Snaží se nám namluvit, že za jejich vlády bylo všechno v pořádku, všichni se měli dobře a že došlo jen k zanedbatelným zločinům (ano, něco přiznat museli…), protože šlo přeci o blaho společnosti. Není proto od věci, připomenout si alespoň ty hlavní zločiny, jichž se komunisté dopustili.
Násilný převrat v roce 1948
Vezmeme-li to chronologicky, prvním zločinem komunistů byl bezesporu jejich nástup k moci. Jakmile je národ ve volbách zvolil, zmocnili se vlády, všechny demokratické orgány státu zrušili, aby je nahradili jimi jmenovaným. Ty samozřejmě plnili jejich zájmy. Vše pomocí lidových milicí, odborů a teroru.
Lidové milice a tajná policie
O vzniku Lidových milicí (LM) – tzv. ozbrojené pěsti dělnické třídy bylo rozhodnuto již při přípravě převratu v roce 1948 se záměrem zastrašování politických oponentů. Jejich členové pocházeli z řad dělníků a spadali přímo pod vedené KSČ. LM byly v případě nepokojů nasazovány proti demonstrantům a dalším nepohodlným spolu s policií i vojskem, spolu s SNB pak při likvidaci protistátních živlů.
Vedle LM existovala politická policie – StB (Státní bezpečnost), na kterou dohlížela KSČ již od roku 1945. StB sloužila k ovládnutí vysoko postavených míst a k eliminaci politických protivníků, které měli její členové za úkol identifikovat, vyšetřovat a případně i zlikvidovat. K tomu využívali nezákonné metody v podobě mučení i drog.
Vykonstruované procesy
K likvidaci nepohodlných lidí po roce 1948 využili komunisté všech možných prostředkům. Za vymyšlené prohřešky bylo k smrti odsouzeno 241 lidí a další tisíce k vězení až na doživotí. Nejznámějším vykonstruovaným případem je jistě ten s Miladou Horákovou, který vedla prokurátorka Brožová-Polednová a ten s generálem Heliodorem Píkou, kterého na smrt poslal Vaš za smyšlenou velezradu. Právě případ Milady Horákové pohnul světem, když prezidentu Gottwaldovi přišly dopisy celého světa se žádostí o milost právě pro ni (jeden zaslal i Albert Einstein). U nás však byla patrná proměna, kterou za krátkou dobu prošla celá společnost, protože i od dětí ze škol (jimž byly náležitě vymyty mozky, dospělí prakticky neměli navybranou) se sbíraly dopisy požadující pro Horákovou nejvyšší trest.
Vedle politických oponentů se komunisté podobným způsobem vypořádali s představiteli církve (kněz Josef Toufal zemřel během brutálních výslechů). Jako další přišli na řadu vojáci, sportovci i se soudruhy z vlastních řad.
Zahraniční odboj
Vojáci, kteří bojovali proti Německu v 2. světové válce a vraceli se domů jako hrdinové, se od komunistů nedočkali žádného uznání. Ti s nimi naopak naložili nanejvýš ostudným způsobem – bez soudu je posílali do vězení či rovnou na smrt, další degradovali a je i jejich rodiny odsoudili k podřadným zaměstnáním. Těch, co bojovali na západě, se zbavovali proto, že viděli demokraticky fungující společnost, proto budování komunistického státu tedy byli nepohodlní. Těch, co bojovali na východě se zase zbavovali proto, že viděli, jak to vlastně v tom Sovětském svazu doopravdy chodí.
Tábory nucených prací a koncentráky
Táborů nucených prací vzniklo v letech 1948-1951 hned 37 a byly určeny politicky nepohodlným lidem, kteří mohli být odsouzeni bez soudu až na 2 roky. Pracovalo se v dolech nebo železárnách. Koncentrační tábory byly zase určeny „špionům“ a „velezrádcům.“ Zřízeno bylo celkem 17 lágrů u uranových dolů v Jáchymově (Rovnost, Svornost, Bratrství, Nikola), Horním Slavkově a Příbrami (Vojna, Bytíz).
Železná opona na hranicích
Cestovní pasy přestaly platit hned v únoru 1948. Hranice s Německem a Rakouskem byla obehnána drátem pod napětím 3000-5000V (celkový počet obětí 88, proud se přestal vpouštět až v roce 1965). Hranice dále střežila pohraniční stráž, která má na svědomí dalších 174 životů (poslední člověk byl zastřelen v roce 1985).
