Teď jsem tu roztavenej do běla doslova řval na paní v důchodovým věku.
To jsem ještě neudělal.
Koupila si tu kolem vánoc starou kytaru. Krásnýho minimálně polomasívního Schneidera tak30 - 40 let starýho.
Za 2000kč. Jeho cenu bych šacoval tak někde minimálně kolem pěti a víc.
Moc pěkně to hrálo a jak byla vorvaná deska od trsátka, tak z toho nádherně vylezly léta. Okamžitě jsem si vzpoměl na kytary Glenna Hansarda a Willieho Nelsona s naprosto durch prorajbovanýma rezonančníma deskama.
Chtěl jsem za něj původně tři litry, ale když jsem viděl, jak babičc svítí oči, tak jsem změknu, řekl si:"Udcěláš dobrej skutek, když jsou ty Vánoce" a nechal jí ho za dva. Zahrál jsem jí na to a teta jásala:"To chci, to chci". I my bylo sympatický, že má vkus a ví, co chce.
Ani nevím, kde jsem k němu přišel, ale asi na burze. Dal jsem ho dohromady, nic moc práce na něm nebylo a jen dostal nový struny, možná jsem trochu opravoval mechaniku.
Paní přišla s vychytralým výrazem a jestli si jí pamatuju, že tu kupovala kytaru. Nepamatuju.
No, že toho starýho Schneidera. No tak toho si sakra pamatuju!
A že s ním není spokojená a chtěla by ho prodat. Čul jsem něco nedobrého a tak jsem řekl, že teď mám kytar dost.
Že ta kytara stojí za pendrek a že to byla mizerná koupě.
Už jsem věděl, že bude zle. Paní má důraznou až kantorskou dikci a každé slovo je forma poučení nepovolující odpor, či jiný názor.
Tak jsme se chvíli hádali, jestli to byla koupě dobrá, nebo špatná.
Pak paní vytáhla trumf. Vy jste mi tu kytaru prodal s ladičkou a pod ní byla prasklina.
LADIČKA!!! Dva měsíc jsem jí hledal, až jsem se proklel do sedmýho kolene, že jsem ji musel nechat na nějakým nástroji, co šel do světa. Je to ladička speciálního tvaru, kterej se z hlavy nemusí vůbec sundavat ani do futrálu. Nikde ji nemůžu sehnat.
A že jsem to udělal schválně, abych prasklinu zakryl.
Žádná prasklina tam nebyla, protože nástroje prohlížím a kdyby byla, tak šla s lepidlem do svěrek. A tuhle kytaru jsem prohlížel skutečně s požitkem.
To už mi chytaly saze a paní přiložila, že jsem jí prodal šmejd.
To už jsem jí značně fialovej říkal, že se dál nemáme o čem bavit atd.
Po čtvrt roce? Kolikrát asi někomu upadla? 40 let byla bez praskliny.
Paní do mne šla čím dál, tím důrazněji a že ji mám poslouchat a tak jsem odešel dozadu s tím, že jsem s ní skončil.
"Vraťte seééééé!!!" To nebyla žádost, ale příkaz.
No tak to už jsem chytnul komplet. Dořval jsem jí až ke dveřím a vyhnal jako škodnou.
Za dveřma pořvávala něco o znalci a černým na bílým...
No ty vole!!! Za dvacet let jsem nic podobnýho nezažil. Občas vyrazím nějakýho debila nebo ožralu, ale aby mě takhle vytavila stará ženská, že jsem se skoro přestal ovládat? To ne...
Jen vulgarity jsem udržel v kleci, ale řval jsem na ni opravdu ve zlým. Nejsem na to pyšnej, ale mám svoje hranice.
Dál už jsem nemohl a jen jsem litoval, že to není chlap...
Sensei ze mne radost mít nebude.. 
:-(.
Já bych tu kytaru klidně i zpátky vzal, ale ne pod nátlakem s takovouhle argumentací.
To já nemůžu tomuhle ustupovat a nechat ze sebe dělat špínu.
To jsem prostě na zadních a mám černo.
Kurva, to jsem votrávenej a nasranej...
