Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Anketa

Která současná politická strana by od vás dostal hlas u voleb?

Celkem hlasů:
5258
Hlasování začalo:
21. 7. 2020
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Váš nejoblíbenější politik od Sametové revoluce?

Kdo, nebo co nás v současnosti nejvíc ohrožuje?

Co si myslíte o současné vlně imigrace?

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Panoramatické Foto

Panoramatické fotografie

      Prodejna v Chebu-zrušena v březnu 2011Prodejna Sokolov

Prodejna SokolovProdejna v Chebu

Prodejna Sokolov

Facebook

Azbestu na Facebooku

Aktuální počasí

Počasí dnes:

18. 4. 2024

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky. Denní teploty 7 až 11°C. Noční teploty 3 až -1°C.

Přehrát/ZastavitDalší

Svátek

Dnes je 18.4.2024

Svátek má Valérie

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Mezinárodní den ochrany památek a historických sídel

Zítra má svátek Rostislav

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 1 2 3 4 5

Navigace

Obsah

 

2010 Závody Pepíků-Krátký rybník-Lanškroun
 
Stalo se 3.-4.dubna 2010, čili o velikonočním víkendu.
Dlouhodobá závodnická abstinence po zimě způsobila, že jsem se nechal vylákat na hodně vzdálený závod, protože Lanškroun skutečně není nijak blízko.
 
.
 
Mapa říká kolem 400km, ale po objížďkách a bloudění, protože uzavírky byly značeny tak blbě a navigace taky tápala, že to vylezlo skoro na 500 km.
Cestou jsem se zastavil poklábosit s Danem, protože jsem ho od návratu z Amazonie neviděl a tak jsem mu musel vylíčiti útrapy a radosti toho výletu včetně situace, při který mi černoši zlomili mušák, kterej mi na tu výpravu půjčil.
Pak jsem vyrazil na další cestu s blaženým vědomím toho, že krmení a živou nástrahu zajišťuje George se kterým jsem měl chytat v teamu.
 
.
 
Mančafty jsou tam dvoučlenné, takže jsme si vystačili a plánovali si, jak si zopakujeme Dubenecký drama, na který vždycky vzpomínáme, jako na jeden z nejsilnějších závodnických zážitků vůbec.
V noci před odjezdem jsem ještě sháněl ubytování, protože se mi nechtělo spát v autě, ani venku.
V Lanškrouně ještě ležel sníh a počasí na internetu mělo značně nejistou prognózu.
Našel jsem tedy nejbližší hotel, ale na můj dotaz ohledně ubytování mi bylo odpovězeno, že je plno a jediná možnost je ubytovna.
Nejsem z cukru a navíc jsem na ubytovnách strávil dost let, takže jsem se jen dotázal, jestli budu na pokoji sám a jestli topí.
Dotčená odpověď zněla asi takto:“Kdybychom neměli pokoj prázdný, tak bychom vám ho vůbec nenabízeli. Pokud nabízíme ubytování začátkem dubna, tak je jasné, že topíme. Bude asi lepší, když si najdete ubytování vyšší úrovně, podle vašich potřeb“.
 
.
 
Trochu mi spadla brada, ale protože bylo asi dvě hodiny ráno, tak už jsem nic neřešil a ubytovnu zkrátka potvrdil.
Napsal jsem ubytovacímu náčelníkovi majordomovi, že  jsem se naspal na sněhu a v dešti na vandrech do sytosti, takže mne jen zajímalo, jakej spacák si mám vzít-pokud bude potřeba.
Zároveň se na ubytovně občas stane, že člověk prostě sám nespí.
Když jsem večer dobloudil na místo, tak byl personál nakonec v pohodě, ale ubytování mělo jisté drobné vady na kráse, které tedy jsou na vině majitele jen zčásti.
Rozhodně není jeho vina, že jsem dlouhej, jak tejden před vejplatou a tak se do normální postele nevejdu.
 
.
 
