2009 ROZTOCKÝ FEEDERCUP 2.-3.5.2009 Vltava v Roztokách u Prahy.

Na tradiční první oficiální feederový závod v roce se každý těší a navíc Roztocký feedercup má neopakovatelnou atmosféru a půvab-v mnoha ohledech.

Jednak je to krásná voda, není vůbec jednoduchá a většinou jen bez dechu sledujeme na netu zpravodajství o průtoku, protože zjara není nikdy nic jistého. 18.jpg

Dodneška lituju jediného promeškaného závodu zde, který jsem kdysi promarodil.

 

Trať je rozdělena na dvě poloviny po dvou sektorech a v sektoru je 15 závodníků.

Každý chytá jeden den na dolní polovině v kanále a jeden den nahoře na „velké vodě“. 39.jpg

Na kanále je holá pláň bez stromů a křovin, takže pokud se vydaří takové počasí, jako poslední dva ročníky, není nouze o spáleniny jedinců, kteří nejsou vyzbrojeni dostatkem pigmentu, případně mazáním (zde se nejedná o nitrotělní model). 34.jpg

U nás v Sokolově je pigmentu nějak geneticky asi dost…

Voda tam víc táhne a jedná se o regulovaný kus toku, který není tak sympatický, jako skutečná řeka, protože člověk musí koukat na zeď ostrova, ale zase je hodně regulérní.

Zato když projede větší loď, tak máte krmení v Hamburku a můžete začít znova.

Ale je tam fajn a vždycky je proč se tam vydati.

 

Takže jsem se už těšil od zimy a s Technikem, což je můj nový stájový kolega Jirka Smutný jsme o Roztokách hodně komunikovali.

Domluvili jsme se, že si pojedeme už v pátek zatrénovat a sejdeme se u vody.

Druhý kolega Pája Sofron musel bohužel účast odříct, kvůli jakémusi neodkladnému stěhování (viděl jsem ve zprávách šot o tom, že v tu dobu někdo vykradl depozitář na Karlštejně, ale že by v tom byla souvislost…to by byla z mé strany holá spekulace a nekolegiální přístup, tak se o tom ani zmiňovat nebudu).

V pátek navíc byl svátek, takže bylo lze spekulovat, že kamarádů přijede dříve víc a bude s kým se společensky znemožnit.

Tak jsem krátce po poledni naložil auto a vyrazil hlemýždím tempem ku Roztokám.

 

Hlemýždím proto, že se mi z registru na dopravce v poslední době začaly podivně ztrácet body a tak jsem musel zvolit jízdu striktně podle tempomatu a stupidních pravidel dopravních.

Navíc jsem cestou zakufroval, protože když vám navigace oznámí na dálnici, že máte odbočit doleva, je to informace značně překvapující-o to víc, pokud jste před půl minutou minuli sjezd.

Musel jsem tedy dojet až do Práglu ,tam se otočit a na odbočku se vrátit.

Zpátky se naštěstí jede již po opačné straně dálnice a není nutné odbočit doleva přes svodidla.

 

Když jsem dorazil na břeh, tak už spousta lidí byla přítomna, takže jsem jim jen zamával a spěchal za Technikem na kanál, abych neměl neomluvenou absenci a kárný postih.

Ten už seděl a chytal s Piškotem a vedle nich Víťa Pavelka, kterej je neskutečně řezal a chytal ryby takřka na hod. 22.jpg

 

Sotva jsem namíchal krmení a nahodil, tak se po vodě přišourala ošklivá loď, ze který vystoupil podivný mužík a kolegové mi řekli, že je to profesionální rybářská stráž.

Tak jsme si připravili doklady bez obav a v klidu, protože jsme měli všechno v pořádku a zapsaný příchod.

Ten divný člověk chtěl vidět povolenku hned od Technika (jen od něho) a hned mu ji pod vymyšlenou záminkou sebral a nevrátil.

