Podléhá spropitné evidenci tržeb? Bude se EET týkat i zahrádkářů prodávajících své výpěstky? Lze v systému EET provádět storno? Co když v průběhu transakce přestane fungovat spojení se serverem finanční správy? Kdo bude hradit nezbytné připojení k Internetu?
Praktických otázek týkajících se elektronické evidence tržeb je bezpočet. Na mnohé z nich existují poměrně uspokojivé odpovědi. Ale odpověď na tu jednu, nejdůležitější a principiální stále chybí: Jak je možné ve svobodné a demokratické společnosti jednat s určitou skupinou obyvatel a priori jako se zloději a podvodníky? V trestním právu známý důležitý princip presumpce neviny zde přestává platit.
Naopak pro živnostníky zde platí jakási presumpce viny. Tedy předpoklad, že se vyhýbají daňové povinnosti a nepřiznávají příjmy, lžou a okrádají stát. Nesporně se tací najdou, ale je povinností ministerstva financí a finančních úřadů, eventuálně orgánů činných v trestním řízení, aby takovému jednání účinně předcházely, a když k němu dojde, aby je odhalily a potrestaly. EET však povinnost prevence daňových úniků přenáší na samotné živnostníky. A nejen povinnost prevence. Principem a základní myšlenkou EET je, že živnostník musí kontinuálně předkládat důkazy, že se nedopouští něčeho nezákonného. A jak jinak to nazvat, než uplatňování principu kolektivní viny?
S kriminalizováním celých skupin osob máme v dějinách mnohé neblahé zkušenosti. Právě tato konkrétní skupina osob – živnostníků, podnikatelů, majitelů firem, byla komunisty trvale paušálně obviňována z vykořisťování svých zaměstnanců, a v padesátých letech s nimi bylo tvrdě zúčtováno. Mnozí se onoho vykořisťování skutečně mohli dopouštět, tak jako se mnozí dnes dopouštějí daňových úniků. Ale většina z nich jen doplatila na demagogii, jíž se na národu dopouštěli představitelé režimu. Nechceme srovnávat EET se znárodňováním a násilnou kolektivizací. Chceme jen upozornit na určité chyby, jimž bychom se mohli – poučeni historií – napříště vyhnout:
Předně bychom neměli zlikvidovat soukromý sektor. Jedná se o velice důležitý ekonomický činitel. Nejenže tito lidé nejsou závislí na penězích od státu (ať už se jedná o dávky, nebo o mzdy), ale ještě zaměstnávají mnohé další, kteří díky svým zaměstnavatelům také neodčerpávají peníze ze státní kasy. Téměř čtvrtina ekonomicky aktivních obyvatel země jsou buď živnostníci, nebo jejich zaměstnanci. Likvidace soukromého sektoru nemusí nutně probíhat á la padesátá léta. Stačí několik vhodných byrokratických předpisů, vhodně nastavené daňové předpisy, vhodně novelizovaný zákoník práce a poslední kapka v podobě EET a smrtící koktejl je na světě.
Dále bychom se měli vyhnout manipulaci pomocí líbivých frází, slibujících jednoduchá razantní řešení problémů. Být velice citliví a vnímaví vůči polopravdám a překrouceným argumentům, nedat prostor demagogii a demagogům. To je primárním úkolem voličů.
Lukáš Otys
Předseda KV TOP 09 v Karlovarském kraji