Jsem zvyklej, že mi přečnívají nohy přes postel, ale komunistická internátní postel s pelestma-to byl problém.
Tak jsme se domluvili, že srazím dvě postele k sobě a budu spát „na štorc“.
Bohužel mi bylo později umožněno zjistit, že pelesti jsou i na bocích, takže to neklaplo a já musel spát na skrčence.
Večer v hotelovém výčepu bylo narváno a jak jsem tam vkročil a spatřil spoustu známých xichtů ,tak mi srdce pookřálo a podával jsem radostně ruku na všechny strany.
Po chutné večeři, za kterou se kuchyně stydět nemusela (kuřecí směs Hawai s bramboráčkama) jsem si dal pivo.
Výběr byl buď 12 Bažant, nebo 13 zelená příšera.
Na zelenou zrůdu jsem si netroufnul a tak jsem vzal Bažanta.
Měl jsem si dát radši ten chlorofyl.
Bažant byl hnusnej a ni jsem ho nedopil.
To mě otrávilo a navíc jsem byl po cestě celkem unavenej a tak jsem se vzdálil na pokoj, že budu radši odpočívat v klidu.
To jsem netušil, že slibovaný topení bude poměrně kámen úrazu.
Prastarý komunistický akumulačky, který pamatuju z ubytoven na montážích sice moc netopily, ale za to o to větší dělaly kravál.
Vrtule fukaru byla asi vyosená a o něco periodicky škrtala, takže vrrrrrrrrrrrr, vrrrrrrrrrrrrrrrr, vrrrrrrrrrrrrrr, vrrrrrrrrrrrrrrr, vrrrrrrrrrrrrrrrr mi bylo ukolébavkou i celonoční společností.
 
.
 
Fakt luxus.
Navíc tam byly zajímavosti typu nevšedního.
Nejvíc mne překvapil nápis nalepený na dveřích záchodu z vnitřní strany, který vypadá takto:
 
 .
 
Usoudil jsem, že klepat popel sice nebudu, ale žádný vajgly za záchod házet nehodlám ani v případě, že je to zde povinnost přímo befélem přikázaná, protože mně nikdo poroučet nebude-natož s výkřičníkama….!!!
Nesvítící světlo, urvaný splachovadlo a mráz na chodbě to už byl jen kolorit.
Za to ale odpadkovej koš, ten byl gigantickej:-))
 
.
 
Tak jsem si naložil na hlavu všechen textil, abych vrčení akumulaček neslyšel, a nakonec jsem dokonce i usnul.
Ráno mě vzbudilo krákání budíku z mobilu, tak jsem si řekl:“Chutě skoč, chutě skoč a vyskoč!“, načež jsem zbaštil velikonoční koláče od maminky, oblékl se, a když jsem vyšel do tý kosy ven a prohrabal auto, dozvěděl jsem se, že jediná teplá mikina, kterou jsem si připravil, odpočívá v klidu doma na posteli…
 
.
 
Tak jsem si oblíknul všechno, co bylo k mání a vyrazil hledat shromaždiště, což se mi povedlo až tehdy, když jsem se pověsil na Kukačky s Kominíkama, co právě mizeli v mlze.
 
.
.
 
Na srazu jsem zaplatil startovný, s chutí zbaštil gulášovku, která byla úžasná, ale to už tu byl i George, kterej náhodou díky nespavosti dorazil dokonce včas a když jsme úspěšně vykradli Novasovi auto s krmením, dali jsme se do míchání.
 
.
 
Během toho nám bylo poznati, kterak se lahváčem protlačuje bonduelka skrze síto a i další různé finesy jsme poznali.
 
.
 
Pak už Pepek Konopásek pronesl úžasnou slavnostní zahajovací řeč a šlo se losovat.
 
.
 
Losovali jsme skoro poslední.
Znalci si povídali, že nejhorší flek je B7 a že je ještě v osudí mezi asi dalšíma sedmi.
Tak jsem rezignovaně dopředu zahlásil B7 a taky jsem ho neomylně vytáhnul.
O losování jsme si s Georgem stříhali v nekonečný serii remíz, ale nakonec mě pacholek udolal.
Losoval pochopitelně poraženej.
Objeli jsme rybník a jali se vláčet krámy před kopec, protože projet tam bylo zakázáno-ku naší škodě, jelikož naše čtyřkolky by si na zimních gumách v bažině smlsly.
 
.
 
Když jsme objevili naše místo, tak jsme skoro zajásali, protože to byl forhont a navíc nebyl tak daleko, jak nás strašili.
Pomohl jsem Jurovi odtahat jeho plavačkový nádobíčko a ujistil se opět, že do plavačky nikdy nepůjdu.
 
.
 