Za chvíli byl přivolán Fanda Koubek a vysvětlil porybnému, že nekoná podle pravidel a ten argumentoval pouze tím, že mu jeho nadřízený přikázal Jirkovi tu povolenku sebrat.

Tím bylo o programu na celé odpoledne pro dost lidí rozhodnuto...

Po čase byla z naší strany přivolána Městská policie, ale ta když se obeznámila s případem a sepsala jej, vyzvala porybného, aby povolenku vrátil.

Ten to odmítl a tak Mětská policie přivolala PČR, která mu zabavené doklady prostě sebrala a vrátila je majiteli, jelikož ani profesionální porybný v práci krást nesmí.

To je zvláštní, že pokud si někdo myslí, že když má na oděvu placku porybného (ještě špatně pověšenou) a služební telefon, na jehož druhé straně káže cosi kdosi, tak že nemusí už nic vědět, myslí si, že jen zabreptá jakési své důvody (byť vůbec nesouvisejí s jeho pravomocemi) a může člověku sebrat jeho majetek.

Hloupá trapná scéna, která trvala asi pět hodin a k ničemu nevedla.

Snad jen k tomu, že dotyčný profesionální porybný možná přijde o práci, protože vůbec neznal své povinnosti a práva, stále jen telefonoval s nadřízenými, kteří jej asi ujišťovali, že on to ustojí-a neustál.

Odtáhnul s dlouhým nosem a je to jouda, protože nechat se po telefonu dirigovat proti policii ve chvíli, kdy v právu sám prostě není, vypovídá o sice obdivuhodné tvrdohlavosti, ale minimálně sníženém intelektu.

Když pak ještě prosil policisty, aby jej pustili, že má někde zamčené auto a musí to do devíti stihnout, tak už se jednalo o jednoznačnou frašku se špatným klaunem.

 

Policie a to jak městská z Roztok, tak i státní se zachovala skvěle a objektivně, což bylo velice potěšující a utvrzující ve víře, že dobrý policista ještě žije.

 

My jsme pobalili vybavení a stáhli se ke stánku, kde už Bromákova úžasná manželka Monika roztáčela svá kouzla.20.jpg

Člověk by neuvěřil, že někdo s tak skvělým talentem pro získání si lidí je učitel, ale vlastně je to úplně dobře, protože tak fajn učitel je jistě dětmi milován a ctěn, což je ten nejlepší předpoklad k tomu, aby ho skutečně poslouchaly a přijímaly to, co jim chce předat.

Tak jsme poseděli, pojedli, popili, poplkali a v očekávání věcí příštích-hlavně zítřejšího prvního kola závodu, jsme se začali rozcházet do pelechů dost po půlnoci.

 

Ke spánku jsem se uložil vedle auta, leč v noci se dostavila taková kosa, že jsem se musel nastěhovat do jeho nitra, což jsem učinil s úmyslem, využít výhod nezávislého topení.

To jsem ještě netušil, že to bude hlavolam takřka neřešitelný.

Po víc, než hodině marných pokusů jsem to vzdal a zachumlal se do spacáku, ale naštěstí mozkovna vydala těsně před usnutím poslední příkaz, takže jsem díky spásné myšlence sáhnul do přihrádky, vytáhnul dálkové ovládání, ztisknul tlačítko s nápisem "HI", načež se ozvalo kýžené hučení topení a pak už jsem spokojen slastně upadl do bezvědomí.

 

Ráno mne vzbudil čilý ruch závodnictví a míchacích vrtaček.

Našel jsem Technika, nafasoval krmení a pustil se přípravy rybí krmě rovněž.

Nejdřív jsem posnídal něco mléčných výrobků a odložil vrstvy textilu, které bylo nutno v noci na sebe nasoukat.

Po zvukovém signálu jsme se shromáždili u stánku, kde náčelník Petr Bromovský držel uvítací řeč a oceňuji, že došlo i na minutu ticha, za zesnulého kamaráda Atillu Barčáka, kterého jsme vyprovodili ještě jednou potleskem a vzpomínkou.

