Navigace
Obsah
| MiČR VE FEEDERU NA BEROUNCE VE VŠENORECH 2006 |
|
|
 Na 9.-10.9.2006 byl naplánován třetí díl seriálu MiČR ve Feederu. Na Berounku do Všenor se všichni, kdo ji tam znají (nebo o ní od zasvěcených aspoň slyšeli) těšili, neboť je známa velice slibným zarybněním, malebným okolím a také vzdálenost od civilizace je značně přispívající k pozitivním pocitům-navíc při ideálních možnostech parkování a klidně i spaní.
Sešlo se nás tam při zvědavém ochutnávání řeky docela dost už z kraje léta a zrovna tak v pátek před závodem nás bylo nemálo, kteří jsme se snažili z řeky, souseda, paměti, nebo improvizačních schopností vyrazit nějaké rozhodující informace vedoucí k tomu, abychom o víkendu narubali tolik desítek kilogramů, aby nám to už po hodině závodu v pohodě stačilo k vítězství v sektoru a my si mohli další lov už užívat s klidem.
Samozřejmě je to pitomost,protože každý den je všechno (počasí, voda, tlak, nálada ryb….) jinak a prognózy ohledně zejména čehokoli vezmou za své už v první půlhodině.
 Nojo, ale nezkuste si to. Zvlášť, když to není nijak daleko. Tak jsme poprubovali, nějaké ryby se natahaly a zvlášť Technik měl velice pěkný zážitek při zdolávání kapra kolem 70cm. Podebíral jsem mu jej a fotil a tak vím,že jedno už měl Jirka jisté - o zážitek ho nikdo nepřipraví (viz foto).Před chytáním jsme vytýčili trať,popasovali se s nesmlouvavou přírodou,která si pochopitelně vyhnala křoví a stromy tam,kde jsme je nejmíň potřebovali a s pocitem dobře vykonané….zasedli k prutům. Po zkušebním lovu jsme se rozjeli do svých domovů k posledním přípravám a v posteli pak přemítali o tom,co by tak asi ty nevděčný potvory chtěly xnídani. My jsme zvolili tradičně LORPIO ve složení TTX,Cejn Gold,Cejn řeka,Bisquit tmavý,Melasa a vločka of United Kingdom(prostě pečivo).
Co se týče živé návnady a nástrahy jsme taky šli tradiční cestou-litr červů a po půllitru kukel a žížal.
 Montáže všeho druhu, protože nikdo netuší, co bude fungovat, takže páternoster, průběžný páternoster, průběžná montáž a taky moje oblíbená poloprůběžná korálková montáž od Pepy Konopáska (netvrdím, že ji vymyslel, ale mě ji ukázal první on).Jediné,co jsem ani nezkusil je montáž s forpasem zvednutým ve sloupci, neboť je známo,že se jedná hlavně parmové, cejnové a kaprové pásmo. Ouklejí je tam víc než vody, takže těm je třeba se nějak vyhnout, případně je přesvědčit, že soused to má namíchaný mnohem dobřejší a tam že to pro ně bude to“vončo“.
Po prvním losování jsem zjistil, že jsem nakoupil místo zvané „Pavelkova holá prdel“ (jak mě informoval sám majitel téhož), kde dotyčný prohrává, jelikož ryby nemají důvod se tam zdržovat.
Posilněn a pozitivně naladěn touto hodnotnou informací,j sem objel viaduktem na místo odkud je stěhování přijatelnější a šel si místo prohlédnout.
Na první pohled jsem viděl jen jedno-nebudu potřebovat sedačku. Uprostřed sektoru koukal ze země super pařez. Tak jsem natahal krámy na flek, pokoukal, oho jsem to vyfasoval za sousedy( dneska už si člověk moc nevybere-těch, kteří umějí je spousta) a počkal na kravál ohlašující začátek přípravy.
S machetou jsem se nenadřel, protože tu byli před týdnem hodní a pracovití plavačkáři.
 Sestavil jsem pruty, podběrák, vezírek, stojan na stonfomisky, nechal se prověřit při kontrole pronajímatelem jmenovaného holoprdelního sektoru (tedy Víťou Pavelkou-plavačkovou legendou) a pak se jal připravit krmení. Rozdělit krmení, rozhodnout kolik ho půjde v koulích do vody hned a kolik v průběhu závodu.Stejně tak to pořešit se živou a ujistit se desetkrát za sebou, že žízeň mám na magnezii a ne na pivo, který je tak hnusně daleko. Když jsem konečně ušlapal své vědomí do podoby, že jen magnezia, kterou mám u sebe je ten mok, po kterým prahnu,ozvalo se za mnou:“Dáte si pivo?“.
