky zahynul již v roce 1993 a Adrian Roschi také nebyl voják a zahynul v roce 1994. Oba skutečně zahynuli na kluzáku „Farao“, který není shodný s padákovým kompletem VTP-100 (postroj, záložní padák a vrchlík). Ovšem jak kluzák Farao, tak padákový komplet VTP-100 vyráběla společnost Anex Cirus. Společným pojítkem obou výrobků je také to, že na nich umírali lidé. Role M. Kalouska při uzavírání obchodu se společností Anex Cirus není zcela jasná, ale velmi bych se divil, kdyby na smlouvě byl podepsán M. Kalousek. Ostatně toto je modus operandi M. Kalouska – hlavně, aby nebyl nikde můj podpis. Důležitou skutečností v kauze „Anex Cirus“ je fakt, že její tehdejší majitel Jiří Andrlík byl aktivitním členem KDU-ČSL a právě ministerstvu obrany vládlo v době podpisu smlouvy KDU-ČSL…Ekonomická stránka celé kauzy je na další příběh.