Pak už vypuklo losování a já se dozvěděl, že budu v sobotu lovit na kanálu v B6. 25.jpg

 

Přesunul jsem se tam a pokračoval v přípravě.

Po levici jsem měl Kravaťáka a po pravici Jarina Koninu, kteříž jsou sousedé pohodoví a neužvanění, což shledávám ideálním stavem. 21.jpg

Voda tekla o poznání mírněji než v pátek, takže jsem hlínu do krmení sice přidal, ale ne v přílišném množství (jeden pytel konopasí labské).

Neřešil jsem žádné chemické zázraky, smíchal jsem Traper základ na řeku a do toho cejna s trochou melasy a TTX.

Měl jsem pytlík žížal, 1,5 l červů v mixu a 0,5l kukel z mrazáku, které byly po rozmačkání zamíchány do krmení s hlínou.

Během přípravy jsem nastartoval šest prutů z toho 4x Sema Amnesia (2x pletenka a 2x Dragon Maxima 0,18) 3,90 a 2x Middy Live High Carbon 3,90 (rovněž Maxima 0,18).

Montáže všeho druhu se odvíjely od páternosteru a průběžky. 32.jpg

Břeh byl přívětivě nezarostlý a levicoví demonstranti po břehu nekorzovali, takže mačeta ke slovu nepřišla.

Krmítka jsem zvolil v hmotnosti 30g, což se nakonec osvědčilo a na jeden prut jsem zavěsil krmítko na červy.

 

S prvním signálem jsme začali krmit.

Nastřílel jsem nějaké koule na prostředek toku a pak jsem zakrmil místo pod nohama asi na 6m.

Na obě místa jsem přidal pár dávek slepených červů a pak už jen čekal na druhý signál, který to celé definitivně spustí.

Po jeho zaznění letěly do vody montáže s krmítky a bystrost smyslů byla přepnuta na nejvyšší citlivost.

Netrvalo to ani pět minut a Kravaťák páčil první rybu.

Já neměl záběr celou první hodinu a říkal jsem si: „Hm, to ta sezona moc pěkně začíná…“ 33.jpg

Napravo za Koninou seděl Kyslík a za ním Petr Funda.A právě tam jsem zavětřil, že bude opravdu zle, protože jsem ho viděl 2x házet do vezírku takovou hodně velkou placatou věc, o níž jsem byl bohužel pevně přesvědčen, že vím, oč se jedná.

Stále jsem krmil místo u břehu, ale zatím jsem v něm chytat nezkusil, tak jsem usoudil, že pomalu nadchází čas pro nouzové řešení-ukecávání drobotě, abych nezůstal bezrybkou.

Hodil jsem tam tedy další hrstku červů a připravil si prut.

 

Po stažení prutu házeného na dálku jsem jej odhodil do krmného místa a pohodlně se uvelebil, protože jsem si přikázal dat tomu i tady čas, když jsem byl na dálce trpělivý s bakulí žížal, na které kašlali všichni mrmláci v povodí Vltavy a to snad až po Soumarský most na Šumavě.

Jenže po pár sekundách se dostavil divoký záběr doprovázený tancem Amnesie v rytmu čardáše.

Po zaseknutí jsem s uspokojení zaregistroval, že se o ouklej nejedná a zdolal krásného jesena kolem půl kila váhy.

Neváhal jsem, místo znovu provnadil a nahodil znovu.

Do dvou minut stejná příhoda a tak jsem si řekl, že ten Pavelka to prostě opravdu zná. 50.jpg

Jeseni jsou dost bojovní a tak se voda asi slušně rozplašila, takže na každý další záběr jsem čekal déle.

Vydoloval jsem ještě pěkného tlouště a několik záběrů neproměnil.

Pak jsem jednoho netrefil dostatečně on mi po pár vteřinách spadnul.

Záběry se pak změnily na nesekatelné ťukanečky, takže po půl hodině jsem toho měl dost a začal zkoušet zase dálku, za což jsem byl odměněn dalším jesenem, ale pak bylo zase po všem.