Prvních pár sekund to vypadalo na kolaps a spálenej harddisc, ale velice rychle se vše zregenerovalo do původního stavu - ŽízeĹ=nutnost dát si pivo. No a tak jsem si ho s velikou radostí a chutí postavil k pařezu, abych si ho minutu po odchodu pivonoše bez jediného loku rozkopnul a nalil do bot…..
Jistěže za to můžou komunisti,ale občas by si člověk fakt připadal jako ktretén sám, kdyby tohle jistotu neměl.
Závod začal tradiční kobercovou kanonádou a pak se začalo chytat. Nahodil jsem daleko a po chvíli přehodil tak do 13-ti metrů.
Nějakých patnáct minut se nedělo vůbec nic a pak se najednou můj prut změnil v ohnutou pružinu a jemně vibroval. Bylo jasné, že tam něco visí a že nesmím sekat. Prut jsem zvedl z vidličky a jemně strčil palcem do bojovky. Ryba si začala brát metry bez keců, tak jsem bojovku vrátil o kousek zpátky, aby si neublížila o protější břeh, případně po něm nevyběhla do kopce mezi chatky (vede tam silnice a mohlo by ji něco přejet).
Trvalo to skoro 10 minut, než jsem ji uviděl a udolal. Krásná parma hodně přes půl metru. Byl jsem nadšenej jak malej kluk, ale hned jsem věděl, co bude následovat - třesavka v rukou bez šance napíchnout červa.
Naštěstí jsem měl nabit prut č.2, tak jsem ho tam poslal a zapálil si spásný cigáro.
Nebylo mi souzeno si ho vychutnat. Další hokejka na sebe nedala dlouho čekat a já páčil druhou parmu jak podle kopíráku. Ta nebyla tak bojovná, takže chataři naproti odvolali pohotovost a pokračovali v kraválení se sekačkama.
 Po umístění krásný hrdinky do vezírku jsem dokrmil místo a nahodil znovu. Záběr následoval ihned po dopadu. To se snad ani nestačila zavřít voda a já měl prut jen napůl zasunutej do držáku. Neuvěřitelný.To už jsem registroval, jak to Marian s Georgem nervózně komentujou a sebevědomě jsem si říkal v duchu: “Konečně to přišlo! Rybačka od začátku do konce. Budu aspirovat na vítězství ve sektoru! Jupíííííííííííííííííííí!!!!!!!“ To se mi letos ještě na republice nepodařilo.
Kluci chytali taky, ale s pauzama, kdežto já nahodil a do minuty jsem sekal.
Čtvrtá parma přišla v zápětí. Byla chudák mírně invalidní, protože měla podivně zalomenej ocas, takže nemohla vyvinout takový odpor a tah ve vodě.
Užíval jsem si to maximálně a těšil se na další dvě hodiny, během nichž nabagruju tolik ryb, že mi bude zdát o čertech ještě týdny.
Jenže chyba lávky. Závod pro mě právě skončil. Ryby se definitivně odstěhovaly k těm dvěma nade mnou,kteří dělali něco líp - kde už zůstaly.
Majitel onoho místa (tedy lesknoucí se řitě bez porostu) mi pak vysvětlil, že u mne není pro ryby nic, co by je tam zdrželo a nahoře že je velká prohlubeň a chytá se tam.
Červi které tam zmínění desperáti bezcharakterně stříleli, zaměstnaly parmy tak, že se tam zabydlely a braly až do konce. Každý jich měl kolem deseti a já děkoval, že jsem se s ničím nezdržoval a vypáčil ty čtyři, než odcestovaly za lepšími zítřky k soudruhům proti proudu.
Do konce jsem se nezastavil. Zkoušel jsem všechno a i na druhé straně na silnici jsem měl půl hodiny nahozeno (co kdyby to vzal nějakej dvoukilovej voříšek), ale prostě-nic. Ani přejezd (ani autem), ani ouklej, ani h…o.
No nic. Trojka je super a jak říká Roman - „do pětky dobrý“.
Večer jsme s Martinem Janečkovým sjeli do lesa, narvali na střechu auta část polesí a udělali po návratu oheň. Tam jsme se pak v hojném počtu slezli a v některých nejmenovaných případech opili (nezachlastáš =……..).
