Navigace
Obsah
Pokud nechcete, aby naše republika byla nucena vyhlásit státní bankrot,a my všichni včetně našich dětí, vnuků, pravnuků a dalších generací dopláceli na velikášské, ale nesplnitelné sliby p. Paroubka a jemu podobných, šiřte tento mail a volte malé strany. Do parlamentu a vlády musí přijít nová krev,jinak na to všichni doplatíme. Ročníky 1960 avýš se budou v důchodu pást. Je nutné podpořit důchodovou reformu, a to co nejdřív. Prosím čtěte velmi pozoně tento mail, sliby p. Paroubka jsou krátkozraké a nereálné. Doufám, že nejste z těch krátkozrakých. Děkuji za pochopení.
Petr Šimůnek: Alarm, blíží se Paroubek
Jiří Paroubek může být podle všeho příštím českým premiérem. Bude to premiér, jehož jediným motorem je touha po moci a kterému je jinak úplně všechno jedno. Proto, aby se k moci dostal a u kormidla se udržel,je ochoten udělat cokoliv.
Včera spolu s komunisty převálcoval sněmovnu a prosadil do jednání všechno, co chtěl. Daň, které říká milionářská, protože jí podle něj mají platit lidé, kteří, považte, berou až sto tisíc měsíčně. Změnu ve výplatě nemocenské, která by nás vrátila zpátky do doby, kdy Češi byli největšími marodéry Evropy, protože to stát hloupě platil. Protlačil k jednání populistické rozdávání peněz ČEZ, kterému farizejsky přezdívá třináctý důchod, ač se jedná o dvě stovky pro každého důchodce měsíčně.
Furiantsky shodil ze stolu vydání státních dluhopisů, aby mohl mluvit o neschopnosti ministra Janoty.
To všechno ve chvíli, kdy Jiří Paroubek, určitě chytrý muž, musí vědět, jak na tom státní finance jsou. Politik přece ví, že problém se počítá ve stamiliardách, a on populistickým řečněním o milionářské dani nabízí do rozpočtu sotva jednu a půl miliardy. Musí vědět, že jeho další požadavky státní kasu mohou naopak stát desítky miliard. Určitě ví, že odsouváním dluhopisů je může notně prodražit. Tak proč to dělá, když to ví? Protože je mu to jedno. Jediné, co se počítá, jsou voliči, které by na tyhle laciné triky mohl nachytat. Vyneste mě na trůn, je mi jedno jak.
Připomeňme si, co je Jiří Paroubek pro moc ochoten a schopen dělat. Hystericky srovnávat prohru ve volbách s rokem 1948. Zcela nepokrytě se papalášsky divit, jak je možné, že on, Jiří Paroubek, může prohrát soud o Kubiceho zprávu. Jezdit na tajné schůzky do Kremlu. Zkoušet si obtočit veřejnoprávní televizi kolem prstu, vyhrožovat soukromým novinám ztrátou inzerce. Shodit vládu bez nejmenšího zájmu o to, co to pro Česko znamená. Rušit politické dohody z hodiny na hodinu. Ohnivě vystupovat jako levicový sociální demokrat a pak se vysmívat větami "Pánové, kdo z vás na to má?".
Volby budou za čtyři měsíce a bude se v nich rozhodovat o směřování země na deset patnáct let dopředu. Pokud nám bude vládnout Jiří Paroubek, ze zkušeností víme, jak to bude vypadat - zvýší daně podnikům a aktivním lidem a bude mu jedno, že už teď se stovky firem raději přesouvají za hranice Česka, než aby tu na něj čekaly. Aby si zachoval moc, spojí se s komunisty, s Kremlem nebo s Marťany. Připomeňme si také ještě okolí pana premiéra, protože to jeho samého dobře charakterizuje. Bude to premiér,jehož přátelé se na mejdanu střílejí, ze křtu vlastní dcery udělá cirkus s proprietami jako z matějské. Možná je to jen kolorit, ale je důležité si ho uvědomit.
Už jen tři měsíce a Jiří Paroubek může být premiérem. Opravdu bude platit, že každá země má vládu, jakou si zaslouží?
Petr Šimůnek: Alarm, blíží se Paroubek
Jiří Paroubek může být podle všeho příštím českým premiérem. Bude to premiér, jehož jediným motorem je touha po moci a kterému je jinak úplně všechno jedno. Proto, aby se k moci dostal a u kormidla se udržel,je ochoten udělat cokoliv.
Včera spolu s komunisty převálcoval sněmovnu a prosadil do jednání všechno, co chtěl. Daň, které říká milionářská, protože jí podle něj mají platit lidé, kteří, považte, berou až sto tisíc měsíčně. Změnu ve výplatě nemocenské, která by nás vrátila zpátky do doby, kdy Češi byli největšími marodéry Evropy, protože to stát hloupě platil. Protlačil k jednání populistické rozdávání peněz ČEZ, kterému farizejsky přezdívá třináctý důchod, ač se jedná o dvě stovky pro každého důchodce měsíčně.
Furiantsky shodil ze stolu vydání státních dluhopisů, aby mohl mluvit o neschopnosti ministra Janoty.
To všechno ve chvíli, kdy Jiří Paroubek, určitě chytrý muž, musí vědět, jak na tom státní finance jsou. Politik přece ví, že problém se počítá ve stamiliardách, a on populistickým řečněním o milionářské dani nabízí do rozpočtu sotva jednu a půl miliardy. Musí vědět, že jeho další požadavky státní kasu mohou naopak stát desítky miliard. Určitě ví, že odsouváním dluhopisů je může notně prodražit. Tak proč to dělá, když to ví? Protože je mu to jedno. Jediné, co se počítá, jsou voliči, které by na tyhle laciné triky mohl nachytat. Vyneste mě na trůn, je mi jedno jak.
Připomeňme si, co je Jiří Paroubek pro moc ochoten a schopen dělat. Hystericky srovnávat prohru ve volbách s rokem 1948. Zcela nepokrytě se papalášsky divit, jak je možné, že on, Jiří Paroubek, může prohrát soud o Kubiceho zprávu. Jezdit na tajné schůzky do Kremlu. Zkoušet si obtočit veřejnoprávní televizi kolem prstu, vyhrožovat soukromým novinám ztrátou inzerce. Shodit vládu bez nejmenšího zájmu o to, co to pro Česko znamená. Rušit politické dohody z hodiny na hodinu. Ohnivě vystupovat jako levicový sociální demokrat a pak se vysmívat větami "Pánové, kdo z vás na to má?".
Volby budou za čtyři měsíce a bude se v nich rozhodovat o směřování země na deset patnáct let dopředu. Pokud nám bude vládnout Jiří Paroubek, ze zkušeností víme, jak to bude vypadat - zvýší daně podnikům a aktivním lidem a bude mu jedno, že už teď se stovky firem raději přesouvají za hranice Česka, než aby tu na něj čekaly. Aby si zachoval moc, spojí se s komunisty, s Kremlem nebo s Marťany. Připomeňme si také ještě okolí pana premiéra, protože to jeho samého dobře charakterizuje. Bude to premiér,jehož přátelé se na mejdanu střílejí, ze křtu vlastní dcery udělá cirkus s proprietami jako z matějské. Možná je to jen kolorit, ale je důležité si ho uvědomit.
Už jen tři měsíce a Jiří Paroubek může být premiérem. Opravdu bude platit, že každá země má vládu, jakou si zaslouží?
