Rada pro rozhlasové a televizní vysílání obdržela stížnost od osmi neziskových organizací na pořad „Třída 8.A“, odvysílaný loni. Ten podle nich posílil předsudky majority vůči Romům.
Otevřený dopis, který zřejmě museli aktivisté smolit pár měsíců, poukazuje na to, že v očích veřejnosti byli romští žáci z 8. A zostuzeni a uraženi tím, že jim bylo dovoleno ukázat se v pravém světle. Společnost In Institutia, iniciátor dopisu, trvá na zákazu reprízy a omluvě romským protagonistům seriálu ze školního prostředí.
Aktivistka Nešporová z In Institutia dokonce uvedla: „I přesto, že si pořad původně kladl za cíl vyvolat veřejnou debatu o situaci našeho školství a tématu segregace Romů, výsledný efekt byl, alespoň podle reakcí diváků na internetu, zcela opačný.” Vypadá to tedy, že dáma slídila v internetových diskusích, aby následně mohla se svým týmem vyplodit onen zázračný dopis.
Za sebe mohu říct, že jsem dokumentární reality show sledovala čistě z odborného hlediska, a to z pohledu psychologa. Stačily mi pouze dva díly. Od pedagogů, kteří učí v brněnských školách s převažujícími romskými žáky, vím, že je to skutečný očistec. Pokud tedy byli do této reality zapojeni tři cizí učitelé z běžných majoritních škol, musel být honorář rozhodně vyšší než jejich běžný učitelský plat. Jedině tak do toho mohli jít.
Počáteční nadšení v prvním díle, kdy se kantoři domnívali, že se jim z těch puberťáků podaří něco vykouzlit, vystřídalo znechucení a pasivita v díle osmém, kdy všichni učitelé došli k závěru, že Romové jsou sví a jejich zájem a ochota být vzděláván, je mizivá. Do školy totiž chodí, protože musí, a ne proto, že chtějí.
Nevím, čím se aktivistka Nešporová kdy živila a jestli stála někdy před školní tabulí, neboť jí silně vadilo, že: „V osmi odvysílaných dílech pořadu však mohli diváci místo schopných pedagogů a motivovaných žáků vídat spíše pravý opak - bezradné vyučující a děti, které je mají tak říkajíc na háku.“
České školství, plně zahrnující vysoce kvalitní speciální školství, integraci zdravotně a sociálně znevýhodněných žáků i začínající nedomyšlenou, ze skandinávských zemí (jak jinak!) přicházející inkluzi, si rozhodně nezaslouží výtky a mentorování pochybných aktivistů, kteří jsou dotováni z bohatých euro nebo norských fondů. Poukazovat na nutnost specifického přístupu, etické problémy, naivitu drzých puberťáků a důvěru jejich rodičů, že jim natáčení zlepší renomé, už tak se flákajících dětí, je další ukázka drzosti a nesoudnosti neziskových organizací. Učitelé v této reality show dělali, co mohli, nicméně žáci celou výuku skutečně na háku měli.
Uvědomují si vůbec tihle aktivní žvanilové, že jsou to právě čeští učitelé, kteří ve školách s převažujícími romskými žáky každodenně odvádí obrovský kus práce. Učitelé, kteří vědí, kde je strop, co lze a co už nelze po Romech chtít. Jsou to oni, kteří musí efektivně komunikovat s rodiči těchto žáků, s řediteli, školní inspekcí, vést nezbytnou dokumentaci, každodenní přípravy i celý pedagogický proces. Vydržet na podobných školách více než pár let, zvládnou jen ti nejodolnější. Něco jako házet hrách na stěnu. Vzdělávat někoho, kdo se nudí, nechce a ještě vyřvává, že sociálka nebo invalidní důchod to jistí? Myslíte, že to jde?!
A tyhle pěšáky českého výchovně vzdělávacího procesu našich „vysoce inteligentních“ Romů si dovolí kritizovat Amnesty International, americká organizace pro lidská práva, a teď už i jakási neziskovka In Institutia?!
Ať už zaujme Rada pro televizní a rozhlasové vysílání jakékoli stanovisko, opět se na naší multikulturní scéně ukázalo, že příživníci z neziskového sektoru nikdy nespí. A pokud tyhle spolky nevykazují svou činnost sepisováním opakujících se stupidních projektů, jak s Romy tančit, zpívat a hrát si v klubovnách, sledují pomocí svých špiclů česká média, na kterých by se zviditelnily a poukázaly na to, jak je zase a znovu česká společnost xenofobní a rasistická!
Nikoli! Česká majoritní společnost už má dost, všeho multikulturalismem páchnoucího, nekončícího neziskového parazitismu na úkor všech slušných lidí, kteří celý svůj život tvořili a odváděli skutečné hodnoty. Občanů, kteří slušně vychovali své děti a učili je lásce ke své zemi, uvědomění si, proč je třeba chodit do školy a žít v souladu se základními společenskými principy a hodnotami.
Na žvanění od zeleného stolu, psaní otevřených dopisů o ničem, a mávání pastelkovými transparenty, koho všeho vy přijímáte, tak na to v naší zemi, milí aktivisté, není nikdo zvědavý! Zvedněte svá rozsezená sluníčka a jděte konečně dělat něco pořádného!
