Už tu proběhly tisíce komentářů k rozhodnutí Miroslava Kalouska nekandidovat do sněmovny. To rozhodnutí je jen další důkaz, kdo je tu státník, politik a slušný chlap.
Na jedné straně estébák, trestně stíhaný a ve střetu zájmů a jak se ukázalo naprosto neschopný řešit složitější situace, který se drží zuby nehty svého křesla, zatímco všude na světě by už letěl.
Na druhé straně člověk, který se svého postu vzdá proto, aby dosáhl změny na politické scéně, protože změnu volebního zákona, která by napravila nerovnost při získávání počtu křesel, nelze momentálně prosadit. Všichni o sjednocení jen žvaní a nebo chytračí, on koná.
Má můj hluboký respekt. Bude mi ve sněmovně chybět, ale do jisté míry mu to přeju. Sama jsem mu vyjádřila obdiv, jak to všechno snáší, mlátit denně hlavou o zeď, nemoci prosadit vůbec nic a pak vidět, jak myšlenky druhých předkládá ANO a tváří se jako by sežrali všechnu moudrost světa, poslouchat žvásty těch neumětelů, to musí být taková frustrace a nápor na nervy, že bych to nedala. A nikdy si nepostěžoval na rozdíl od těch povznesených idiotů, kteří si myslí, že jsou tam na ozdobu.
Přestože v některých drobnostech s ním taky vždycky nesouhlasím a nevidím v něm pánaboha, má můj respekt a důvěru, věřím že ví, co dělá a moc si přeju, aby mu jeho plány vyšly.
A doufám, že až si trochu vydechne a po nutném odstupu a oddechu se vrátí s plnou silou tam, kam patří. Jak sám řekl, je ještě mladý a na politický důchod má ještě čas. Přejme to jemu a hlavně sobě!
Bohužel doma není nikdo prorokem a na jeho příkladu vidíme, jak snadno se lze stát černou ovcí. Dávejme si pozor na to, čemu věříme a co nám vnucují nepřátelé. Doba čestných soubojů minula, dneska vítězí ti, co ovládají podpásovky a neštítí se ničeho.
