Navigace
Obsah
Thalassa
Už se nesmíš těšit,
že se podaří
tak beztrestně hřešit,
jak to bylo dřív.
Nevstoupíš do řeky
stejně dvakrát za sebou
a nepřekonáš věky,
ani já za Tebou.
Tak mi strašně scházíš,
až mě bolí na prsou.
Životem si cestu razíš
jinudy,než já tu svou.
Jako kůže,která vraští,
brzy dočká se stáří,
tak Tě někdo zezadu praští,
když se Ti trochu víc daří.
Nebudou se s Tebou párat.
Obepnou Tě obručí
z železa,či ze samoty
a mlčet Ti poručí.
V katedrálách světla hoří
kcestě která nebočí.
Vede rovnou dolů k moři,
kde už se neotočí.
V tom moři ponoříš se dolů
a tam v hloubce uvidíš
místo,kterés´ všude hledal
Zpátky jít už nemíníš.
V hlavě zvon Ti zazní.
To Ti právě mávají
všichni kámoši a blázni.
A trochu nadávají.
Že jsi nedal sbohem.
Že jsi všechny opustil.
Budou klít za každým rohem-
čeho ses to dopustil?!
Někde v dálce svítá.
Čas už přestal být.
Mysl čistá a umytá.
Možná jít je čas a sít.
