Jsem asi trochu škodolibý, ale tahle zpráva mně opravdu vyloudila úsměv na tváři. V Košicích se prý bourá romské ghetto, sídliště Luník IX. Protože prý Romové, kteří tam žili, nemají kam hlavu složit, z velké části míří prý do Belgie. A to je vlastně dobrá zpráva. Myslím si, že je nejvyšší čas, aby všechny ty bruselské moudré až přemoudřelé hlavy, které bez přestání do zemí, kde jsou s Romy „tak trochu“ problémy, vysílají cosi o údajném rasistickém přístupu majoritních společností vůči právě Romům, aby sami a na vlastní kůži poznaly ono pověstné romské kulturní obohacení.
Chudáčci – je to námaha tahat se s tolika zlatem
Jsem dost zvědavý, jak si s tím nadělením, které se na ně v Bruselu chystá, poradí všichni ti komisaři a komisařky pro lidská práva a práva menšin, či co já vím, jak se všechny ty jediné moudré funkce jmenují. Obzvláště se těším na to, zda některé bruselské komise nepřehodnotí po nějakém čase soužití se slovenskými Romy svůj názor na jistou zeď v Košicích. Konkrétně na Slovensku se prý peníze z dotací EU na pomoc právě Romům všelijak zneužívaly, a používaly k úplně jiným účelům, než na jaké byly z Bruselu uvolněny.
No, nevím, je to možné. Co je ale naprosto nemožné, je to, aby sebevětší peněžní částky Romům vysvětlily, že není správné stlát si pod okna doslova hnůj, že je nutné udržovat alespoň základní hygienické návyky. Když se podíváte na fotografii právě ze sídliště Luník IX. asi vám nemusím vysvětlovat, co mám přesně na mysli…
Není to tak dlouho, co se do vedlejšího vchodu v našem domě přistěhovala romská rodina (táta, máma, tři děti, babička, a podle věku nejspíše teta dětí) do pronajatého bytu v přízemí. Po pár dnech od jejich přistěhování se přímo pod jejich okny na chodníku objevily tu kousky zbytků nějaké zeleniny, použité houbičky na nádobí ve značném stupni rozpadu, obaly od všeho možného, střepy i celé skleněné lahve, kosti z kuřat a jiných zvířat, papíry, vajgly, dámské vložky a Pet-lahve ani nepočítám. Nejprve jsme si mysleli, že ten bordel pochází z vyšších pater, kde jak jsme věděli, byly nejméně dva byty také pronajaté, a kde bydleli sice neromové, ale už na první pohled tak trochu „zvláštní“ lidé.
Říkali jsme si, že přeci není možné, aby byl někdo takové prase, a stlal si takový nepořádek doslova metr od okna. A ono ano, je to možné. Paní, co se okolo domu stará o pořádek, najednou nestíhala. Protože romská rodina pronajímateli bytu neplatila tak jak měla nájem, protože dělali bengál i uvnitř domu a bylo na ně pár stížností, majitel bytu je vypakoval.A víte co se stalo?
Bordel pod okny paní, co se stará o pořádek okolo domu, odhrabává sníh atd., uklidila a… a protože už ta romská rodina byla pryč, a přestože ve vyšších patrech dále přebývají ti „zvláštní“ lidé, nepořádek ustal. No, asi se přestěhoval spolu s tím z Luníku IX. do Belgie.
Jak už jsem psal včera v jedné z diskusí, s romským přístupem k životu a k hygieně jsem se měl možnost asi nejvíce seznámit během vojny. Když jsem působil jako výcvikový instruktor-velitel družstva v přijímači, měl jsem na dvanáct kousků bažantů pět cigánů. Jen tři z toho uměli jakž-takž normálně psát, číst jen s obtížemi, jeden nikdy neviděl kartáček na zuby, a všichni už ve cca dvaceti letech byli ženatí, s nejméně jedním dítětem. Všech pět se divilo, že se ostatní kluci – bažanti, večer po výcviku alespoň v té studené vodě, co jsme tam měli, umývali. Když jsem s nimi po měsíci skončil, uměli se alespoň pravidelně oholit a umýt. Dá se říct, že to pro některé z nich byl větší šok, než když jsem je učil pořadové cvičení.
Doufám, že tyto informace zdejší redakce rozdýchá, neboť nejde o nic jiného, než o čistou skutečnost, jak jsem ji na vlastní kůži zažil. Jak už jsem psal v úvodu, nemohu se v případě tohoto údajného exodu Romů do Belgie, na adresu Bruselu ubránit jistému škodolibému pousmání.
Zdroj: Blog autora
