Ahoj, Máro,
píšu Ti takhle veřejně přes Facebook, je to Tvůj prostor, Tvoje platforma, jsi tu doma, znáš to tu jako málokdo, tak mi to přijde v pořádku, že si to přečteš právě tady. Navíc mi tentýž Facebook ráno připomněl, že máš dnes narozeniny. A to mě pohnulo Ti konečně napsat, ačkoliv se k tomu chystám už asi rok.
Není dne, aby se mě na Tebe někdo nezeptal. Vypadá to asi takhle:
„Vy jste s tím Prchalem vážně v jedný rodině?! Ježiši, fakt? To je teda úlet… A to se asi nevídáte, ne? Vídáte??! A o čem se jako bavíte? Jak ty rodinný sešlosti vypadaj, proboha?! To jako děláte, že von to nedělá a bavíte se o počasí?? A Ditě to nevadí??”
A pokaždé to směřuje ke stejné otázce: „Fakt mu to za ty peníze stojí?!”
A já se ošívám a pustím přednastavenou odpověď, která vzešla z našich nekonečných debat i mnoha hádek: „Bude to znít asi úplně podivně, ale Marek se tváří, že TOMU věří. Kdyby to dělal pro peníze, tak už je dávno pryč. Marek není pragmatickej hajzl, propadnul JEHO odpudivýmu kouzlu, ví, že je to GRÁZL, ale tvrdí, že mezi grázly obstojí jen další, který aspoň rozbije ty starý struktury a vazby…”
Marku, jak to furt opakuju, tak už tomu dávno nevěřím. A vím, že tomu nevěříš ani Ty. Jestlis vůbec někdy věřil. Nemůžeš, jestli Ti zbyla ještě trocha zdravýho úsudku, svědomí, radosti, chuti dělat něco smysluplnýho.
Vzpomínám si, jak jsme se jednou na chalupě u M. chytnuli kvůli další z mnoha kauz Tvého chlebodárce. Tentokrát šlo o to, že v rámci své oblíbené žraločí akvizice přivedl jeden rodinný masokombinát na mizinu takovým způsobem, že se jeho majitel zastřelil jateční pistolí. Argumentoval jsi, žes někde objevil zajímavý článek, který podstatu celé té kauzy zpochybňuje a že bych ho určitě měl číst. Že mi to otevře oči! Zapáleně jsi mi z textu od autora, který do té doby nic nepublikoval, citoval. Po chvíli jsem se Tě zeptal, kde to vyšlo. A Ty jsi s vážnou tváří řekl: „V Lidovkách.” - Nedokázal jsem pochopit, že to myslíš vážně a zeptal se Tě: „Máro, a teď lžeš mně, nebo sobě?”
Nevím, zda bych Ti tohle psal, kdybych Tvého šéfa, jak mu běžně říkáš, nepoznal zblízka. Strávil jsem s ním 24 natáčecích dní, když vznikal dokument Matrix AB. Je to člověk zasebehleděný, protivný, nevtipný, všemi opovrhující, urážející, ješitný, ustavičně pomlouvající, samozřejmě požadující obdiv. Je nedovzdělaný, bezhodnotový. Je v učebnicově nevídaném střetu zájmů a v sebevědomé demokracii s tradicí by si neškrtnul ani vteřinu. Je bez debat, že jeho firma plundruje českou krajinu.
A Ty jsi ten, kdo investuje veškerý svůj talent, vtip a dobré nápady, abys tuhle jeho skutečnou tvář zakryl. Protože, Máro, Ty jsi vtipnej, hodnej, sečtělej člověk, co mu záleží na ekologii, jsi autenticky duchovně založenej, obdivuješ Havlův příběh a zajímáš se o lidi okolo sebe. Jsi citlivej. A všechno tohle JEMU půjčuješ, aby skrze všechen ten propracovaný marketing neprolezlo, co je zač. Vyprodáváš to, proč Tě máme s M. fakt rádi.
V neděli jsem potkal na Letné mezi dalšími 300.000 lidmi K. a E. s miminem. Úplnou náhodou. A zabrousili jsme s K. na Tebe, při té příležitosti se tomu nedalo vyhnout. A K. (pro nezúčastněné: další švagr) řekl větu, po které jsme na chvíli zmlknuli a koukali na sebe. Řekl: „Víte, prosimtě, dyť stačí nebýt v jedné místnosti. Nebejt s ním v jedné místnosti. Tak jednoduchý to je. Nic víc.”
Dovedu si představit, že se motáš v těžkém dilematu. Odejít teď, když se loď potápí? Nebude to svým způsobem doznání? Jsem přesvědčený: Nikdy není pozdě.
Máro, všechno nejlepší k narozkám. Bez ironie, voe.
Ahoj, Vít
Zdroj: https://www.facebook.com/vit.klusak/posts/10219206385219851