Začal se mi kroutit forpas a za chvíli z něj byla paruka, tak jsem vyměnil prut a forpas vyčenžoval za nový, který jsem ale navázal na obratlík, což pomohlo.

Ovšem jen proti zkrucování vlasce-záběry se nekonaly.

Na poslední půlhodinu jsem se tedy vrátil ke břehu a výsledkem byl ještě jeden, poslední jesen.

Kam až jsem viděl, nikdo nijak drasticky nechytal.

Jen Jarda Konina vypáčil krásného cejna a občas někdo něco ulovil.

Ke konci jsem už zkoušel zoufalosti, jako třeba 40g kapku a nához metr od protějšího břehu.

Zbytečně a tak už jen počkat na závěrečný signál a byl šlus.

 

Byl jsem dost našponován, jak to dopadne při vážení a tak jsem šel naproti rozhodčím, abych viděl, kolik kdo navážil.

Předtím jsem se byl ještě podívat nahoru na kraj sektoru, kde seděl na forhontu Seleke, kterýžto před závodem hlásil, že jsme spolu ještě v sektoru nechytali a že si přijel pro můj skalp…

Chápu, že má bohatě kudrnatá kštice by pro něho už jen svou vizuální kvalitou byla hodnotnou trofejí, ale jeho podivně otrávený výraz o získání drahocenného fetiše moc nevypovídal.

Podivil jsem se, neboť na fořtu se chytá nejlépe (i na horním se jedná o výhodu, nebo….?), ale když vytáhnul naprosto prázdný vezírek, pochopil jsem, že ze stahování mého účesu z hlavy to tentokrát nebude tak žhavé.

Zato Čugi, chytající pod ním, mi hlásil asi devět ryb a tak mi spadla brada, protože zatím jsem věděl, že mne určitě přechytal cejnobijec Petr Funda.

To potvrdila i váha a jak jsme se k Čugimu blížili, stoupala má hladina adrenalinu.

Když pak z vezírku do saku vysypal dvě podvyživené čudly, zřejmě dovezené v kapesním akváriu, tak se mi notně ulevilo, což jsem podpořil několika peprnými slovy na jeho adresu. 1.jpg

 

Skvěle!

Dvojku bych na 2,70 kg nečekal a tak jsem byl velice spokojen.

O to víc, že vítěz sektoru měl asi 8 kg, takže žádné vítězství o deko se štěstím.

Slunce, které mne celou dobu opékalo, protože deštník jsem po nějaké době musel dát pryč, aby mi nepřekážel, mne dost unavilo a tak jsem s balením nepospíchal a chvíli pak ještě rybařil.

Při tom jsem se rozhodl vyklidit si kabelu na cajky, protože mi do ní před týdnem zdrhli červi a všude byly kukly, takže jsem netoužil po plném autě masařek, když tento stav mohu pílí eliminovat.

Navíc jsem potřeboval udělat montáže a tak jsem se na břehu zdržel ještě asi dvě hodiny po odjezdu ostatních.

Přišli mne navštívíti Seleke s Míšou a malým Selekátkem ještě v embryonálním stavu, takže jsem měl i společnost a uteklo to.

Po přesunu na základnu jsem si dal u Moniky skvělé masíčko na roštu a odpočíval.

 

S večerem vypuknul dokonalý večírek, na kterém jsme se bavili do skoro ranních hodin a od smíchu nás bolelo lecos.

Jako motoristickou vložku mne Čugi hecnul, jestli vyjedu autem stráň, kterou se mi loni zdolat nepodařilo.

Klaplo to na počtvrté a já se dodatečně omlouvám Karymu s rodinou, protože jsem startoval (pozadu) u jejich stanu…

24.jpg

Po mnoha hodinách a přípitcích na Atillu jsme ukončili kulturní činnost, Monika nás zahnala spát a zhasla.

Já zalezl do auta přemístěného na břeh řeky, zatopil, svědomitě se zamknul a usnul.

 

Ráno mne čekaly značně horké chvilky.