Během přípravy celkem nic závažnýho neproběhlo, protože to byla i po půlroční pauze prostě rutina.
Těšili jsme se na to jak zafunguje konopasí hegeš speciálně na kapry postavenej, ale zázrak se nekonal.
 
.
 
George trpělivě vodil spláveček na děličce a jednou za půl hodiny vytáhl pidicejnka.
Já-bez záběru.
Pak Jirka zapřáhnul kapra a i když to trvalo asi 20 minut, tak ho nakonec udolal a povedlo se mi ho podebrat.
 
.
 
Skutečně pěkný zvířátko, který by nás svou vahou hodně posunulo, protože to byl vysokej lysec tak 50cm, což je na forpas 0,07 skutečně výkon, ale kapr má tady vždycky jen 1500 bodů, takže nic moc.
Já střídal feeder s anglánem,ale bez záběru.
Zkoušeli jsme oba jak červy, tak bonduelku, pinky, patentky a taky rohlík.
 
.
 
Pakjsem chtěl přehodit a když zvedám prut ke ztažení, tak se ohnul a visel tam bojovník.
Vodil jsem ho asi 10 minut, ale miniaturní háček v tlamce nevydržel, takže mi u břehu mávnul ploutví a šel po svých.
V jednu chvíli mi hupsla do kbelíku s vodou včela a když jsem ji vylovil, tak jsem ji posadil na pařez, kterej tam byl vedle, aby se na sluníčku usušila.
 
.
 
.
 
Asi po půl hodině se najednou vznesla a usedla mi na nohu.
Koukala na mě a vypadalo to skoro, jako kdyby přišla poděkovat.
Tak jsem jí řekl, že mi to může příště oplatit, načež kývla a odletěla na mejdan do úlu.
 
.
 
Blížil se konec závodu a naši sousedi měli tři kapry + droboť.
Po signálu oznamujícím poslední pětiminutovku jsem zase chtěl přehodit a stejná scéna-prut do luku a na konci bitevní kapr.
 
.
 
Toho jsem ale v limitu zdolala podebral, takže jsme nakonec udělali v sektoru druhý místo za sousedama, kteří nás o toho mýho spadlýho zmetka pobili.
 
.
 
Pak proběhlo vážení a každej gram byl rozhodující, takže asi není divu, že když jsem po stěhování na Gerge maličko řval, když jsem při přenášení jeho vezírku zjistil, že tam jeden cejn zůstal zaháknutej v siťce…
No nic-to je prostě Jura.
Druhý kolo nebudu sáhodlouze rozpitvávat, protože jsem byl opět bez záběru a tentokrát i bez ryby.
Jirka ulovil jednoho cejnka a to bylo taky vše.
 
.
 
Otráveně jsme sbalili, ale naše vyhlídky ještě nebyly bez nadějí, protože skutečně rozhodoval los a v neděli nás čekalo ještě jedno kolo s tím, že losovat ho bude můj souputník.
Na ubytovnu jsem přijel hladovej a ještě víc unavenej, takže jsem na posteli vsedě usnul a padnul do polštáře.
Probudil mě George telefonem a povídal, ať se za nima přijedu najíst do fajn restaurace.
Tak jsem se přemluvil a vstal.
 
.
 
Dojel jsem náměstí Lanškrounské, kde na mne čekal a odvedl mne do skutečně hezké a vkusně vybavené restaurace, kde se mi líbilo.
Objednal jsem si česnečku, která mohla být výtečná-kdyby nebyla studená.
Pak přinesli Georgovi jídlo, jakési maso na žampionech a když tento alergik na mléko zjistil, že je v omáčce smetana, tak se bez vlády sesunul pod stůl, načež jsem ho křísil poléváním vody z vázy a mlaskavými fackami-které byly i za toho nezváženého cejna.
 
.
 
No tak dobře…neomdlel, ale taky k tomu neměl dalekoJ a ta resuscitace by mě docela bavila. Možná bych aplikoval i jiné, zcela nové metody….např. přošlapávání rokrokuJ))
 
.
 
Restaurace byla opravdu pěkná, ale tomu kuchaři bych dal na ruce španělský palečnice.
Mně přinesli přesolenou kuřecí kapsu s nivou a k tomu ukrutně slaný bramboráky.
Měl jsem ale skutečně hlad, taky jsem nechtěl dělat dusno a silou to do sebe narval.
 
