Navigace
Obsah
Sláva! Téma Natálka vyčerpáno-vítej Michalko…
Asi mne nikdy nepřestane udivovat úpornost, s jakou se media snaží působit užitečně a lidsky přesto, že ona „lidskost“ je velice často hyenismem v rouše beránčím.
Zejména však je pozoruhodný prostor a dlouhodobost pozornosti, pokud se jedná o dítě romské, či cikánské (ne všichni cikáni chtějí býti nazýváni romy). To je pak hotová exploze „strašlivě důležitých informací a detailů“ a media se mohou přetrhnout, aby právě jejich stanice, či plátek přinesly nejčerstvější nudné, nezajímavé a naopak otravující zvěsti o průběhu záležitosti.
V případě dlouze ponižovaného, mláceného, znásilňovaného a skoro k smrti ubitého (dvěma cikány) Patrika, byl této podstatně horší události věnován jen nepatrný zlomek prostoru a pozornosti.
Natálka již patrně jako multikulturní téma vyšuměla (a že to trvalo) a tak se teď velice hodí unesená Michalka.
Na televizních stanicích je to v součtu několik hodin denně reportáží a zpráv, což by v oblasti reklamy byly miliony a miliony korun.
Koho vůbec zajímá, že rodina nakoupí dítěti komplet novou výbavu včetně kočárku (protože už nemůže být v tom, ze kterého byla unesena)? Jasně-je dobře, že policie zafungovala, kamery zachytily pachatele, dítě bylo nalezeno a zachráněno, takže rodina si jej může po byrokratických obstrukcích vyzvednout.
Zpočátku si rodina pozornost medií snad i užívala, ale teď už i ona je neustálým otravováním novinářů unavená a na cestu jejich doprovod odmítla…oni tam někde ale jistě stejně budou včas.
Jsem si ale jist, že pokud by se jednalo o jiné, než romské dítě, publicita by byla nesrovnatelně nižší a téměř nulová.
Ptám se proč?
Navíc mi přijde (ve světle tvrzení, že romové děti milují a nic nad ně v jejich životě není) zarážející, že matka se vydá pro své dítě na cestu až ráno, když tu možnost má už k večeru.
Že je to skoro 600km? No a? Domnívám se, že takto ukrutně milující matka, by se vydala na cestu ihned bez ohledu na únavu, či jiné nepříjemné okolnosti, protože útrapy spojené s odloučením od úplně malého děcka, jsou nepředstavitelně stresující.
Ale to je asi podle nátury a okolností.
Teď se obávám, že budu ještě dlouhou dobu při zpravodajství přepínat televizi, abych nemusel být nadále svědkem srdceryvných reportáží z návratu a následného několikaměsíčního sledování rodiny, jejího prožívání, stabilizace situace, vývin a vývoj všeho spojeného s onou jistě zlou situací, které sice již pominula a dobře dopadla, ale reportéři budou muset nadále komentovat celou věc s dramaticky starostlivými obličeji a hlasy.
Já situaci rodiny samozřejmě chápu a případné únosce zavrhuji, nicméně…zas tak moc okurková sezona o těchto prázdninách není, aby bylo nutno každý celý den kontinuálně sledovat jednu událost-imrvére a pořád dokola.
Za mne mají media (a jen o ta se v tomto článku jedná) v této věci palec dolů a na výkřiky kritiků a multikulturních fanatiků jsem připraven.