Když jsem se vzbudil, tak jsem pochopitelně potřeboval značně čůrat a tak jsem hned chtěl ven.

Jenže jsem se v autě zamknul dálkovým ovládáním a teď jsem ho nemohl najít.

Několikrát jsem se prošacoval, prohledal dostupná místa,kastlíky,přihrádky……začal jsem blednout.

Bylo sice jasné, že klíče musejí být uvnitř se mnou, ale byly jen uvnitř.

Se mnou ne.

Navíc se do tmavého laku začalo opírat slunce a v autě stoupala teplota dost rychle.

Měl jsem žízeň, jako trám, ale nepil jsem, protože jsem neměl vyřešen záchod. Zpřevracel jsem celé auto a marně.

Začal jsem spřádat katastrofické scénáře o tom, jak vyliju do auta petflašku vody a do ní umístím moč.

Zkoušel jsem pochopitelně všechna tlačítka na dveřích a všude možně.

Zřejmě pokud se zamkne dálkáčem, odmítá to cokoli jiného poslouchat.

Pak jsem zahlédl kousek ode mne Technika, jak hledí do kraje.

Začal jsem řvát a mlátit do okna-abych aspoň s tím nebyl sám.

Technik nadále hleděl do kraje a - pak zamyšlen pomalým krokem odkráčel…

Na pokraji šílenství jsem sáhl do kapsy pro nůž s tím, že budu uvažovat, které okno jeho patkou vymlátím.

Místo nože mi do dlaně vklouzly klíče s dálkovým ovládáním a přívětivě zacinkaly:“Dobré jitro, jak ses vyspinkal?“ 2.jpg

 

V té samé kapse, kterou jsem asi desetkrát prošacoval....

Neztrácel jsem drahocenný čas řešením, kdo mi to spáchal a po cvaknutí vyjel ven, jako štika s vulgárním slovním doprovodem.

Venku na mne s údivem civěly dvě bobkařské rodinky a tak jsem prchnul k nejbližšímu stromu, abych mu tělní tekutinou vážně poškodil kořenový systém podemletím.

Myslím, že se i povážlivě naklonil.

 

Tak teď rychle vynadat Technikovi, že mne neslyšel a nezachránil, pobrat od něho živou a krmení, něco sníst, nalosovat, přestěhovat se do sektoru, namíchat a začít s přípravou. 29.jpg

Při losování mi Valdéz s tajemnou tváří sdělil, že mám forhont na céčku, takže jsem mu ve svém ještě zmateném stavu uvěřil ten forhont a až za chvíli mi docvaklo, že C12 je právě uprostřed mezi oběma forhonty i když v „céčku“ poslední.

Proklel jsem ho tedy do pátého kolene (forhont jsem vlastně ještě nikdy plnoprávný nenalosoval) a pak na místě zjistil, že po levici mám opět starého známého souseda Kravaťáka-stejně, jako včera.

Ten mi kamarádsky uhnul s autem, abych i já mohl mít auto za sebou a dali jsme se do práce.

 

Po večírku jsem sluníčko cítil poměrně značně a taky to bylo třetí den po sobě, ale nedalo se nic dělat.

Navíc mě bolela kedlubna a vůbec jsem byl zralej na lázně.

Ještě že Honza Kuku sedící za Kravaťákem, který je na podobné věci vybaven (ale proč vlastně, když nepije..?), mi donesl jakýsi prášek, který mi údajně pomůže a tak ať ho vycucám, ale pozor trochu víc to šumí.

Měl jsem v tlamě jak na Sahaře, takže se chvíli nedělo vůbec nic, jen jsem cítil mírně sladkokyselou, příjemnou chuť.

Neuvědomil jsem si, že když ji cítím já, tak ji cítí i moje chuťové pohárky, které si najednou objednaly ve slinných žlázách urgentně větší množství tekutin.

Neřešil jsem sliny ani prášek a dal se do práce, což jsem značně podcenil. 31.jpg

 

Sliny přibyly rázem a v mý tlamajzně zalily inkriminovanou piluli o průměru tak 3cm.