Číšník se chtěl družit a tak se mě zeptal, jestli mi chutnalo.
Chtěl jsem to ukočírovat v míru, ale lhaní mi nejde, tak jsem mu řekl:“Asi jsem si špatně vybral, což je moje chyba, takže bych nechal hodnocení beze slov“.
Bohužel se nechtěl nechat odbýt a dorážel, že mi přece aspoň něco chutnat muselo.
To neměl dělat, protože můj hlas okamžitě zesílil a když jsem mu vylíčil, že všechno bylo studený a přesolený-teda hnusný s výjimkou čaje, kterej byl jenom studenej, tak se dal na kvapnej ústup a byl pokoj.
 
.
 
Po návratu na ubytovnu jsem ještě zašel do hotelovýho lokálu, kde zrovna končila tombola.
Brazilští chlapci z Pardubic vyhráli několik  1,5l petflašek Staropramenu a to se nemělo stát.
Novas tvrdil, coby zaměstnanec pivovaru, že je ta láhev nerozbitná……
Inu když s ní počtvrté jebli o zem, tak puklo hrdlo a reaktivní pohon láhev vynesl do výšky, ze které nás všechny příjemně vysprchovali.
Brazilci se pak ve stoje omlouvali osazenstvu s tím, že za všechno pochopitelně má na triku Novas, páč neměl provokovatJ)
 
.
 
Tak jsem si usušil mobil, foťák, …..no a hadry uschnou samy.
Chtělo se mi jít spát a tak jsem se rozloučil a odešel.
Ale s hrůzou jsem zjistil, že nemám klíče od ubytovny ani u sebe ani v autě, který jsem znovu zpřevracel.
Řekl jsem to hoteliérovi a ten mi dal rezervní-a bez řečí, což jsem kvitoval s povděkem.
 
.
 
Jaké bylo mé překvapení, když jsem našel původní klíče v zámku od pokoje (neztratilo se nic-ani moje úžasný přelomený pantofle), ale zase to bylo dobré k tomu, abych zjistul, že rezervní klíče k pokoji nepasujou, což jsem sdělil obsluze a rozhodl se oslavit celou záležitost jedním Prazdrojem, ze kterého se nějak potom vyklubaly ještě tři a bohužel jsem podcenil situaci.
 
.
"V lokálu bylo útulno:-))"
 
 Protože sedět v lokále s Kukačkama, Kominíkama a ještě Brazilcema….to je věru darebná konstalace, takže došlo taky na panáky-ale zdrhnul jsem včas a výpravě na diskotéku uniknul.
 
.
 
Po spáchání hygieny jsem padnul a spal, coby kojenec.
Ráno stejnej scénář.
Míchání, losování-tentokrát George a taky úplně blbě, odtahání krámů zase na ten prokletej druhej břeh a zase ani čudla-teda sorry…George tradičního pěticentimetrovýho cejnka zdolal.
 
.
 
Za zmínku stojí je pěknej tolstolobik (pokud se o tý příšeře dá říct, že je pěkná), kterej se jednomu plavačkáři zaháhnul při měření hloubky na háček pod anglánem i když tam byla olovnička.
 
.
 
Ale rybář byl šikulák, takže ho zdolal a já si zase zapodebíral pořádnou rybu.
Škoda jen, že to bylo ještě před závodem.
 
.
 
Když jsme pak tahali krámy zpátky k autům, tak jsem zaznamenal několik zajímavostí.
 
.
 
Byl jsem skoro jedinej feederař, protože všichni měli ty halldy tubusů, stojanů, futrálů a dalších krámů.
 
.
 
U výtoku rybníka na česlech stáli dva maníci s hráběma a motykami a jejich celá činnost spočívala v tom, že všechen bordel kterej se na česlech nachytal, přeházeli do vody za právě těma česlama, aby mohl nerušeně potokem pokračovat.
Na mou otázku:“Na co teda ty česla jsou?“ nedokázal odpovědět vůbec nikdo…
 
.
.
 
Inu tak jsem dobalil,odstěhovali jsme i George a odjeli na místo, kde mají rybáři zázemí.
 
 .
 
Z udírny jsem zbaštil krkovici a pak se rozloučil a vyrazil na cestu.
 
.
 
