Bohužek není moc o čem psát, prorože jsem obstál při tom nejdůležitějším, což je rozhodně los (který se mi nepovedl-a za to můžou komunisti), ale také na tuto vodu musí být člověk připraven a zkušenosti hrají velkou roli.

Já tu nikdy nebyl.

Jediné pozitivní bylo super počasí a taky to, že jsem si na ten skoro kilák mohl naložit věci na Sema křeslo, prože jinak bych nemohl pomoct kolegovi a kamarádovi Petrovi Štětinovi z našeho Sema Teamu, který to nalosoval úplně nejdál ze všech.

Sice by bylo logické všechno naložit na Ivču, která by se v těhotenství měla otužovat a posilovat, leč ona se chovala podivně a fyzickou námahu téměř odmítala, jako by byla odlišného názoru :-)))

No prostě to bylo tak.

Nakrmil jsem si luxusně a úplně přesně na místě, kam jsem dohodil i feederem i anglánem.

Pak jsem tam marně pět hodin chytal a kromě trávy jsem nic nechytil.

Teda nejen já. Kolem mne nechytal celkem nikdo až na několik náhodných ryb.

Kromě tedy asi jedné hodiny, kdy ryby projížděli kolem břehu a já se sousedem jsme je krmením zastavili -asi na tu hodinu.

Byl to mladý kluk tak 17 let.

Chytal na úžasnou kombinaci srkačky s olovem a splávku nad tím.

Já nad tím pasquilem kroutil hlavou, ale víc jsem kroutil hlavou nad tím, když na rohlík na tuhle monstrmontáž běhěn hodiny vyndal pět kaprů a tři amury.

Já chytal na stejné vzdálenosti, krmil jsem přesněji, chytal jsem anglána a taky ryb jsem měl víc-kolem patnácti.

Leč-všechno byli sice krásní, ale perlíni, což mi v okamžiku, kdy se hodnotila jen ušlechtilá ryba, bylo mně platný, jak mrtvýmu zimník i se šálou...

Pak ryba definitivně odjela na místa, kde se celou dobu chytalo a kde seděl naštěstí i Petr.

Rezignovaně jsem nahodil kaprák, odklopil baitruner a šel se za ním podívat.

Sěděli s Ivčou na konci startovního pole a já nestačil zírat, když jsem tam došel.

Petr měl po třech hodinách asi 45 kaprů a tahal je na hod.

Ivča byla sedřená už jen z toho,že je nosila rozhodčím na měření a pouštěla je.

Než k němu přišel vůbec poprvé rozhodčí,tak měl v podběráku čtyři a podebíral s ním ještě pátého...

Chytal na waglera ana střední vzdálenosti na propad na kombinaci kuku s červem a nezastavil se.

Několik vteřin po dopadu zmizel splávek a po záseku vypuklo zdolávání.

Bohužel jsem neměl s sebou foťák,takže není zdokumentováno.

Na konci musel mít ruce, jak horník po šestnáctce, ale zase vítězná cena-skůtr, za kus dřiny stojí.

Když jsme skončili a odvlekli vercajk k autům,tak už jsme věděli, že Petr vyhrál a já ač bez bodu jsem se mohl radovat aspoň z toho, že kolega ze Sema Feeder Teamu vytřel zraky všem i když mě byli perlíni k ničemu a byl jsem bez bodu.

Ono totiž jen los zdaleka nestačí.

V Petrově úseku bylo minimálně 15 závodníků se stejnými šancemi a i když se jeho soused neomaleně rozhodl chytat v jeho krmení, tak neměl nikdo z nich nárok a to je o tom, že to někdo umí a někdo jiný jaksi jen čumí:-)

Po klobáse a vyhodnocení Petr přebral hlavní cenu a asi hodinu se laborovalo jak ji kam dopravit, když nemá ani techničák, který mu předají později,ale hlavně helmu, což byla od něho zcela nepochopitelná neprozřetelnost.

Nakonec jsem trochu poměřil jeho auto a rozhodl, že Harleye narveme dovnitř, což jsme s pomocí dvou dobrovolníků opravdu brutálně uskutečnili.

Petrovi gratuluju a Ivče taky, protože se na úspěchu podílela nemalou měrou.

  Petra poznáte podle Sema barev a dokonalého účesu:-)

Krmení Traper evidentně zafungovalo špičkově a v Semě asi vědí,co prodávají.

Fotky bohužel za moc nestojí,za což se omlouvám,ale byl jsem tak z¨mořen,že jsem vůbec rád,že jsem na foťák vzpomněl.