Zrovna mírumilovný mnich tak rozvíří českou politiku! Vlastně je to dobře, aspoň je jasné, komu člověk, který by neublížil mouše, tolik vadí. Kdo už toto nevidí, nevidí nic. I kdyby člověk byl nakrásně nácek, tak by mu muselo přijít jako chucpe, že se před Hradem může producírovat Konvička, lokální hater, kterému leckdy dělá Zeman spoluřečníka, ale dalajlama, světově uznávaná a vážená osoba, nikoliv. Konvička, který vyzývá k nenávisti a agresi, může mluvit volně, dalajlama, který vyzývá k míru a toleranci, nesmí. Hezky jsme to dopracovali, paní mámo, jen co je pravda.
Často mi bylo vyčítáno, že slyším trávu růst. Nyní jsme v situaci, kdy už nás možná přerostla − čtyři nejvyšší ústavní činitelé se klepou strachem před Pekingem a nezvykle rychle vydávají společné prohlášení, jen aby se zástupci komunistického režimu v Číně náhodou nenaštvali.
V jiných věcech jsou to spory na měsíce a nyní, ejhle, shoda za den. Vskutku, kdy naposledy bylo nějaké společné prohlášení na takovéto úrovni?
A odkdy naši čínští přátelé neví, co je oficiální stanovisko ČR, že je v tom musíme utvrzovat tiskovou zprávou? A to nestačí, že dalajlamu nepřijal premiér a prezident, to se ještě musí psát oficiální dementi, jen tak pro jistotu? To nestačilo napsat ambasádě, že naše přátelství trvá, to bylo třeba to dávat do tiskové zprávy? Tak si to čínská strana přála? A to budeme podobné stanovisko vydávat, kdykoliv se od oficiální linie odchýlí prezident Zeman, a že se to stalo mnohokrát? A proč nemusíme Číně vysvětlovat Zemanovu podporu Konvičky? A co je komu ze zahraničních mocností do toho, s kým se kdo setkává? A i kdyby nás čínský obchod mohl obohatit o 20 procent nebo 50 procent HDP, jakože ne, stojí nám to za to?
Kdysi jsme se modlili, spolu s Martou a Komenským, ať se vláda věcí tvých zpět navrátí. Jistě jsme tím nemysleli to, že svobodné zemi budou kvazitotalitní velmoci vyhrožovat či diktovat, s kým se máme bavit a s kým ne. Anebo − což je ještě horší − se klepali strachem ještě předtím, než to udělají, co kdyby náhodou.
Kdybychom jako vláda vydali stanovisko, ve kterém chceme nezávislost Tibetu (což nepožaduje ani dalajlama), byla by to jiná − zde by se čínskou zúčastněnou stranu informovat hodilo. Ale setkání s mnichem? To jsou naši čtyři nejvyšší tak preventivně předpřipostrachovaní, že píší takováto prohlášení?
Daniel Herman to řekl správně − jaký vztah, osobní či profesní, je založený na výhrůžkách a strachu?
A přesně právě proto je dobré být v EU a v NATO, abychom se šikany nemuseli bát. Abychom nikomu nemuseli vysvětlovat, s kým se kdo setkává. Společný postup EU, na kterém se sami podílí (žádný diktát), našim vladykům vadí, ale diktát z Pekingu a Moskvy je fajn? Není už to trochu moc průhledné? Kdy nám naposledy podobně vyhrožovala EU nebo USA? A kdy se stalo, byť jednou, aby postoj prezidentů suverénní země Klause nebo Zemana byl odlišný od Moskvy a Pekingu, byť jen o milimetr?
Křičí proti neexistujícímu diktátu Bruselu, který používají jako kouřovou clonu, a přitom si nechají stoprocentně diktovat postoje od cizích, východních velmocí. Nikdo je nezvolil k tomu, aby nás přibližovali Východu, k tomu prostě nemají mandát ani to nebylo součástí jejich kampaně. Jejich mandát je dělat svoji práci, tedy zastupovat nás − což například znamená nechodit pozdě na pohřby, neurážet naše spojence, pěstovat dobré jméno naší země a tak dále.
Jejich prací není tahat nás proti vůli národa a lísat se k Rusku a Číně − vždyť se podívejte, jak pohořeli ve volbách ti, kteří nás tahali na Východ, včetně bazénkového zapalovače ohňů. Pokud se nechali zvolit naoko, pod jinými hlasy, aby ve skutečnosti byli loutkou ve snaze táhnout naši zemi tajně někam, kam nechce, pak se jedná nikoliv o podvod, ale o zradu. A nikoliv o zradu voličů, kterou šermuje teď každý, ale o zradu vlasti.
Fronta, která čekala včera na setkání s dalajlamou v Lucerně, stála pod koněm od Davida Černého, což bylo symbolické. Václav sedící na mrtvém koni, který je zavěšený vzhůru nohama. A jehož hlava ve výšce volně visí k zemi.
Tomáš Sedláček - ekonom