To se pak stalo, bylo jak z divokýho kreslenýho filmu.

V mý ústní dutině došlo k explozi, jako když se hodně namíchne Krakatoa (sopka).

Pěna mi najednou vlítla do krku, takže jsem se rozkuckal sotva dechu popadaje, zároveň mi ten výbuch vykloubil sanice a praštil mě bradou do hrudníku.

Pěna mi vystartovala nosem a ušima, nafoukla mi slinný žlázy tak, že bych se ani utopit nemohl a z očí mi vystříkly slzy, jak z fontány.

Když jsem po půl hodině zase začal vidět, slyšet a trochu i cítit, nasadil jsem si zpátky vykloubenou čelist a pozorně se podíval po Honzovi.

Vůbec si mě nevšímal a matlal si tam krmení.

Rozhodně to tedy nebyl úmysl, či zákeřnost, protože v tom případě by se momentálně válel smíchy na zemi zamotanej do montáží a propíchnutej vlastní fenclovkou.

3.jpg

Ani jsem nikomu radši nic neříkal, protože by někdo mohl znevážit počet mých maturit a to by mohlo zásadně ovlivnit průběh závodu, jelikož s prakem to docela umím.

Tak jsem si povzdechnul a pokračoval v přípravě.

Věděl jsem, že na horním úseku se chytá daleko a tak jsem po signálu stejně, jako ostatní, začal střílet koule na co největší dálku.

 

Ke břehu jsem pro sichr hodil jen dvě hrsti krmení a pár červů. Po druhém signálu jsme nahodili, každý kam až mohl a čekalo se, co se bude dít.

Nedělo se nic moc.

V první půlhodině jen můj soused po pravé straně vytáhl dvě ryby, ale byl už v jiném sektoru, takže mne to moc nezajímalo.

Pak vytáhl rybu Kravaťák a po ní druhou.

Po čase Honza Kukačka vyheveroval cejna jako Václavák a já se jich zeptal, jestli jsem skutečně poslední bezrybka v sektoru. 4.jpg

Na odpověď neměli čas, protože chytali ryby.

Tak jsem se rozhodl, že trpělivost, žížaly a dlouhý náhozy jsou zase špatný zbraně a nablížil se ke břehu, kde jsem nepřestal krmit i když sporadicky.

Okamžitě po náhozu záběr a jesen, jako poleno se stal konečně dočasným obyvatelem mého vezírku.

Nemohl jsem uvěřit tomu, že zase tak blízko klidně baštěj bez zábran a na dálce ani noha, ani ploutev.

Začal jsem břeh intenzívně pochytávat a během 40-ti minut jsem měl šest jesenů, z nichž každej měl přes půl kila bohatě.

 

A pak jako když utne, záběry skončily a ryby byly pryč.

Vůbec netuším, čím to bylo, ale scénář byl hodně podobnej, jako v sobotu.

Šel jsem tedy na dálku zpátky a na první nához jsem vyloudil malého proudníka tak 15 cm.

Vydržel jsem tam tak půl hodiny, ale bez efektu, tak jsem se několikrát k břehu vracel , ale stejně, jako v sobotu jsem měl po hostině jen nesekatelné drbanečky.

Na dálce to ale nedělalo vůbec nic, tak jsem u břehu zůstal a zintenzivněl krmení.

5.jpg

Najednou hokejka a další jesen.

Opět začali poctivě brát a já jich během půl hodiny zdolal zase 5-6.

Během té doby zaseknul Kravaťák kapra a nějakou dobu se s ním u břehu přetahoval o forpas 0,10, takže když ho nakonec dostal do podběráku, byla voda u břehu pěkně rozbombardovaná, ale ryby odjely jen na chvilku a vrátily se.

Jakmile ale zazněl signál ohlašující posledních pět minut, už jsem o rybu nezavadil.

Zjistil jsem, že jsem naházel do vody všechnu živou, ale krmení mi zbyla půlka.