Přiznávám,že ráno bylo mírně krušné,ale taky překvapivě chladné.
Druhý závod byl pro mne ve znamení sektoru mnohem výše, takže jsem se tam přesunul s celou výbavou a pak po vyložení zase zpátky pro kávu, pivo,klobásku, …. no luxus. Luboš (hospodskej od Jelínků z Řevnic) se zase pochlapil -stejně, jako na Grand Prix v Čelákovicích a od rána fungoval, přesto, že tu noc u ohně absolvoval s námi.
Po odhoukání přípravy jsem začal tím, že jsem si do vysoký trávy rozkopnul kbelík s vyčištěnýma červama, čímž jsem tak o třetinu přišel, protože jsem na ně chvíli nevěřícně zíral a když jsem se na ně vrhnul, tak to prostě zachránit nešlo. Tak jsem ty zachráněný dvakrát přesil přes sejto a i se spoustou bordelu, kterej propadal, nasypal zpátky do kyblíku. Bylo jich zatraceně míň i když s bordelem. Po kontrole krmení, když jsem je odnášel do sektoru, jsem je vysypal znova ještě k tomu ve svahu. “Zasr..ý komu….i!!!“ Zvolal jsem v neblahé předtuše, že to ještě není konec….. Nebyl.
Když jsem se úzkostlivě rozhlížel, co by se ještě mohlo podělat, když červů už mám jen půlku, tak jsem si rozkopnul zase pivo a byl klid.
Rezignovaně jsem dokončil přípravu. Zbaštil klobásku, zapil ji výtečnou magnezií, narobil koule, dal do nich pár hrstiček červů, žížaly, kukly, bonduelku a po signálu rozkrmil jedno místo blízko a druhé daleko.
Začal jsem chytat blízko, pak daleko, ale neměl jsem půl hodiny ani potah.
Pak jsem ve střední vzdálenosti za půlkou zasekl a zdolal plotici .Zase nejsem bezrybka, takže teď už to prostě nějak dopadne. Zkoušel jsem různé délky náhozů, ale jen z jednoho místa přicházely sporadické záběry a sem tam rybka. Tak jsem mu zůstal věrný a investoval do něj všechen čas a taky krmení.
Nakonec se to vyplatilo, protože při jednom přesném náhozu jsem zasekl velikého cejna a dovedl ho do podběráku.
Sledoval jsem po očku, co se děje kolem, a věděl jsem, že jsem na tom dobře (aspoň kam oko dohlédlo), ale že to zdaleka na jedničku být nemusí.
Taky že ne. Láďa Hroz,ta hanácká vydra, mě přechytal (myslím) s dvěma parmami a to nebylo všechno.
Výsledek který Feeder Team Fishing-aussie Mivardi MO Uničov ve složení: Hrabal, Hroz a Bořuta udělali byl fenomenální. Ze šesti možných měli jen 8,5 bodu. Neskutečný. Prostě jsou dobrý.
Po vyčkání na zpracování výsledků vyplněné plněním břich nezdravou uzeninou a aut vercajkem následovalo vyhlášení vítězů.
Tak, jako jsme dostali při losování upomínkovou placku, dostali i nyní (jak už se to letos při lepších feederových závodech zaběhlo) vítězové sektoru cenu (tentokrát ne pohár,ale medaili) a ceny byly skutečně luxusní.
Celé to bylo moc fajn. Ryby se celkem nachytaly a parmy jsou tam výstavní - to kdekdo okusil na vlastní prut, montáž i ruce.
Díky organizátorům z FeederKlubu a sponzorům byla úroveň závodu vysoká včetně regulérnosti - protesty se nekonaly.
Jen malá odbočka - za tři roky jsem slyšel už spoustu výkřiků (včetně svých, které jsou ale většinou adresovány komunistům) na téma regulérnost trati případně něčeho jiného, ale protest podaný účinným a smysluplným způsobem (oficiální protest,složení kauce,činnost jury…) ještě ne.
Taky jsem slyšel, jak někdo na závodech fedruje (nikoli feederuje) po kontrole do krmení navíc živou, ale udávání se nenosí a je to problém jak se zachovat (nemyslím teď vůbec republikové závody ve feederu).
Naštěstí nám vyšlo, jako vlastně letos pokaždé, úžasně počasí, takže zážitek byl kompletně pozitivní.
Ještě pořád je na co se letos těšit, tak vzhůru ke světlým zítřkům a dalším závodům!!!
FEEDERžV ZDAR!! Petr Hahn - Azbest |
