Potěšila mne osobní statečnost Andreje Babiše s jakou čelil nevoli účastníků pietního aktu u ČR.
A jemu šlo evidentně jen a jen o tu pietu - žádné lovení voličů.
Četl jsem smutek v jeho tváři zmučené emocemi pod vlivem vzpomínek na ten strašný den, kdy se dostali pomocí rusáků k moci zase estébáci a komunisti tvrdého jádra.
O co těm lidem šlo? Máme přece demokracii, každý si může psát a říkat, co chce.
Každý si může založit stranu, nebo hnutí.
Každý si může koupit media, aby o něm psala křišťálovou pravdu ... no dobře - nemůže, ale když bude usilovně pracovat a spořit, tak třeba...když se naučí hospodařit s dotacemi...a akciemi...a získávat násilně cizí firmy...a likvidovat konkurenci s pomocí berňáku...a bude ve Švýcarsku chodit zamlada do školy se vhodnými spolužáky...a průzračně čistě získá na rozjezd nějakou zajímavou firmu (třeba jako Petrimex)...a bude se stýkat se správnými lidmi...kámošit s křivým prezidentem...no prostě - všechno jde, když se chce!
A on tolik myslí na lidi a maká pro ně...že ani nespí.
Z té milé, vlídné a upřímné tváře přece snadno vyčtete všechno.
Altruismus, pravdomluvnost, charakter, morálnost...
