Dnes mi přišel smutný mail.

„Ahoj Peťo , včera večer náhle a bez bolesti nás nečakane opustil jeden super človek a kamarát Atinko Barčák.

Deň predtým som bol s ním na rybách.

Skurvený život ....

Milan“

P.S. Peťo , Atinko musel byť velmi vynímočný , museli sme ho mať strašne radi  pre jeho povahu a charizmu ,čo sme si nikdy neuvedomili, asi preto že slovo konflikt mu bolo cudzie,  jeho odchod ma zobral a nepatrím k citlívým.

A úplne madorazil jeden chalan z ligy, ktorý mi povedal že jediný Atinko si z nás všetkých spomenul na to že má sviatok a aj ked neboli bohvieaký kamaráti tak asi 3 hodiny pred smrťou mu zablahoželal.

Taký bol Atino

S těžkým srdcem jsem odpověděl.

„Do piči!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Hned jsem volal Čugimu. Zvednul to a říkal, že mi zrovna šel volat…

Mám před očima Atillu, jak nám udržoval oheň, když jsme byli na večeři v tom hnusným hotelu s otráveným rumem (na Dunaji).

Vrátili jsme se i on tam spokojeně přiopilej postával, přikládal do ohně a usmíval se.

Byl tak fajn sympatický a nevím proč, zase neumřel nějakej hajzl,ale super člověk.

Domluvili jsme se s Čugim,že v sobotu pojedeme někam na ryby a budeme pít na Atinka kar.

Děkuju za zprávu kamaráde.

Azbest“ 

Atilla byl hodný a bezkonfliktní chlapík,od pohledu sportovec veselé mysli a čistého srdce v plné síle.

Jsem rád, že jsem s ním mohl prožít aspoň ty dva dni.

Jeho úsměv byl upřímný, pohled bezelstný a rovný.

Byla radost, být v jeho společnosti je mi hluboce líto těch, kteří ho znali opravdu zblízka a dlouho, protože je to ztráta nenahraditelná a trvalá.

A TAK VZNÁŠÍM PROTEST !

Protestuju proti tomu, aby bezdůvodně odcházeli takoví lidé a zůstávali s námi na světě zástupy sviní a hajzlů.

Nikdo ať mi nikdy nic nepovídá o boží spravedlnosti, protože podobné nesmysly dobré jen k manipulaci lidí prostě neposlouchám a vím své.

Protestuju proti tomu, že ten kluk musel odejít na kraji rybářské sezóny, na kterou se těšil, jako my všichni a zasloužil si ji.

Je to chlap, který má úžasnou cenu a všichni ho mají rádi. Píšu tu větu vědomě v přítomném čase, protože stejně jako všichni ještě odmítám přijmout skutečnost, že už se s ním nesetkám.

Není to lehké, ale pokusím se skončit jinak,než brekem i když se nestydím za slzy, přes které skoro nevidím.

Atinko,

Ty už lovíš ryby v oblasti nekonečných zelených plání, v kraji krásných řek a čistých jezer.

I tam Tě budou mít všichni rádi, ale Ty koukej myslet taky na nás a najdi nějaké dobré fleky.

Až najdeš tu správnou regulérní trať, tak nám tam napíchej jmenovky a jednou se tam všichni sejdeme na další společný závod.

Doufám, že Ti natrhnu triko a večer si dáme pivko a hruštičku.

Stano bude vyprávět paragánské zážitky, Milan nás bude štengrovat jak nás přechytá s tajným krmením, Čapica bude dělat kravál a občas spadne do vody, Peťo na nás bude koukat shovívavě střízlivým pohledem, jako na nezvedené děti a já Ti konečně zahraju na kytaru (Čugi bude určitě hlasovat pro Wish You Where).

Tak se tam měj a zjisti prostředí.

Je dobrý jít někam, kde už je kamarád, kterej to tam zná (smajlík)

A Vy se kamarádi držte.Čas pomůže....