Navigace
Obsah
PROČ SE PRVNÍ RYBA CHYCENÁ V ROCE POUŠTÍ?
Zamyslel jsem se nad touto otázkou a rozhodl se napsat menší úvahu na toto téma, abych nezapomněl, na co jsem vlastně po té dřině (přemýšlení) přišel:-))
První ryba se dá pustit z mnoha důvodů, které se pokusím identifikovat, kvantifikovat, kvalifikovat a popsat.
Domnívám se, že možných důvodů bude překvapivě mnoho a jistě někdo ještě přivymyslí další.
Řekl bych, že první ryba v tom kterém roce chycena a zároveň puštěna může být zařazena do dvou hlavních kategorií, ze kterých vzejdou podskupiny a to:
- Kategorie A - Ryba, která je puštěna proto, že je chycena jako první v roce.
- Kategorie B - Ryba, která je puštěna bez ohledu na to, že je první v roce, ale přesto první v roce je.
Kategorie A - Ryba puštěna na základě nepsaného pravidla, že ryba, kterou rybář v roce chytí má jít zpátky do vody a to proto,že:
- Rybář věří,že mu tento dobrý skutek přinese štěstí.
- Rybář zásadně dodržuje pravidla ať již psaná, či nepsaná.
- Rybář ví, že ryby si všechno řeknou a že by se profláknul po celém povodí coby masařka.
- Rybář se bojí, že by jej mohl někdo vidět a věc rozhlásit.
- Rybáři je blbé, když všichni první rybu pustili, si ji nechat.
Kategorie B - Ryba, která je puštěna bez ohledu na to, že je první v roce, ale přesto první je.
- Rybář pustí rybu v náhlém návalu lítosti nad jejím krutým osudem, čili ze soucitu.
- Rybář pustí rybu, protože si ji podle RŘ nemůže ponechat (doba hájení, zákonná míra….)
- Rybář ryby nejí a nerozdává.
- Rybář pustí rybu omylem, jelikož zjistí, že ji ze žádných důvodů pouštět nemusel. Pozdě hochu:-))
- Rybář neví, že ryby jsou k jídlu.
- Rybáře nebaví čištění a úprava ryb.
- Rybář ryby neumí zabíjet a nechce je trápit transportem zaživa.
- Rybářovi ryba vypadne do vody.
- Rybář se netrefí rybou do vezírku (jako já na GP 2005)
- Rybář má díru ve vezírku (jako Mistr Republiky ČR ve feederu za rok 2006 na posledním závodě v Olomouci)
- Rybář ryby pouští, protože je má rád a vypuštění ryby je pro něho zážitek.
- Rybář rybu chytí na feederových závodech, které pořádá RSK FeederKlub.
- Rybář rybu pustí z náhlého rozmaru.
- Ryba je zlatá a důvěřivý rybář, který kouká na pohádky, má tři přání.
- Rybář chytí lína. Ten je totiž tak krásnej, že se s ním nic jiného dělat nedá.
- Rybář chytí trofejní rybu a váží si jí jako protivníka, který si po souboji zaslouží svobodu.
- Rybář chytí rybu, kterou nechce (z hlediska druhu, znečištění vody, atd.)
- Rybář nějak konkrétně světově smýšlející (čili majitel nějakého světového názoru), chytí rybu, které z kapsy kouká průkazka KSČ, případně podobného odstínu. Dopuručuju ale radši hodit kočce, pokud na to bude paní kočka mít žaludek:-)
- Rybář rybě dal v součinnostmi s dětmi, které jej doprovází, jméno a jako Pepíka mu ji děti zabít nedovolí.
No a jistě by se ještě něco našlo. Takže důvodů k pouštění ryb je dostatek. A jaké důvody jsou k ponechání ryby?
- Prostě je to maso - sežrat.
- Trofej.
- Dárek.
- Nesmí být puštěna z hlediska RŘ (např. štika na pstruhofce)
- Ryba je nějaká špatná (hodně poraněná, plesnivá….) - zahrabat.
- Přemístit někam jinam (akvárko, jezírko, rybníček…)
- Nějak se mi ty prachy za papíry, vercajk, krmení, naftu, případně ubytování musej vrátit!
Možná ještě taky něco bude, ale důvodů k pouštění mi připadá být nějak víc.
Já v posledních letech skoro všechny ryby pouštím, takže se počítám k „nemasařům“, nicméně pochopitelně pokud někdo ryby baští rád, tak má nárok na svých 7 kg denně, což v mém případě byly za rok 2006 přesně dva duháci z dírek, jeden z Ohře a jeden kapřík z Labe pro Kačenky mamku.
Dřív jsem nosil domů víc, ale je to hodně tím, že jsem začal chytat feeder a a ty ryby vnímám trošku jinak.
Přiznávám, že se mi taky stalo, že jsem kdysi chytil v lednu na Skalce kapříka jen lehce přes míru, ale bylo tak strašný počasí a já se na něj tak strašně načekal a „namodlil“, že jsem měl pocit zaslouženého úlovku - a šel do tašky. Doma po okrájení…..víte co zbyde z takovýho chudáka
Jednou jsem taky zabil a sežral lína. To mi bylo asi 12 let a ještě dneska mě to mrzí…
No a jednou jsem taky zabil a sežral zlatou rybku.Chytil jsem na Skalce zlatého jesena a byl jsem z něj tak vydřenej, že jsem se s ním nutně musel pochlubit. Za to se taky stydím.
Ryby lovím s několikaletou přestávkou asi 33 let. Když se podívám zpátky v retrospektivě, tak zjišťuju, že můj pohled na rybařinu, přístup k ní a zážitky které si přináším, se značně mění.
Naučil jsem se i uklízet po druhých (a říkám si, že tím vracím, co jsem kdysi za hodně mlada občas někde zanechal já) a i když to taky nedělám úplně vždy a všude, tak když to udělám, tak ten pocit pak je moc hezkej.
Někdy se bavím tím, kolik bordelu se dá srolovat, naporcovat, zmačkat a nacpat do petflašky. K neuvěření! A žádnej bordel v autě z toho není.
Pamatuju si moc dobře, jaký to bylo, když jsem pouštěl svýho největšího kapra. Nebyl to žádnej obr, ale jeho 82cm a 10kg je můj největší úlovek.
V Lokti na Ohři si musel počkat půl hodiny v podběráku, protože jsem zjistil, že nemám film ve foťáku a jel pro něj na pumpu. Pak jsem ho vyfotil na mokrý trávě a když jsem ho pouštěl, jel až do půlky řeky tak, že ho skoro třetina koukala z vody.
Ono to asi bylo tím, že měl nafouknutej měchýř, ale mě to připadalo, jako když mi děkuje a byl jsem z toho dojatej, že jsem mu jakoby za ten půlhodinovej souboj taky něco dal.
Myšlenka je to sice blbá a kacířská, ale já to tenkrát takhle prožil a bylo mi úžasně.
Pomaličku dojel na půlku řeky, naposledy mávnul ocasní ploutví, klidně se zanořil a šel domů….:-)
Přeju vám podobný zážitky.
Feederův Zdar!
Azbest
