Navigace
Obsah
Dávno všichni víme, že politici a politika jsou svoloč...čím dál, tím víc...
i na mě. „To teda fakt nemáte veselou práci,“ snažím se ji podpořit. „Hlavně beznadějnou!“ pláče dál trafikantka. „Jeden den čtu, na co se komu přišlo a jak s nimi zatočí a pak už jen následuje ticho a ticho…“ Všichni jsou propleteni. Jeden to povolí, druhý to rozkrade a o lup se rozdělí. Aby se kradlo ještě lépe, hospodářství zkrachuje a budou vše dovážet. Rádcové si pak trochu z té „královské pokladny“ odsypou
a na konci stojí okradený chudý Čech. A navíc bez práce!!!“
a skoro zabije, neskončí na záchytce a poté ve vazbě! Tento člověk, přes to, že se snažil uprchnout, aniž by poskytl zraněné pomoc, je propuštěn, aby si mohl obstarat alibi nebo uprchnout jako Krejčíř a jiní. A novináři o tomto zločinci píší jako o lobistovi a bojí se ho označit za zločince, aby se na ně náhodou pan Janoušek nezlobil. A já se ptám?
Co jiného je taková zrůda než zločinec?
V civilizovaných zemích jim říkají mafiáni a snaží se různá takováto zločinná společenství potírat.
Výsluhy našich poslanců-chudáci...jak usilovně šetří!!
TAK S TĚMAHLE BYCH DEMONSTROVAT ŠEL.
Kardinál Duka zřejmě připravoval krádež!
Maďarsko zvažuje zdanit internet a telefonáty-taky nás to čeká?
Stránky mimořádně vhodné pro české politiky.
Vdaka regulaciam EU je cena vajec vyssia ako cena 9mm municie. Takze ked najblizsie vyjdu politici do ulic, bude lacnejsie ich postrielat ako zahadzat vajickami...
A ještě o Johnově podvodu něco faktů...
Poslední stravenka páně..
Řápková a její znalosti práva..
Jana Bobošíková předává kytici Gustavu Husákovi (25.6.1986)
EU vs SSSR...a přesně toto si myslím a přeně tak se to všechno děje.
Do kamene tesat!!!
Z deníčku poslaneckého nováčka:
Tak mi to konečně začalo. Vlastně jsem měl úplně jiné plány, chtěli jsme jet s kamarády z dílny na Lužnici, jenže pak mě lidi vykroužkovali až do sněmovny. Ptal jsem se na sekretariátu, jestli tam musím a proč zrovna zvolili mě, ale řekli mi, že to teda musím a že mě lidi vybrali, protože mě vůbec neznají, což je teď největší záruka důvěryhodnosti. A taky se zajímali, jestli už jsem si našel poslaneckou kancelář, že by prý byla jedna volná po tom poslanci, co jsem ho přeskákal na kandidátce a že mi ji rád přenechá, i papíry ve sněmovně vyřídí, protože to má stejně u sebe v baráku. Moc se mi to nezdá, ale prý si zvyknu a ať ze sebe nedělám véčkaře.
Ve vlaku do Prahy jsem potkal toho poslance od nás, co ve sněmovně sedí už dvanáct roků. Vypadal hrozně ztrhaně a říkal, že je to tam děsná dřina. Dělá se prý úplně celý týden, od úterý do čtvrtka od devíti do pěti, a v pátek někdy až do dvou. Často má prý co dělat, aby vůbec stihnul letadlo na víkend.
Sněmovnu jsem v Praze našel skoro hned. Kancelář v ní ne. Připomnělo mi to, jak jsem se kdysi v dětství ztratil na Konopišti. Ochranka mě chtěla dvakrát vyvést, prý tu teď pobíhá spousta neznámých zmatených typů, co tvrdí, že jsou poslanci, a kdo se v tom má vyznat. Už se ale začínám orientovat: do jednacího sálu mi to netrvalo ani půl hodiny.
Poslanecká sněmovna Dostal jsem hlasovací kartu, prý ji nemám ztratit. Vypadá jak do bankomatu, akorát mi k ní nedali PIN. Řekli mi, že mám někdy mačkat tlačítko "ne", i když jsem pro. A pak prý mám jít k mikrofonu a říct, že se moc omlouvám, že mám na sjetině křížek, a byl jsem přitom pro. Nevím, co to znamená, snad to nebolí, ale prý se to tak občas dělá, když se někdo z kolegů zapomene v bufetu a u mě se prý nebude nikdo moc divit, že jsem takový vlček, když jsem tady nový.
Upřímně jsem se ale vyděsil až při placení v parlamentní jídelně. 35 euro! Naštěstí se ukázalo, že je to v korunách, ale mazáci mě varovali, že takhle levně se tady všude nenajím. Třeba dole U trubek je to minimálně o dvacku dražší. Tak jsem si dal ještě kafe a číšník mi za to přinesl pětikorunu.
Pak jsme přísahali věrnost Němcové, prý to dávali i v televizi. Netrvalo to dlouho a radši jsem slíbil, co po mě chtěli. Kamarádi z klubu mě pak lákali, ať s nimi jdu na chvíli do dolní sněmovny, tak jsem myslel, že jsem v ní právě byl. No nebyl, jak se ukázalo. Zpátky do kanceláře už jsem netrefil vůbec.
Jo, a abych nezapomněl, taky už jsem podepsal platový výměr. Budu brát pětašedesát tisíc hrubého. Čistého to prý dělá asi třiaosmdesát tisíc. Chtěl jsem se na to zeptat Kalouska, ale smál se mi, že jsem ještě ucho a že mi to nemá čas vysvětlovat, protože spěchá na tiskovku o rozpočtové odpovědnosti. Ale nevadí mi to. Myslím, že si tu nakonec zvyknu a bude se mi to líbit.
Tak už přiletěl...
Jednoho dne se stalo, že k holiči přišel zahradník, aby se dal ostříhat.
Když byl hotov, ptal se, kolik dluží...
Holič odpověděl: "Tento týden sloužím spoluobčanům,, tudíž nemohu
brát žádné peníze."
Zahradník tedy poděkoval a opustil holičství.
Když holič příští ráno otevíral svůj krámek, našel tam 12 růží s poděkováním.
Druhý den přišel pekař, aby se dal také ostříhat.
Po ostříhání se opakovalo to samé.
"Sloužím tento týden spoluobčanům, nemohu tedy připustit,abych dostal
zaplaceno," vysvětlil holič.
Pekař byl rád a odešel.
Příští ráno, když holič otevírá svůj krámek, vidí sáček se 12 koblížky,
upečenými do zlatova a s děkovnou kartičkou.
Ten samý den se přišel nechat ostříhat poslanec parlamentu.
Když chtěl platit,slyší totéž: "Sloužím tento týden spoluobčanům,
a proto nemohu vaše peníze přijmout," znělo holičovo vysvětlení.
Poslanec byl mile překvapen. Poděkoval a odcházel v povznesené náladě..
Příští ráno, když chtěl holič otevřít krám, stálo tam 12 poslanců,
a všichni se chtěli nechat zdarma ostříhat.
Milí přátelé, toto je pouhá ilustrace základního rozdílu mezi
obyčejnými občany a zástupci státní správy, odtrženými od reality
všedního života,tedy těmi, kteří vedou naši zemi.
