Jakub HorákFoto: archiv HN - Libor FojtíkKdyž jinému přidávají, bolí vás to méně, než když právě vám chtějí ubrat. Snad i proto vyvolala ministryně Michaela Marksová na sociálních sítích pozdvižení svým návrhem, aby bezdětní platili vyšší odvody na důchody, neboť lidé bez potomků žádné budoucí plátce důchodů nezplodili. Nejde však zřejmě pouze o peníze; nápad vzbudil větší dávku emocí, než kdyby sociální demokraté prostě jen chtěli zvednout přídavky na děti. Jádro pudla je totiž v kolektivistickém pojetí společnosti, které za návrhem jasně vykukuje.
Penalizace bezdětných otevírá Pandořinu skříňku nejrůznějších úvah. Tak například ženy v průměru žijí o šest let déle než muži. Neměly by si tedy ženy odvádět více na důchod? Pokud ne, proč bezdětní ano?
Dále není pravda, že rodiče vychovávají děti jen "za své peníze", jak tvrdí Marksová (její obhajoba návrhu přesně zní "pracující rodiče vychovávají za své peníze budoucí plátce důchodů pro další generace"). Když se na to podíváme z čistě ekonomického hlediska, tak bezdětní by mohli zase požadovat slevu na daních, ze kterých se staví a provozují školky, školy a gymnázia, dětská zdravotní oddělení v nemocnicích i očkování, protože tyto služby bezdětní ze státního rozpočtu nečerpají.
Lidé nechovají kočky kvůli chytání myší
Výchova "budoucích plátců" tedy už teď probíhá z velké části za daně všech, i bezdětných. Samozřejmě - bez nové generace by stát vymřel. Ale lidé nemají děti z ekonomických důvodů, mají je prostě proto, že je to naplňuje. Jejich život tak v dětech pokračuje i poté, co umřou. Mají komu odkázat zahradu, na které celý život pracovali, stromy, které zasadili. Rozhodně se lépe stárne s vědomím, že vaši knihovnu zdědí váš syn, než že skončí někde v antikvariátě v krabicích od banánů. Navíc dobře vychované děti zase ke stáru podporují své rodiče. Není to pro rodiče dostatečná odměna? Být ve stáří bezdětný s průměrným důchodem 10 000 korun nebude žádný med.
Shoda ani nepanuje v tom, jestli opravdu stát potřebuje více dětí. Ekonomové uvažují o zavedení čtyřdenního pracovního týdne, protože ve společnosti s rozvinutou automatizací nebude dost práce pro všechny. Za posledních dvacet let se počet lidí, kteří v Česku pracují v zemědělství, snížil na třetinu. Na konci devatenáctého století pracovalo v USA 50 % populace v zemědělství, dnes jsou to méně než dvě procenta. Možná by bylo hezké, kdyby nás tu žilo jen pět milionů namísto deseti. Lidé by si jeden druhého více vážili, na D1 by nebyly zácpy, měli bychom větší byty a v Praze by bylo kde zaparkovat.
Další snadný terč ke zkasírování
Celý nápad se zdaněním bezdětných se tak jeví nikoli jako výsledek nějaké promyšlené koncepce budoucnosti země, ale jako další dáreček, který politici rozdávají svým voličským skupinám. Důchodcům dřívější odchod do důchodu, státním zaměstnancům přidat na platu, policistům výsluhy, zemědělcům dotace… Těm dětem, které tu vystupují v roli fetiše, odkazujeme dnes veřejný dluh ve výši 1,9 bilionu korun, ale prý žádný strach, ona to snad nějak smaže inflace, takže je výhodnější půjčovat si dál. Po kuřácích a pijácích alkoholu se tak politikům podařilo najít další bezpečný objekt, který zkásnout, protože kdo může mít něco proti dětem, že, leda nějaký divný, zlý člověk.
V liberálních devadesátých letech jsme brali svět jako místo, kde si každý může dělat, co chce, pokud neubližuje druhým. Byla to reakce na předchozí reálněsocialistickou společnost, kde uliční výbory KSČ kontrolovaly, jestli žijete spořádaným životem, a dostávali jste umístěnky, kam povinně nastoupit do práce. Například mě přidělili na gymnázium s povinnou výukou průmyslové chemie, protože to průmysl země vyžadoval – bože, ještě dneska, když si vybavím ty vzorce organických sloučenin, jímá mě z toho úzkost.
Nemyslím si, že právě Marksová, která se statečně v norské kauze postavila hlasu ulice, je populistka, minimálně ne nad nutnou míru danou členstvím v ČSSD. Ale z celkového dění mám pocit, jako by tlak společnosti na svobodného člověka zase vzrůstal. Najednou je tady zase nějaké MY. Máš jiný názor na imigraci? Jsi vlastizrádce. Nemáš děti? Jsi černý pasažér systému a zaplať. Máš malou firmu? Pošleme na tebe kontrolu. A to nemluvím třeba o Polsku, kde se chystá absolutní zákaz potratů.
Kdo to všechno platí?
Já si dokážu představit jinou společnost. Třeba takovou, kde mladí lidé od osmnácti do pětadvaceti let budou dostávat nepodmíněný základní příjem, aby mohli cestovat, vzdělávat se a rozvíjet se, aby nemuseli marnit mládí na manuálních brigádách a hned po škole začít makat v nějaké korporátní firmě, kde jim pitomec v kravatě bude vyprávět pravdy o životě a 35+ sekretářky v botách z hadí kůže se budou odvazovat u sklenky frankovky na firemních mejdanech po teambuildingu.
Takoví svobodní a otevření lidé vymyslí nové Googly a Apply a zajistí naší zemi prosperitu a i ty kýžené důchody pro ostatní. A bude úplně jedno, jestli mají nebo nemají děti. Pokud už chceme provozovat sociální inženýring, dělejme to alespoň promyšleně.
Stigmatizace a zdanění lidí, kteří třeba nemají děti právě proto, že je baví být od rána do večera v práci a něco důležitého tam vymýšlet, je podivný nápad.