Znárodnění soukromého majetku
V roce 1946 ještě komunisté ve volbách slibovali podporu malým a středním podnikatelům, dokonce i v ústavě z roku 1948 zůstalo zachováno právo na soukromé vlastnictví podniků do 50 zaměstnanců. Po převratu však veškeré sliby vyšuměly do ztracena, znárodněno bylo tedy vše, Československo se tím stalo unikátním i mezi dalším komunisty ovládanými státy. Krom zestátnění podniků došlo ke zkonfiskování půdy a kolektivizaci ve vesnicích. Rolníci byli i s rodinami vysídleni (celkem cca 5000 lidí).
Proticírkevní Akce K
Komunisté si představovali církev jako svůj poslušný nástroj. Když jejich loajalitu požadovali neúspěšně, začal zasahovat proti katolickým školám, spolkům i novinám. V rámci Akce K v roce 1949 začali likvidovat kláštery. StB omezovala a pronásledovala křesťanskou mládež a její vzdělání. V rámci vykonstruovaných procesů byli 3 představitelé církve odsouzeni na doživotí, další pak celkem na 2110 let vězení.
Děti trestané za „hříchy“ rodičů
Komunisté uvedli do praxe středověkou metodu, kdy se za činy lidí mstili na jejich dětech (dále to praktikovalo např. gestapo). Pro potomky politicky nespolehlivých lidí se studium na vysokých a často i středních školách stalo tabu, čímž byly poznamenané na celý život. Těžko odhadovat, zda takových dětí byli tisíce, desetitisíce či statisíce. Děti komunistů naopak měli přednost při přijímacích řízeních na všechny školy automaticky.
Pracovní povinnost, pracovní soboty, nevolnictví
Za komunistů nesměl být nikdo bez práce. Jeden z nejčastějších argumentů komunistů a rudě přemýšlejících lidí je ten, že za bývalého režimu měli všichni práci. Zákon o příživnictví s sebou nesl i trest nepodmíněného vězení pro každého, kdo byl delší dobu bez práce.
Pro obyvatele pohraničních oblastí platilo novodobé nevolnictví, nařízení jim zakazovalo jít za prací do vnitrozemí. Nikdo se nemohl odstěhovat a zároveň musel být dle zákona zaměstnán. Družstevníci z venkova na tom byli podobně, aby se mohli odstěhovat, potřebovali souhlas vedení družstva (v případě nesouhlasu neexistovala možnost odvolání). Pro komunisty neplatila žádná omezení.
(Bez)třídní společnost
Jedna z nejrozšířenějších lží, kterou komunisté pouštěli do světa, informovala o budování beztřídní společnosti („naplnění potřeb každému“) a činili pravý opak, jak již bylo naznačeno výše. Členové strany mohli vše, druhořadí občané – nestraníci směli a měli nula nula nic. „Třídní nepřátelé“ byli psanci a často je komouši pronásledovali, jak se jim zachtělo. Žádná beztřídní společnost tedy neexistovala. Politicky nespolehliví lidé (včetně inženýrů a doktorů) byli vyhozeni ze škol i ze zaměstnání k podřadným profesím, doslova k lopatě. Na jejich místo usedli nevzdělanci z řad zedníků a jiných odborných profesí, na základě jejich komunistického smýšlení.
Hospodaření státu
Nutno zmínit i hospodaření státu pod velením KSČ. Ideologie je to nesmyslná, s tím souvisí právě i stav státní kasy a dluhy, které její vláda přinesla. Celostátní úpadek se v roce 1953 vyřešil měnovou reformou, která ožebračila de facto všechny (místo 1 koruny člověk dostal 2 haléře), celoživotní úspory se najednou neexistovaly.
A můžeme s „klidným“ svědomím pokračovat množství dalších skutečností, díky nimž se nám pod komunisty žilo „dobře.“ Komunismus je protidemokratická, de facto extrémistická ideologie, která nemá v dnešním světě co dělat. Problémem však zůstává, že to velkému procentu Čechů nedochází, jinak by neměli ve volbách takový úspěch. Na komunismus by člověk měl nahlížet podobně jako na jiné extrémistické směry.
zdroj: http://blog.veruce.cz/historie/za-komunistu-bylo-dobre/