Nejel jsem ještě domů, protože jsem věděl, že Technik s Ladou jsou u jejích rodičů (což jsou moc fajn lidi) na baráku a tak jsem se vydal na nocleh tam.
Lada uvařila skvělej guláš, kterej smazal všechny gurmánský křivdy a voňavá slivovice jejího táty mne uspala stejně spolehlivě, jako rána palicí.
Druhej den cestou domů jsem měl opět nevšední zážitek s kreténem na dálnici.
Kus před Prahou si to mastím v levým pruhu, vůbec se necourám a najednou mi z pomalejšího pruhu skočí bez blikru před auto nějakej kretén s poměrně malým autem.
Stál jsem na brzdě a blikal, aby uskočil zpátky.
Byl to ale hrdina a na just ještě odpověděl sešlápnutím brzdy.
Ne takovým tím bliknutím brzdovek, jak už to kreténi dělají na postrašení, ale natvrdo brzdil.
Když jsem viděl, jak jeho záď mizí pod přídí mýho auta a zaregistroval, že jeho zadním oknem na mně vytřeštěně valí oči ženská a dvě děti, tak by se ve mně krve nedořezal.
 
.
 
Měl jsem před očima následující scénář:
Jak do něj narazím, ztratí stabilitu a začne lítat ze strany na stranu, při čemž bude mlátit do auta v pravo a do svodidla vlevo.
Nakonec ho to otočí v kotrmelcích a já to celý pak rozšmelcuju.
Na závěr do mne vletí zezadu dodávka a dalších 20 aut.
Stál jsem křečovitě na brzdě a vychytával volantem auto.
Zezadu na mě přiletěl kýbl se zbylým krmením, kterej se rozstříknul o čelní sklo, takže jsem měl krmení i v očích a červi okamžitě úplně všude-pár stovek jich bylo.
Můj strážnej anděl, je ale velikej silák a nakonec ten píčus sundal nohu z brzdy…aby ji tam ještě 2x přidupnul.
Nevím, jestli chtěl zabít sebe i děti, ale vůbec netuší, co udělal.
Mimořádně výkonný brzdy, jaký má Q7 nejsou v každým autě a jsem si úplně jistěj, že 90% ostatních aut by mu okamžitě otevřelo kufr, protože rozdíl rychlostí byl velkej.
 
.
 
Nemohl jsem vůbec pokračovat v jízdě, protože jsem se klepal, jako drahej pes, tak jsem zajel ke krajnici a po chvíli se snažil marně nějak vyházet krmení, který je ještě teď v palubce a prostě všude.
Myslím, že v tu chvíli jsem pochopil, jak je možný, že někomu rupne v kouli a někoho zabije.
Myslím, že kdyby tam zastavil taky, tak bych mu narval jeho klíče pod auta do krku…
 
Byl to hnus a já to viděl před očima celou cestu domů.
Navíc to byl jednoznačně komunista, protože takoví debilové jinde bejt ani nemůžou.
No dobře….ještě by to moh´ bejt sociální demokrat.
 
.
 
No ale naštěstí je taky spousta normálních lidí, na který se dá těšit:-)
 
 
 
 
 
 
Petr Hahn

Ahoj-vítej na mých webových stránkách.

Krátce se představím a víc si o mně přečteš na webu v životopisu.

Jmenuju se Petr (to je údajně skála) Hahn (to je určitě německy kohout), ale vlastně všichni, kdo mne znají mi říkají – Azbest. To je přezdívka, kterou jsem dostal někdy kolem r. 1985 na vandru.

Z rubrik na webu vyplývá, že mne baví muzika, příroda, cestování, rybařina (hlavně momentálně feederové závody od r.2004), vodáctví, poezie, psaní, a některé další věci, na které se možná časem i zde dostane.

Mám osobní problém při kontaktu s blbostí, hajzlovstvím, levičáctvím (i když s politikou tak nějak komplet), nespolehlivostí, lhaním, ……bohužel se s tím vším dnes a denně setkávám a občas mi nedá to nekomentovat, nebo si z toho aspoň dělat srandu.

Některé texty, které uznám za zajímavé, vtipné, nebo jinak přínosné otiskuju i od jiných autorů-někdy i z anonymních přeposílek.

Jsem tvor společenský, ale nějak nemám kliku, takže žiju sám.

Stránky už běžely víc než rok na jiném redakčním systému, ale tyhle mi vyhovují více a taky se mi víc líbí.

Přeju příjemný pobyt, a pokud Tě něco zaujme, máš možnost se zeptat, nebo komentovat v pokecu.

Takže……VEJDI