Doufal jsem, že souseda vlevo jsem zdolal, ale Kukačka měl dvě lopaty a k tomu další ryby, takže tam byla hrozba značná.

Nakonec vážení ukázalo, že jsem měl o kilo a půl asi víc, ale zato mě pořádně seřezal David, kterej páčil cejny jedna radost.

6.jpg

Z druhý dvojky jsem měl ale opět radost a dal se do balení, který mně totálně vysoslo ve spolupráci se sluncetem.

V autě jsem měl ještě nesbalenej spacák a matračku, takže galeje, ale radost z výkonu a případná šance na pobyt na „bedně“ mi všechna pracovní muka vynahrazovala.

 

Docela dlouho se čekalo na vyhlášení a my netušili proč, protože jindy to kluci ve spolupráci s Radankou měli vždycky v cukuletu, ale pak jsme zjistili, že oni jeli pro nádherný dorty, který dala do cen Bromákova cukrárna Růžový slon.35.jpg

Byly roztomilý a ten co jsem si přivezl já, za celkový druhý místo, už jsem skoro celej sežral.

(to platilo jen první den-druhej den už byl sežranej i s krabicí-pozn.aut.)

 

Za ženy vyhrála „Káčule“ Kačka Bechyňská a to, že chytila v každým kole rybu na prvním závodě, se nepovedlo zdaleka každýmu, takže v ženách sice neměla soupře,ale pobila zase dost chlapů . 54.jpg

 

Za dorost mladej Štěpnička, kterej to dlouhodobě slušně řeže. 57.jpg

 

 

 

V hlavní kategorii dospělých vyhrál na celý čáře Kája Staněk, kterej jako jedinej dal dvě jedničky a všechny nás přejel, jak Pendolino. 69.jpg

Já byl druhej a třetí můj stájovej kolega Technik, kterýho jsem porazil o půl bodu,což byla moje spása,protože měl minimálně o půlku váhy víc,že já,  takže zde bude asi na místě notoricky známej citát z Jáchyma:“….zřejmě slušnej oddíl…“ :-))

Tak si myslím, že jsme do sezony vykročili dost dobře a teď už jen pokračovat. Na celkovým druhým místě jsem v Roztokách skončil potřetí a tak už snad bych někdy mohl udělat na bedně i jinej výsledek-třeba bronz, nebo ještě jinej…? Smajlík!!! 67.jpg65.jpg

 

Musím podotknout, že na mém úspěchu se rozhodující měrou podílí naš skvělej maskot a vrchní chemik-autor nezbytných "nunancí" Víťa Pavelka, kterého jsem sledoval v pátek na tréningu a přivedl mne na měkolik myšlenek. 

Jeho nebýt, tak jsem letos s největší pravděpodobností skončil podobně, jako Seleke, velký skalpinista, jenž dokázal nemožné.

Prohrál i s Piškotem, který první závod víceméně prochrněl po náročném pracovním týdnu zmožen náručí přírody a do druhýho vůbec nenastoupil,jelikož musel v neodkladné záležitosti odjet.

40.jpgA tak si říkám:"Seleke,neudělal sis tu poličku na poháry moc velkou?":-)))

....já vím - svině rejou,asi bude hezky.

Kéž by bylo:-). 71.jpg

62.jpg

Závěrem chci velice důrazně poděkovat organizátorům, tedy Roztockým Vydrám v čele s Petrem Bromovským, Valdezem, Bobika,Pájou, ale taky sponzorům, tedy Feederklubu a bráchům Štěpničkům, čili Maso Třebovle a v neposlední řadě Monice a jejímu mančaftu ve stánku, kterej byl naprosto žůžovej.

 

 

 

Jenže vždycky, když Roztockej Feedercup skončí, tak si uvědomím jednu zásadní a dost nepříjemnou skutečnost.

 

Že zase celej rok nebude…

 

Co se dá dělat?

 

Nic.

 

Jet dál a stejně si užít i další závody A k tomu přeju všem hodně štěstí.

 

Feederův Zdar! 8.jpg